Článek
Pojďme se teď podívat na různé situace, kdy se děti chtějí a snaží pomáhat, ale jsou stále odmítány, odháněny a leckdy i uráženy. Protože: „Takhle já to nechci.“
Vyslechla jsem mnoho příběhů a různé situace i zažila, kdy se děti snažily pomoci svým stárnoucím rodičům, ale byly odmítnuty. A to leckdy dost hrubě.
Situace číslo jedna:
Přestěhování z patra do přízemí.
Rodiče bydlí v patře, stále hůře se do patra dostávají, ale také stále odmítají jakékoliv změny. „My jsme zvyklí nahoře. To víš, starý strom nepřesadíš.“ Ano, jsou zvyklí bydlet ve svém bytě v patře, ale stejně tak si mohou zvyknout na bydlení v přízemí svého domu. Je to možné a úpravy většinou zařídí jejich dospělé děti. Ale: „To teda ne, tam my nepůjdeme. My chceme zůstat nahoře!!!!“ A je úplně jedno, že třeba schody už pro ně jsou nebezpečné. „My se odtud nehneme.“ Dobře, nehnou se a bude po jejich, ale jen do doby, kdy se stane nějaký úraz. Konkrétně pád při špatném došlápnutí. Náhle jsou schody problém a je tak nějak očekáváno, že to dospělé děti zařídí, aby rodiče mohli bydlet nahoře, protože tam jsou přeci zvyklí. Co pak s tím mohou pečující děti dělat? Na to už rodiče odpověď nemají. Případně zazní: „To se pak uvidí.“ Jenom nevím, co nebo kdo je to ten „se“, který se pak uvidí?
Situace číslo dvě:
Nakupování.
Dnes už žádný problém. Můžete si nákup objednat a dovezou vám ho až domů a některé firmy nabízejí i uklizení nákupu do lednice a potravinové skříňky. Ovšem opět slyšíte: „No, to ne. Mě sem nikdo chodit nebude. To já si pro ten nákup dojedu.“ A jede. V nákupním centru si naloží nákup do vozíku, vyloží z vozíku, naloží do tašek a vyloží do kufru auta a jede domů. Celý tento proces je velmi namáhavý i pro mladší ročníky. Tady se ale opět zarputile trvá na tom, že všechno zvládnu sám. Když už je nákup vynesen z auta a uklizen, je obvykle náš milý rodič tak unaven, že nezbývá než zbytek dne odpočívat. Ale hlavně, aby mi to někdo nepřivezl! Často slýchám, že nákup je taky příležitost jít nebo jet mezi lidi, dobře, souhlasím. Ale kupte si tedy do příruční tašky třeba jen pečivo a zbytek si nechte přivézt. Možná se tak vyhnete situaci, kdy po tak namáhavém nákupu voláte do práce svým dospělým pracujícím dětem, aby všeho nechaly a hned přijely a něco udělaly s těmi bolavými zády, které jste si nákupem rozbolavěli. A stačilo tak málo, nákup si objednat. Musím tady pochválit generaci našich rodičů. Většina se velmi dobře orientuje na internetu. To je skvělé. Tak proč ho nevyužít i na zajištění nákupu?
Situace číslo tři.
Úklid a péče o domácnost.
Mnohokrát jsem slyšela, že přece k nám domů nebude nikdo chodit a uklízet. Na to my nejsme zvyklí a zvykat už si nebudeme. Ne a ne! A tak stejně jako s nákupem, pouštíte se naši milí rodičové do úklidu.
Přece jste to zvládali vždycky sami, tak co vám máme teď my radit.
A my dospělé děti, si úplně klidně zavoláme firmu na umytí oken a jen pozorujeme, jak jim to jde od ruky. Nebo si přece můžete někomu z rodiny říct, aby vám s úklidem pomohl. On takový běžný úklid není nic snadného, když už má člověk nějaké ty problémy s pohybem a bolestmi zad. Takže my si pomoc objednáme, protože jsme už jiná generace a považujeme to za běžné. Vy si pomoc neobjednáte, protože na to jste nebyli nikdy zvyklí a zvykat si rozhodně nebudete. Ale tak nějak počítáte, že v případě zdravotních problémů, to my dospělé děti „přece nějak vyřešíme.“
Uvedla jsem jenom tři situace a mohla bych dál pokračovat, protože v životě potřebujeme leccos zařídit. My se chceme starat, můžeme vám pomoci, ale už žijeme v jiné době a máme hodně možností, jak vám pomoci nebo pomoc zprostředkovat. A pokud nejste zvyklí říct si o pomoc, tak si na to zvykněte. A už nezavírejte dveře před nosem rehabilitační pracovnici, která k vám jde domů, aby vám pomohla se cvičením. Neuklízejte před návštěvou úklidové služby, protože „co si o vás pomyslí, když uvidí ten nepořádek“ Nepomyslí si nic, jdou k vám uklidit.
A nevyhazujte nás děti se slovy: „Ne, to je dobrý, to si zařídím sám.“ Chápeme že, jenom samotné zařizování např. na úřadech je pro vás vysilující a my to můžeme zajistit třeba přes datovou schránku.
Je toho hodně nového, co neznáte a možná se toho bojíte. Tak si zvykněte, že vám pomůžeme nebo pomoc zajistíme. A prosím, už bez hádek a odmítání. Bez toho věčného: „NE, takhle já to nechci.“
Pro obě strany to bude jednodušší. Děkujeme, že nás chápete.
