Článek
Ne, opravdu to nebude nic jednoduchého. Jenom si představte některé učitele v našich sborovnách, kteří učí už hodně dlouho a učí podle nějakého svého zažitého vzoru, mají léty vyzkoušený systém. Velmi často jsou přesvědčeni o své pravdě a neomylnosti. Nemají důvod, chuť a někdy i síly něco měnit. Chtějí si to svoje tak nějak odučit a jít domů. Není tolik nadšených učitelů, kteří vidí před sebou nějakou vizi. Kteří chtějí něco změnit, začít a rozvíjet moderní způsob výuky, i když narazí na problémy např. s technickým a materiálním vybavením školy. /O tom, jak jsou vybaveny naše školy, aby bylo možné učit moderně, napíšu zase někdy příště/. Nechtějí se vzdát a chtějí pokračovat v inovaci našeho školství a systému výuky.
Žádný pokyn shora nedokáže provést tuto změnu. Je třeba změnit pohled učitelů na celou věc. A to nebude snadné, ale možné to je.
Na některých školách je vše tak nějak dávno zavedeno. A taky dlouhými léty vyzkoušeno, jak to dělat „správně“. Mnozí si to myslí, dokonce jsou o tom skálopevně přesvědčeni. Pak tedy jakýkoliv impuls zvenčí nebo shora padne na neúrodnou půdu. Hlavně nic neměnit, protože my už známe své postupy a ty jsou nejlepší. Přece se nebudeme učit nějaké novoty!
A přesto je to nutné, naučit se ty novoty a třeba zlomky učit zábavně a interaktivně. Nebo všechny ty dějepisné události vyprávět formou příběhů a proplétat s ostatními předměty. Můžeme zapojit matematiku a počítat, kolik let uteklo od různých událostí, můžeme zapojit chemii a připomenout, které léčebné postupy, bylinky a chemické látky znali a používali lidé třeba ve středověku. A vyučování okořenit perličkou, která nám určitě uvízne v hlavě. Třeba, jak se lidé snažili vyrobit zlato ze švestek a jiných surovin. Můžeme použít i předmět vaření a rozebrat, co se tehdy jedlo. Možná se budeme divit, jaký byl v různých stoletích jídelníček. Na řadu přijde i tělocvik, protože v dějepise se dozvíme o mnoha bitvách. To tedy museli být naši předci fyzicky zdatní. A tak dále. Všechno souvisí se vším, dá se učit zábavně.
Kde je kámen úrazu?
Bohužel mám obavy, že k propojení jednotlivých znalostí s různých předmětů, budeme také potřebovat propojenost v učitelském sboru. A to je ten kámen úrazu. Bohužel. Nadšení učitelé, kteří chtějí posunout vyučování do moderního prostředí narážejí třeba na dějepisáře, který trvá na suchém vyjmenovávání letopočtů. Učitel chemie taky nechce nic měnit a učí zásady a soli a roztoky a počítá chemické rovnice, aniž by sledoval, jestli žáci chápou, co se vlastně z těch kyselin a zásad dá použít v běžném životě. Samozřejmě nesmíme zapomenout zapojit i češtináře a jazykáře. Tak třeba staročeská slova jsou velmi zajímavá, ale už jsou překonaná a používají se nová slova a nová slovní spojení. Angličtinář může poukázat na pronikání anglických výrazů do češtiny a jejich používání v běžném životě.
Myslím, že nově, zajímavě, a hlavně moderně se dá učit, jenom se opět musí chtít projít změnou, pokračovat v rozvíjení svých kdysi naučených návyků a být nadšený svojí prací. Přece máte jako učitelé před sebou mladou generaci, kterou připravujete do života. Tak vykročte ze svých zažitých stereotypů, bude to jízda, ale obohatí to i váš učitelský život.
