Článek
Dospěli jsme. Ale ne do věku dospělosti, dosáhli jsme věku babiček a dědů. Už máme nějaké zkušenosti za sebou a když se teď potkáváme, probíráme ty naše mladé.
„Tak co ti vaši, už bydlí?“
„Ale, zrovna si vzali hypotéku, to víte mají to nadlouho a byt není moc veliký.“
„Tak to měli štěstí, že se jim podařilo koupit byt, ti naši jsou v pronájmu a potřebovali by něco většího. Ale když teprve začínají pár let po škole, tak to není zrovna ideální situace. Nájmy jsou drahé.“
Tolik fakta. Všechno se ví, že bydlení je drahé, školky nejsou, tak kam s dětmi, když potřebujete jít do práce a vydělávat. Teď dokonce silné ročníky bojovali o místo ve středních školách. Kam s těmi dětmi?
Dobře se tedy ví, že taková výše zmíněná hypotéka se musí pravidelně splácet a i v nájemním bydlení vám nikdo povinnost platit neodpustí.
Musí se tedy chodit vydělávat, ale když shánění školky, aby matka po mateřské mohla do práce, vypadá třeba takto:
„Sehnali jste místo pro dítě ve školce?“
„Byli jsme u zápisu, ale je moc dětí a málo míst.“
„Tak vám řeknu, že z naší školky se zrovna jedno dítě odhlásilo, stěhují se. Běžte tam.“
Dotyčná matka všeho nechá a do školky přijde. Ptá se na místo pro své dítě, ale prý je obsazeno. Ovšem je informována, že právě dnes se místo uvolnilo. Takže? No, vlastně místo máme, tak vás zapíšeme.
Příklad je podle skutečné události. Co k tomu dodat ? Dobře, tak místo máme, matka může jít do práce a bude se lépe splácet hypotéka nebo platit vyšší nájem za větší byt. Dítě přece potřebuje prostor. A teď, kdo máte děti, už to dál znáte.
Po prvním, maximálně druhém týdnu má dítě lehkou teplotu, rýmu, kašel případně obojí. Musí s ním být někdo doma. Většinou maminka, někdy se rodiče střídají.
Mezi nástupem do školky a do práce proběhl přijímací pohovor matky do nové práce.
„Dobrý den, mám zájem o nabízenou pozici, odpovídající vzdělání mám. Mohu nastoupit ihned.“
Zaměstnavatel zhodnotí uchazečku, je po mateřské bude často chybět, no, tak to s ní zkusíme. To je ten lepší případ. Většinou matky slyší, že byla přijata jiná uchazečka. Ta, co nemá malé dítě.
Tak tohle se taky moc dobře ví. Řeší to celé generace rodičů s malými dětmi.
Ale zpět k nemocnému dítěti.
Co se dá dělat? Dítě nemůže do školky, chůva je drahá a babička buď ještě pracuje nebo může hlídat jenom občas.
A co tedy s tím bydlením? Hypotéka běží, nájem taky není zrovna nízký…
Bydlení je základní potřeba. Jen doufám, že už se nebydlí jako za našeho mládí… Dvě rodiny v malém bytě, protože byty prostě nebyly.
Dneska je bytů dostatek, ale musejí na ně mladé rodiny dosáhnout.
Pokud nemají zámožné rodiče, kteří jim bydlení koupí nebo našetří 10 povinných procent na zahájení hypotéky, kterou pak mladí většinou splácejí 20 až 30 let. Jaké mají možnosti? Kam tedy s nimi?
Tak jen doufám, že za konstatováním „místa ve školkách nejsou, to všichni přece víme, byty nejsou, nemají na to je platit,“ nezačneme jednou říkat „děti nejsou…“
