Článek
Tendence měřit ostatní podle sebe
Ze židle mě obvykle zvedá, když někomu chybí nadhled. Ostatní soudí a měří podle sebe a svých zkušeností. Na život kolem hledí jako kůň s klapkami na očích, aby ho při průjezdu pražskými ulicemi něco nevyplašilo. K „dokonalosti“ situace přivádí jedinec, který si své omezenosti není samozřejmě vědom, a tak troubí do široka své názory a poznatky.
Neber si nic osobně
Jak mě vyučily Duškovy Čtyři dohody, tyto situace jsem na se naučila pozorovat, neřešit a přecházet pokyvováním hlavy. Každý má právo na svůj názor, se mnou to nemá nic společného, je to jeho (zkušenost nebo problém). Pokud takový exemplář potkáte cestou do práce v MHD, během dne na příhodu rychle zapomenete. Horší je, když bydlí vedle vás. Sousedské vztahy je potřeba udržovat v nějaké rozumné přátelské rovině. Souseda si bohužel nevyberete.
Každý cítí štěstí jinde
Chatička u lesa s krásnou zahradou, to je moje štěstí. Soused, který má potřebu na mě mluvit, kdykoliv mě zahlédne, mi tu idylku trochu kazí. Zkoušela jsem omezit odpovědi a věnovat se zahrádce, ani bohatá zálivka a evidentní zvuková bariéra souseda nezastaví. Vypadal zarmouceně, když jsme začali na plot instalovat rákosové paravany. Zkoušel říkat i něco o tom, že se mu to nelíbí. Čeho je moc, toho je příliš.
Anketa
Slečny, které žijí svůj imaginární vztah
Měla jsem kolegyni, která vnímala kontakt mužů ve svém okolí úplně jinak, než je běžné. Ve výtahu potkávala muže, který pracoval v jiné firmě naší administrativní budovy. Nám pak nahoře vyprávěla příběh o tom, jak s ní flirtuje, půjdou na večeři a zajímalo jí, jestli není zadaný. Celý příběh v její hlavě vznikl na základě pozdravení a několika společných jízd výtahem. Jednou jsem jela s nimi a žádný vztah jsem nezaregistrovala.
Další, mnohem hlubší vztah pak prožívala s kolegou z kanceláře. Jednou jí odvezl z práce domů, protože měl tím směrem cestu, a už to začalo. Když se pak oženil a začal nosit prstýnek, chudák holka zažívala muka. Shodou okolností se mu naskytla možnost změnit místo výkonu práce. Kolegyně pak vztah v sobě uzavřela, pro nedostatek kontaktu.
Věřím, že vymyšlený příběh jí dokázal udělat šťastnou. Zní to sice mimózně, ale pro její osobní pocit byl příběh určitě důležitý. Téměř 40 % dětí vyrůstá s imaginárním kamarádem, který jim pomáhá zvládat těžké a nepříjemné situace. Vypadá to, že si někteří dospělí tuto berličku nesou s sebou dál. Jak ale takovým lidem dát najevo, že nejste součástí jejich příběhu?
Zdroj:
