Článek
Příkladem je jízda na dětském odrážedle. Dítě frčí z kopce a je nadšené, jak mu to krásně jede. Vůbec nedomyslí, protože toho ještě není ve svém věku schopné, že na konci jeho bezva jízdy může být a často i je, silnice, kde jezdí auta. A opravdu žádný řidič nemá zájem o kolizi s rozjetým dítětem na odrážedle. Tak ho dobíhající maminka, která často předvede běžecký výkon hodný olympijského běžce zachraňuje na poslední chvíli. Po starém /dnes vnímaném jako špatném/ způsobu dítěti vynadá, možná ho i lehce plácne, aby si uvědomilo, že takto tedy opravdu ne. Po novém způsobu, dnes vnímaném jako nejlepším, maminka dítěti začne klidným hlasem vysvětlovat, že to takhle přece nemůže, podívej se ty můj malý závodníku, co tady jezdí autíček, a to by se řidiči v autíčkách zlobili, že jim chceš vjet na odrážedle do provozu. Možná po této vysvětlovací metodě, malý závodník uvažuje, že by bylo prima jezdit na odrážedle mezi všemi krásně barevnými a rychlými auty. Možná, podle představ volné výchovy, si samo od sebe v malé dvouleté hlavičce uvědomí, že je to vážně nebezpečné. No, nevím. Volím spíš první variantu. Dítě nemá představu, co by se mohlo stát.
Stejné je to i v případě, kdy dítě svým chováním, které se teprve učí a pro které potřebuje mantinely a pravidla, obtěžuje okolí, a navíc ohrožuje své vlastní zdraví, potažmo život. Sedíte třeba v předzahrádce restaurace a na stolečku máte horké nápoje. V takovém případě nemáte nejmenší zájem o to, aby vám malé dítě podlézalo stoleček a natahovalo se na hrnečky, že si s nimi bude hrát. Vážně nechcete opařit své dítě a už vůbec ne dítě cizí. Uděláte na něj ty ty ty, to se nedělá. Za nesouhlasného pohledu a komentáře jeho matky, jedná-li se o dítě cizí. A dotyčná maminka sedí vedle u stolku a pozoruje, jak se její dítě snaží všechno na sebe zvrhnout. Bez jediného komentáře. To víte, volná výchova, dítě přece musí zkusit všechno a okoukat, co se smí a co se nesmí. Tak to mi teda vážně promiňte, ale v takovém případě, beru dítě za ručičku a cizí odvádím mamince, aby si na něj dala pozor sama a vlastní odvádím od stolečku a důrazně vysvětluju, že opravdu, ale opravdu nebude prolézat pod stolkem a natahovat se na horké nápoje. Prostě a jednoduše mu to zakazuju a musí poslechnout. Nastavím mu hranice /mantinely/, za které nesmí. A světe div se, nijak mu to neuškodí. Daleko větší problém by bylo dítě opařené horkým nápojem.
Uvedla jsem jenom dva typické příklady z každodenního života. Najde se určitě hodně rodičů, kteří si jedou svoji volnou výchovu a nemůžou souhlasit s mými mantinely a hranicemi. Řekli by mi, třeba, že dítě omezují a nedovolím mu se správně rozvíjet a poznávat svět. Ale raději budu mít dítě zdravé a s hranicemi, než zraněné a s volnou výchovou.
Malým dětem prostě všechno nejde jenom vysvětlit, nedokážou to ještě pochopit.
