Článek
Mnohokrát jsem ve svém okolí slyšela názor některých lidí, že studovat není třeba. Proč se namáhat nějakým studiem. Vždyť se stačí vyučit a práci budu mít pořád. No, budu, ale jakou?
Stačí se vyučit, nač studovat.
Mladý člověk se vyučí nějaké profesi. Po skončení školy, kdy složí obvykle nějaké závěrečné zkoušky, někdy i maturitu, si začne vydělávat. Nastoupí do nějaké firmy nebo se rozhodne pracovat samostatně jako OSVČ.
Co třeba takový truhlář? Vyrábí nábytek. Pokud je mladý, tak ještě má dost sil na celý proces výroby. Práce mu jde od ruky a je velmi žádán, protože takový nábytek na míru, to je něco, co chce hodně lidí. Má hodně zakázek a o práci není nouze. Jenže tato práce vyžaduje poměrně dost velkou fyzickou zdatnost. Už jenom instalace vyrobeného nábytku u zákazníka obnáší: vyrobené naložit, přidat všechny potřebné spojovací části, kufry s nářadím a jedeme k zákazníkovi. Tam opět vynosit do bytu a začít sestavovat. Dost náročná práce. Často je nutné i sladit práci více profesí, třeba instalatéra, elektrikáře a truhláře. Nakonec je vše hotovo a zaplaceno. Řemeslník odjíždí po náročné šichtě domů. A začíná pracovat na dalších zakázkách. Práce má dost. Ale jaké? Velmi fyzicky namáhavé. Léta běží a tělo stárne. Kolem 50. narozenin už to není taková hitparáda. Kolečko dílna – výroba – zákazník – instalace, se točí dál a výkony už nejsou stejně snadné, jako zamlada. Začínají bolet záda, ruce, celý člověk. Dlaždiči mají sice na kolenou podložky, ale stejně, ta podlaha je prostě dole, musejí klečet a pracovat. Malíři mají za ta léta v nohách kilometry schůdků: nahoru, dolu, nahoru, dolu. Malují stropy, stěny, štukují a z podlahy prostě všude nedosáhnou. Dobře, pokud je někdo třeba hodinář, ten se tolik nenaběhá, ale zase se mu ozvou záda a časem třeba potíže se zrakem. Zlatník potřebuje pevnou přesnou ruku a taky dobrý zrak. A léta přibývají a řemeslníci začínají přemýšlet, co s tím. Zakázek je stále mnoho, ale tělu už se nechce.
Hodně řemeslníků kolem padesátky pokukuje po změně. Už se jim nechce a někdy ani nemohou ze zdravotních důvodů po tolika letech dělat své řemeslo. Jsou utahaní a rádi by se věnovali něčemu jinému. Ale čemu, když jsou vyučeni jen v tom svém řemesle?
Stačí být jen vyučený?
Možná v pozdějším věku člověk zjistí, že už potřebuje nebo musí změnit práci. Jenže léta utekla velmi rychle a jaké jsou možnosti? Rekvalifikace? Ale v jakém oboru. Taky si po rekvalifikaci musí najít uplatnění.
Až vám někdo bude říkat, že studovat není třeba a stejně pak nebudete mít práci atd. atd. A že jako vyučený má práci jistou. No, má, to je pravda. Ale jakou? A bude ji zvládat po celý svůj aktivní život? Toť otázka.
