Článek
Včera jsem si šel do supermarketu koupit jen jednu jedinou věc – toastový chleba. Opravdu nic víc. Nechtěl jsem zbytečně brát tašku, doma už čekal zbytek pomazánky a sýr a mně se prostě zachtělo jednoho rychlého toastu k večeři.
Jenže hned za dveřmi mě čekalo něco, na co mě nenaučil ani selský rozum, ani žádný kurz mediální gramotnosti.
„Vy kupujete chleba od Babiše?! Víte, že tím podporujete Putina a vraždění Ukrajinců?“ vyštěkl na mě neznámý spoluobčan, kterého bych jinak bez povšimnutí minul. Stál tam s výrazem jako by právě odhalil spiknutí století nebo vyřešil kauzu IPB.
Upřímně? Byl jsem v šoku. Jednak jsem vůbec netušil, že toastový chleba z „Albertova pekařství“ má mít nějakou přímou vazbu na předsedu hnutí ANO.
A i kdyby měl – byl to jediný chleba, který tam v tu chvíli měli. Fakt jsem se nepřišel ideologicky přihlásit k žádnému táboru. Přišel jsem si jen koupit pečivo.
A právě v tom je ten problém. V dnešní době totiž člověk už nemůže udělat ani tak banální věc, jako je nákup jídla, aniž by riskoval, že se stane objektem morálního lustrování.
Test „toastového“ svědomí?
Z jednoduchého nákupu se pomalu stává test svědomí. Co si koupíš, to jsi. Chleba? To je referendum o politickém smýšlení. Jogurt? Možná geopolitická deklarace. O „ruských vejcích“ raději ani nemluvit.
Jsem znepokojen tím, kam až jsme ochotni zajít v našem každodenním ideologickém běsnění. Morální policie občanské společnosti se nám potuluje po ulicích a supermarketových vchodech. A zcela vážně míní, že správná politická orientace se pozná podle obsahu nákupního košíku.
Nejde mi o obhajobu konkrétní značky nebo politika. Jde mi o něco mnohem podstatnějšího – o svobodu. Svobodu rozhodnout se sám, svobodu nebýt napadán kvůli banalitám, svobodu nebýt vtahován do absurdních souvislostí jen proto, že jsem měl hlad.
Závěrem
Skutečná demokracie se nepozná podle toho, kolik lidí řve nejhlasitěji, ale podle toho, jestli i ti tišší mohou v klidu jít koupit chleba nebo rohlíky, aniž by je někdo na ulici obviňoval z válečných zločinů.
A proto říkám – nechte toastový chleba toastovým chlebem. A mě mému vlastnímu svědomí.
Zameťme si každý před vlastním prahem!
P.S. - Babiše, Putina, Jurečku ani Fialu jsem v životě nevolil.
