Článek
Při návštěvě nějakého toho pražského úřadu, směnárny, kavárny anebo jiných poskytovatelů služeb s vámi jednají skoro jako s dítětem. Ergo kladívko, obchody s oblečením a obuví jsou to nejhorší!
Místo toho, aby se dotyčný úředník nebo prodavačka bavil přímo s vámi, tak se baví s vaším doprovodem, jako byste tam vůbec nebyli.
V tu chvíli mám chuť říci, a občas se i neudržím, že jsem jen obyčejný Brňan, ale sluch a hlavu mám ještě v pořádku. A odcházím! Hrdě jako Bolek Kocourek nebo Franta Polívka.
Exotický tvor, pro Pražáka mor
Když jste z Brna, máte jednu zásadní nevýhodu: pro spoustu lidí mimo vaše rodné statutární město jste něco jako cizokrajná až exotická bytost.
Ne, nejedná se o příjemné éterické kouzlo, které by vám přinášelo obdiv a pozornost. Spíše je to něco jako razítko na čele: „Prosím, zacházejte se mnou, jako by mi bylo pět a půl roku. Již brzy půjdu „do škole“ (jak se říká slangově v Brníčku)“
A kde se tento fenomén nejvíce projevuje? V Praze, samozřejmě. Kde jinde, hlavně v městských částech s lichými čísly. Pro čtenáře, kteří nematurovali z matematiky – Praha 1, Praha 3 (Žižkov ten je v tom zdaleka nejhorší), Praha 5 a hipsterská Praha 7 obvykle následuje.
Začněme u pražských úřadů. Přijdete si tam vyřídit něco prostého – třeba nový řidičák na koloběžku nebo povolení na stavbu menší ekologické dotované atomové elektrárny. Vyčíhnete si správný čas, kdy tam není moc nával a úředníci nejsou moc unavení a podráždění. Což je skoro pořád, jelikož teď se prý vše řeší digitálně.
Snažíte se tvářit maximálně normálně, aby nikdo z metropolitních vševědů ani na okamžik nezapochyboval o vaší „normálnosti“ a způsobilosti k mimobrněnským úkonům.
A co se stane? Hned u přepážky začne úředník komunikovat s vaším doprovodem. „A vida pán už má formulář, to je ale šikula. A nezapomněl si doma brýle, víte taková ta skla jak se dávají na nos….? A potvrzení od lékaře?“ Přitom vy, potomek hrdých Brňáků, stojíte přímo před ním. Přímo a rovně jako věž Petrova.
Avšak pražský prodavač nebo úředník mluví plynule slovensky s Vaším doprovodem, jako byste tam, pro pět ran do Špilberku, snad ani nebyl.
Jednou je to vtipné, ale podvacáté opravdu nikoliv. Pražáci, polepšete se. Nota bene, dle naší normy norem, tedy ústavy jsme si „všeci rovni“. Dokonce i lidé z Brna city.
Sečteno – jednejte i s „venkovskými Brňany“, jako by byli třeba z Nuslí, Pankráce, Bohnic (odtud raději ne) nebo Hrdlořez. Chce to jen trpělivost a pokoru.
