Článek
Každý lékař denně potká mnoho pacientů. Vyšetřuje, ošetřuje, navrhuje léčbu a mluví s pacienty. Mluví svojí odbornou řečí, používá odborné termíny. Pro něj je to normální. Ne tak pro pacienty. Souhrn potíží v odborných termínech pacientovi nic neřekne. Je vystresovaný už jen z toho, že má nějaké zdravotní potíže, často dlouho čeká v čekárně a když je konečně v ordinaci, valí se na něj příval latinských a odborných výrazů. Je tázán, zda souhlasí nebo nesouhlasí. Ale jak má odpovědět, když neví, o čem je řeč? Doktor na něj hledí a čeká na souhlas či nesouhlas. Případně mu řekne, že na ten pacientův „moribundus“ je třeba nasadit to nějaké laudáre, laudáris (vždyť i ve známém českém filmu onen skladník ve šroubárně může rozumět latinsky).
Stop doktoři, teď mluvíte s laikem
Pacient tedy musí svého lékaře zastavit slovy: „Promiňte, vůbec ničemu nerozumím. Teď ještě jednou, prosím, pěkně laicky a srozumitelně.“
Jenže je mnoho pacientů, kteří se obávají lékaře stopnout a žádat srozumitelné vysvětlení. Potom vyjdou z ordinace, vystresovaní ještě více a na dotaz svých doprovázejících rodinných příslušníků: „Tak, co ti řekl doktor?“ Jsou schopni jen odtušit: „Nevím, že mi něco je.“
Na lékařských fakultách se učí hodně a moc věcí a získávají tam naši milí doktoři mnoho znalostí. Po nástupu do pracovního procesu jsou v jednom kole, poznávají nové prostředí, zapracovávají se a mluví s pacienty. Něco jim říkají a pacienti většinou přikyvují, jakože chápou, i když nic nechápou. Jenom někteří jsou schopni lékaře požádat o znovu vysvětlení problému v normální lidské (laické) řeči.
Co kdybych takto mluvila se svými studenty?
Představuji si, že i já bych ve své práci se studenty mluvila jen v odborných či gramatických termínech. Třeba: „Tady musíte dát příčestí minulé trpné, jinak věta nedává smysl.“ Asi by na mě student zíral, co to má použít za tvar a utvořit větu. Nebo: „Určitě musíte použít gerundium nebo: nebude stačit jen vedlejší věta, můžete využít závislosti na slovese a větu zkrátit s infinitivní vazbou.“ Věřím, že kdybych takto učila cizí jazyky, studenti by utekli. Tedy až na těch pár jedinců, kteří se v termínech vyznají.
Mluvte s námi laicky. Děkujeme
A zpět k pacientům a lékařům. Pacienti jaksi nemohou utéct a svůj problém neřešit, jen z toho důvodu, že se na ně mluví moc odborně. Rozhodně je nutné zavést na lékařských fakultách předmět: Mluvení s pacientem. Pomůže to oběma stranám, lékař bude vědět, že pacient rozumí svému zdravotnímu problému. A pacient bude trochu orientován ve způsobu své léčby. Bude si jistější, že mu lékař pomáhá, protože bude vysvětlení od lékaře rozumět.
Žádáme vás tedy, doktoři, mluvte s námi srozumitelně.
