Článek
Jižní pobřeží Portugalska – Algarve. To jsou útesy, majáky, nekonečné pláže a vlny, které jsou vhodné pro většinu typů surfařů.
Z Prahy zatím přímá linka do Fara, nejbližšího letiště, nelétá, ale do Lisabonu ano a z Lisabonu trvá vnitrostátní let už jen něco přes 50 minut. Přímo ve Faru se většina surfařů neubytuje a pokračují dále na jih, nebo jihozápad směrem k Portu. Alternativní možnost je i letět do Porta a surfovat na západním pobřeží, či přejet autem na jih. Let do Porta je z Prahy přímý.
Většina městeček, u kterých se nachází surfařské spoty, nabízí i velmi dostupné ubytování přes Airbnb či Booking. Samozřejmostí je i široký výběr restaurací. Ve většině větších městeček je možné ochutnat lokální mořské plody či maso z portugalských chovů.
Mezi nejznámější surfařská města patří Portimāo, Albuefeira, Lagos, Burgau, Raposiera a samozřejmě Sagres, jenž je v dané oblasti nejvyhlášenější. Jsou v něm zároveň i největší vlny a je vhodnější i pro pokročilé surfaře.
Osobně mám zkušenost se surfováním v místech, kde jsou menší a středně velké vlny v Albufeiře, Lagosu, Burgau a Sagres. Ceny surfařských lekcí se pohybují kolem 35-50 eur, podle toho, v jaké lokalitě se nacházíte. Dražší jsou v jižněji položených oblastech. Nejdražší jsem platila v oblasti Sagres, kde bych se sama bez instruktora kvůli povaze vln bála surfovat. Všechny surfařské školy nabízí v ceně veškeré vybavení, součástí je neopren, který je v Atlantiku bezesporu potřeba, prkno, pojištění a asistence trenéra. Většina surfařských škol má dvě sazby cen, a to pro zimní a letní období, kdy cena v letním v průměru o 5 až 10 euro vyšší.
Osobně bych pro úplného začátečníka doporučovala Albufeiru, Portimāo a Lagos. Zde jsou vlny menší a pro někoho, kdo stál na prkně poprvé, je mnohem jednodušší se během několika lekcí na surfu postavit. Surfuje se v malé skupince cca do osmi osob. Teoretická část probíhá na pláži a v zápětí se jde okamžitě do vody. To mě osobně překvapilo, jelikož poprvé jsem na prkně stála v jihovýchodní Asii, kde první lekce probíhala pouze v rámci pláže a součástí byla hlavně surfařská teorie. Zároveň Indický oceán má velkou výhodu, že na surfování ve většině destinací jako je Bali, Srí Lanka či Maledivy není potřeba neopren a voda je tam daleko příznivější, ovšem často tam nejsou tak silné vlny a některé dny se nedá surfovat vůbec.
Pokud se ubytujete v oblastech, které jsou blíže k Faru a máte zájem zkusit vlny větší, či případně zdokonalit své schopnosti, většina surfařských škol nabízí mimo skupinových lekcí i lekce individuální, či celodenní výjezd na západní pobřeží, které nabízí podmínky i pro profesionály. V těchto oblastech se konají i nejznámější evropské surfařské soutěže. Ceny těchto celodenních lekcí se pohybují od 75 do 120 eur, samozřejmě podle vzdálenosti a místa, kde se bude surfovat.
Pokud chcete mezi surfařskými spoty přejíždět, je rovněž dobrou volbou pronájem auta, který v Portugalsku vyjde velice dobře, i díky nižším cenám pohonných hmot. Pro českého řidiče je taktéž dobrou zprávou, že místní silnice a dálnice jsou v poloprázdné a v dobrém stavu. Pronájem auta jsme si zařizovali taktéž přes aplikaci Booking, kde vyšel pronájem nejlevněji.
Většina místních městeček nabízí řadu kulturních zážitků. Malebné uličky s kavárnami a restauracemi s výhledem na moře. Taktéž jedním z nejkrásnějších míst v oblasti Algarve je St. Vincent s nádherným majákem a útesy, o které se v plné síle opírá oceán. Teplota se tam i v červenci pohybuje kolem 15 stupňů a méně, hlavně díky opravdu silnému větru.
Osobně bych Algarve doporučila všem, kteří chtějí okusit surfování, ale i projet zajímavá kulturní a přírodní místa. Portugalsko není drahá země, většina jídel a potravin stojí stejně jako v Česku, ovoce a zelenina jsou levnější. Mimo Algarve nabízí i návštěvu nádherných měst, jako je Lisabon nebo Porto, kterými lze vyplnit čas během volných dní. Lisabon případně lze zvládnout navštívit, když doletíte o pár dnů dříve z Fara nebo Porta, než se vydáte zpět do Prahy.
