Článek
Hlavním impulsem se stalo rozhodnutí nakladatelství Albatros Media stáhnout z prodeje knihu „Fotbalový král“ od Jana Žáčka.
Důvodem byla kontroverzní pasáž, ve které hlavní hrdina nabízí kamarádovi možnost podívat se na svou nahou sestru výměnou za hamburger a limonádu. Tato scéna vyvolala vlnu kritiky a vedla k otázce, kde leží hranice mezi uměleckou svobodou a odpovědností vůči čtenářům.
Nevhodné vzorce chování?
Reakce na tento krok byly různorodé. Část veřejnosti, zejména rodiče a pedagogové, stažení knihy podpořila s odůvodněním, že takové vyobrazení může dětem vštěpovat nevhodné vzorce chování. Lektor sebeobrany Pavel Houdek ve svém videu upozornil, že podobné scény mohou přispívat k normalizaci sexismu a objektivizace ženského těla. Podle něj by literatura pro děti měla odrážet zdravé hodnoty a formovat etické myšlení mladých čtenářů.
Naopak autor knihy, Jan Žáček, rozhodnutí nakladatelství ostře kritizoval a označil ho za „hon na čarodějnice“. Podle něj kniha popisuje reálné situace, které se mezi chlapci v pubertě mohou odehrávat, a nelze ji hodnotit optikou politické korektnosti. Dále Žáček uvedl, že jeho kniha byla na trhu čtyři roky, aniž by kdokoliv proti jejímu obsahu vznesl námitky. Po jejím stažení z prodeje navíc obdržel nabídky od jiných nakladatelství, která jsou ochotna vydat pokračování.
Celá kauza vyvolává otázky ohledně toho, kdo by měl rozhodovat o tom, jaké knihy jsou pro děti vhodné. Nakladatelství se hájí tím, že reagovalo na zpětnou vazbu čtenářů a že se jako soukromý subjekt rozhodlo knihu stáhnout na základě vlastních morálních hodnot. Kritici tohoto kroku ale poukazují na nebezpečí, že podobná rozhodnutí mohou vést k omezování literární rozmanitosti a ke snaze přizpůsobovat umění aktuálním společenským náladám.
Otázka zakazování knih není v historii ničím novým. Literatura byla vždy pod drobnohledem cenzorů, ať už šlo o politické, náboženské nebo morální důvody. V minulosti byly zakazovány knihy, které dnes považujeme za klasiku, od Orwellova „1984“ po Huxleyho „Konec civilizace“. Současná doba sice nepřináší státní cenzuru v tradičním smyslu, ale rozhodnutí jednotlivých nakladatelství a tlak veřejnosti mohou vést k podobným důsledkům.
Závěrem
Případ „Fotbalového krále“ tak není jen o jedné knize.
Ergo kladívko, jaké příběhy jsou v dnešní době přijatelné? Kde pro pět ran do Bohumila Hrabala končí literární svoboda a začíná odpovědnost? A je vůbec možné vytvořit univerzální pravidla pro to, co mohou děti číst?
Jisté je, že podobné kauzy budou v budoucnu přibývat a že otázka hranic literatury zůstává stále otevřená.
„Inter arma enim silent leges.“ (Ve válce mlčí zákony) - tento starý latinský citát od Cicerona lze parafrázovat i v kontextu literatury: Když se rozpoutá morální boj, svoboda slova se často ocitá na druhé koleji.
Autor tohoto blogu se kloní na misku vah, kde je svoboda slova, a žádné knihy by nezakazoval ani neomezoval. A co vy pište nám do komentářů pod článkem. Děkujeme.
