Článek
Dnešní zážitek z Bláhovky mi vyrazil dech. Vedle mě seděl borec, který si k pivu došlapal z Litomyšle. A ne, nebyl to profík. Byl to obyčejný úředník. Tohle Brno nezažívá každý den.
Je červnová sobota odpoledne, slunce pálí a já si po plavání říkám – zasloužím si odměnu.
A kde jinde než na Bláhovce, kde pivo teče proudem a štamgasti diskutují o životních moudrech, fotbale a tom, že za Husáka (ne)bylo líp (ale pivo dražší, samozřejmě).
Usazuji se , objednávám si plzeňskou dvanáctku, když vtom se vedle mě usadí chlapík v cyklodresu. Nic neobvyklého, Brno je plné cyklistů. Ale tenhle se nějak liší – vypadá trochu jetě, trochu spáleně, ale hlavně… šťastně.
Dáme se do řeči. „Dobrý den,“ praví zdvořile. „To pivo si fakt zasloužím. Přijel jsem z Litomyšle.“
Chvilku mlčím. Myslím si, že mě tahá za nos. „Jako že vlakem s kolem?“ ptám se. „Ne. Normálně. Na kole. Celou cestu.“
Polknu sousto utopence a skoro se jím zadusím. „Jako… vážně? A proč?“ ptám se, zatímco se mi v hlavě točí Google mapa.
„Chtěl jsem prostě na pivo na Bláhovku. Kamarádi říkali, že to stojí za to.“
Tohle nebyl sportovec. To nebyl člen žádného cykloklubu. To je prachsprostý úředník. Normální člověk, co v pondělí a ve středu vyřizuje razítka a žádosti. A zbytek týdne čte internetové noviny a pije kafe.
Ale dneska si prostě řekl: pojedu 130 kilometrů přes kopečky, lesy, spalující slunce a horký asfalt. A na konci cesty? Bláhovka. Zasloužené pivo.
A ten chlap má ještě tu drzost říct: „No a pak zas pojedu domů.“
Jakože zpátky do Litomyšle. Na kole. Večer.
Nevím, jestli to byl převtělený Emil Zátopek nebo inkognito test pilot České spořitelny, ale jeho příběh mi vyrazil dech. V době, kdy si lidi objednávají jídlo přes aplikaci, protože je daleko do kuchyně, je tu někdo, kdo jede skoro přes třetinu republiky - kvůli jednomu pivu. Tak dobře kvůli dvěma a třem nivovým koulím.
Závěrem - na kole zpátky pojedem!
A pak si říkáme, že hrdinové už neexistují. Existují. Akorát nenosí pláště, ale cyklodres. A občas se zastaví na Bláhovce.
Chceš-li věřit na zázraky, sedni si někdy na Bláhovku.
Neskutečné!
