Článek
Rozšířil můj bucket list
Kopnout do vědra (kick the bucket) má stejný význam, jako české „natáhnout bačkory“. Někteří z nás mají alespoň v hlavě, jiní na papíře seznam zážitků a úspěchů, které by za svého života rádi stihli. Jakmile jsem se dozvěděla o malém království, kde je štěstí základní jednotkou úspěchu a spokojenosti, okamžitě jsem věděla, že se tam chci podívat.
Jak hospodaří v Bhútánu
Kromě lesnictví v této zemi neexistuje žádný průmysl. Na vybudovaných hydroelektrárnách, vyrábí elektřinu, kterou prodávají do Indie. Zemědělstvím si obstarávají obživu. Vzhledem k praktikování Buddhismu a Hinduismu si masožravci nechávají, především kuřecí maso, dovážet ze sousední Indie. Velmi omezený cestovní ruch, také nějaký ten ngultam (jejich měna) zemi vydělá.
Turistický klid stojí balík
Bhútán žije z cestovního ruchu, který je striktně korigován. Turisté se v této zemi mohou pohybovat pouze v doprovodu průvodce. 4 týdny před vstupem do země je nutné zaplatit tzv. Minimum Daily Package, které se pohybuje od 5 do 6 tisíc korun za den, který plánujete strávit v Bhútánu. Přesná výše denního poplatku záleží na turistické sezóně. Úhrada je podmínkou schválení víza, které vám bude vydáno po příletu. Což je jediná možnost, jak se do země dostat. Nezávislí cestovatelé nejsou do země vpuštěni. Balíček, který platíte předem obsahuje: ubytování, plnou penzi, auto s řidičem, trekingové vybavení (stany, matrace, pokrývky) včetně kuchaře a asistenta, anglicky mluvícího průvodce, vstupné do muzeí a památníků a turistickou daň.
Anketa
Rozhodli se, že budou spokojení
Cestovatelka, spisovatelka a psychoterapeutka Kristýna Tronečková, která měla to štěstí a v Bhútánu mohla pobývat delší dobu a bez průvodce díky svému studiu, zjišťovala, co tamní lidi považují za neštěstí. Nejdříve to vypadalo na delší nedorozumění, až nakonec se stařenka vyjádřila, že takový pocit zažívá, když nestihne svou meditaci. Tu obyvatelé provádí pravidelně každý den 2 hodiny ráno a 2 hodiny večer. První turisté se do země dostali v roce 1974, televize a internet byl povolen v r. 1999 a první mobilní telefony na konci roku 2003. Dnes 44 letý král Bhútánu Džigme Khesar Namgjel Wangčhug chtěl mít jistotu, že národ bude na techniku připravený.
Stejně jako jsem přesvědčená, že láska je rozhodnutí. Myslím si, že se Bhútánci ke štěstí rozhodli a úzkostlivě si pověst nejšťastnější země chrání. Její obyvatelé jsou přátelští, nápomocní a autenticky spokojení. Přestože smartphony zemi doslova zaplavily, zachovali si vzájemné sociální kontakty. Zavedená uniformita úspěšně stírá rozdíly mezi bohatými a chudými. I král chodí v jednoduchém národním kroji „gho“. A není výjimkou, když si například zahraje s místními fotbal. Jeho názor na nezdravé kouření, udělal z Bhútánu jedinou zemi na světě, kde je kouření úplně zakázáno.
Zdroj:
