Článek
Vnučka to zvládla bravurně.
Ve dvou či třech větách osmkrát použila slovo „jakoby“.
Jakoby byla unavená, jakoby se jí nic nechtělo, jakoby vlastně vůbec nevěděla, co chce říct, ale zato to chtěla říct jakoby hned. A její kamarádka Dáša jakoby přibrala nejen na zadku, a David s Jindrou prý přišli jakoby zhulení do skauta, aspoň to jakoby říkala Terka, která jakoby pojede s jakoby rodiči do jakoby Egypta. Ne do jakoby trapnýho Chorvatska…
Dědeček Tonda z Blanska při tom jen seděl, pomalu bledl a bylo vidět, jak se v něm cosi láme.
Ne kost v kyčli jako v loni , nýbrž jazykový cit, který si pěstoval celý život četbou novin, Haška, Havla, Hakla. I starých dobrých zpráv o počasí, kde déšť byl prostě déšť a ne „jakoby vlhčí atmosférická epizoda“.
„Veruno,“ pravil děda nakonec tónem, v němž se mísila láska, zoufalství a lehký moravský patos, „ještě jednou řekneš jakoby a já tě jakoby vydědím.“
Rodina propukla v smích. Ne jakoby. Doopravdy
A v tu chvíli se ukázalo, že slovo „jakoby“ je vlastně malý generační most. Pro vnučku je to výplň, berlička. Takový „jazykový airbag“, aby se náhodou nesrazila s realitou moc tvrdě.
Naopak pro (de)generaci dědy Tondy z Blanska (JMK) je to verbální mlha, v níž mizí významy i zdravý selský rozum.
Dřív se říkalo „je to tak“. Dnes je to „je to jakoby tak, ale vlastně ne tak úplně“.
Alibistický postmoderní svět - pochopí ho děd?
„Jakoby“ je totiž slovo alibistické. Řeknete ho a hned máte únikovou cestu.
Pakliže vás pak někdo chytí za slovo, můžete se tvářit, že jste vlastně nic netvrdili. Jen naznačovali. Jakoby.
Jenže dědeček Tonda patří ke generaci, která když něco řekla, tak to platilo. A když neplatilo, tak se o tom mlčelo.
Žádné vykutálené „verunkovské“ jakoby, žádné asi, žádné možná.
Maximálně „nevím“, což je dnes výraz skoro revoluční.
A tak tam seděli: vnučka s jazykem plným měkkých slov a dědeček s tvrdým humorem, který naštěstí ještě pořád funguje. Protože smích – ten naštěstí žádné „jakoby“ nepotřebuje.
Smích je buď, anebo není. A ten večer byl. Doopravdy.
Rodina se smála na celé Blansko, že to slyšeli až v (ne)dalekém Brně city.
(autorský satirický článek)
