Oslavy 17. listopadu ve stínu kontroverzních barev a politických spojení. Nic není náhoda

Během probíhající oslavy 17. listopadu se na sociálních sítích prohnala smršť rozhořčení nad příspěvkem kladenské pirátské senátorky Adély Šípové, kde byla na fotografii se svojí spolustranicí Janou Michailidu. Kde byl problém? Použila zkrátka nevhodnou barvu srdíček, kterou na sociální síti X proti sobě poštvala nemalé množství lidí.

Červená, černá a zelená, lehce zvláštní barvy, které zvolit pro český státní svátek, pro který jsou typické barvy trikolory – červená, bílá a modrá. Šípová zarytě tvrdila, že nešlo o žádné vyjádření podpory Palestiny, ale barvy byly zvoleny náhodně, nikoli s politickým podtextem. Náhodně byl zřejmě zvolený i veganský podnik Střecha, který je známý z jiné propalestinské kauzy s mikinou podporující vraždu Izraelců na olympiádě v roce 1972. Shodou okolností byla také zvolena tato mikina zcela náhodně.

Taktéž zajímavé je spojení s Janou Michailidu, která o sobě dokonce tvrdí, že je komunistka, to je něco jako slavit pád komunismu s evropskou poslankyní KSČM Kateřinou Konečnou. Senátorce neberu to, že by chtěla vyjádřit podporu Palestině, na to má totiž nárok každý bez rozdílu, ale to, že místo toho, aby se za svůj názor postavila, spustila triádu výmluv, lží a osočování všech okolo. Postovala fotku, kde má oblečené zmíněné barvy se slovy, že jde žít život tam venku, a všichni kritici jsou v podstatě ubozí, že je příspěvek rozhořčil.

Ano, některé reakce za hranou už byly, ale jistě by nebyly takové, kdyby paní senátorka řekla pravdu a postavila se k tomu čelem, podle toho, jaký na to má sama názor. Horší je, když spojí oslavu svobody a pádu komunismu s radikalisty a přesvědčenou komunistkou. Propalestinská demonstrace se nevyhnula ani národní třídě, která se stala symbolem oslav 17. listopadu, a demonstranti tam dorazili s palestinskými vlajkami a transparenty.

Nesetkali se s pochopením a ani by neměli. Na světě není moc větších kontrastů než to, že se oslavuje svoboda a zároveň někdo vyjadřuje podporu území, které produkuje tisíce teroristů. Je to spíše zneužití tak významné události ve svůj prospěch a touze přilákat k tématu co nejvíce lidí.

Nakonec však právě tyto radikální kroky a forma, kterou protestující sdělují názory, jsou ku prospěchu rezoluci vůči aktivistům. Nesou s sebou skandály, ale i pachuť podpory levicově smýšlejících názorů a odporu ke kapitalismu. Ruku v ruce jdou s aktivisty za klima, kteří balancují někde mezi ekologií a palestinskou otázkou. Těmi aktivisty, kterým se dnes vysmívají lidé napříč sociálními sítěmi. Protože zkrátka forma a témata, ze kterých se stal neuvěřitelný mišmaš, nedávají mnohdy smysl.

Vlastně mě ani nikdy nenapadlo, co všechno může být feministická otázka, nebo za co všechno může patriarchát. Že mi kapitalismus zničil život a kapitalisté svými klimatickými rozhodnutími jednou zabijí moje budoucí děti. Nejsem si vlastně už jistá, jestli je tohle náhoda, nebo realita, že většinou všechna tato témata společně s Palestinou jdou nesmyslně ruku v ruce.

Proč se nakonec z otázek, na kterých mi dřív záleželo, stalo něco, čemuž díky těmto aktivistům nemůžu přijít na jméno. Proč se vlastně jako žena o sobě stydím říct, že bych byla feministka, nebo proč patriarchát nemůže za můj zpackaný život. Vlastně nevím, jsem zarytá kapitalistka, to, že na mě má vliv patriarchát v roce 2023 je pro mě spíš směšnost, a klimatickou otázku si asi zkusím řešit po vlastní ose. Je mi vlastně dobře, že tohle můžu takto otevřeně říct, škoda, že paní senátorka Šípová nebyla schopná říct, jak ona to vlastně s tou Palestinou má.