Listopad 1989 a dnes: Kapitalismus nás změnil a stal se výzvou, kterou ne každý zvládl

Sametová revoluce, 34 let svobody a také důvod k zamyšlení, co pro nás svoboda a suverenita vlastně znamená. Od roku 2020 cítím jakýsi neklid. Nejdříve přišel covid, pak Rusko napadlo Ukrajinu a letos v říjnu se rozhořel konflikt mezi Izraelem a islámskými radikály z hnutí Hamás.

Českou společnost vnímám obecně jako rozpolcenou, ale poslední roky pozoruji opravdu zvláštní a možná lehce alarmující trend. Čím dál více se setkávám s kritikou kapitalismu, zmateností v sobě samých a tendencí přiklánět se k levicovým názorům. Kdo tyto tendence má? Studenti, kteří jsou věku, ve kterém možná právě jejich rodiče za onen kapitalismus a svobodu bojovali při listopadových demonstracích.

Právě oni dnes utvářejí hybrid, který má být originální, autentický, ekologicky přijatelný a mírumilovný, akorát že by si nejraději od každého vzal trochu. Navzdory tomu, že právě kapitalismus utváří tržní prostředí, které buduje osobnost a odměňuje podle schopnosti a výkonu, tedy může nás utvářet autentické podle toho, co umíme a jací jsme.

Znovu se otvírají ideály komunismu, o kterém psal kdysi Karl Marx, ideály, které při každém pokusu o realizaci selhaly. Jsou paradoxně spojovány s bojem za klima, jenž je údaje v přímé korelaci se znečištěním, které vzešlo právě z kapitalistického způsobu života. Komunisté pravděpodobně byli ekologičtí, i když vlastně vůbec, nebo pro tuto podezřelou tezi zatím neexistuje odborný posudek.

V probíhajících válkách hlásají mír, chtějí mír za každou cenu? Proč by Ukrajina měla přistoupit k míru, když by neměla zajištěnou suverenitu? Proč by k míru měl přistoupit Izrael, když Hamás na jeho území rozpoutal masakr s cílem vyhladit židovské obyvatele? Právě suverenita, svoboda a bezpečí to byly jedny z těch základních ideí, které si v roce 1989 slibovali studenti napříč republikou. Právě tyto idee dnes chtějí i Ukrajina a Izrael. Pak se však setkáváme s tím, že právě tito chcimíři a pacifisté začnou podporovat Palestince a veškeré dané fakty nakonec otočí proti sobě. Mají ideu v tom, že Hamás bojuje za svobodnou Palestinu, bez skutečnosti, že extremista bojuje vždy jen a pouze za sebe.

Je to touha po tom narušit koncepci světa, jít proti proudu a hledat sobě přijatelnou alternativu režimu, ve kterém bychom chtěli žít. V režimu, kde každý by měl všechno ale vlastně nic, byl by uhlíkově neutrální a mír by byl samozřejmostí. V režimu, který neexistuje a nikdy existovat nebude.

Měli bychom se probudit a vážit si toho, co máme a být hrdí na to, jak se Česko staví ke svobodě. K tomu, jak podporujeme Ukrajinu, na to, že podporujeme Izrael, nebo, že jsme přijali západní hodnoty a styl života jako jedni z nejlepších z původních zemí východního bloku. To všechno je jen ukázka toho, že v roce 1989 mělo cenu jít zvonit klíčema, abychom se dnes měli líp.

Je škoda, že to dnes studenti zejména humanitních oborů vidí celé jinak a v kapitalismu vidí problém. Že zneužívají význam patriarchátu na jakékoli téma, že klima a LGBT témata by měla být to nejdůležitější pro to, abychom se měli v budoucnu dobře, bez ohledu na vědu a inovace. Je složité se v kapitalismu odlišit, což způsobuje frustraci, která se nakonec přenese do formy odporu, kterého jsme se před těmi 34 lety chtěli zbavit.

Važme si více toho, co máme, zejména toho, že jsme svobodní a naše země ctí demokracii a suverenitu i u států, které jsou v této nelehké době vystavovány tak náročné zkoušce odvahy a oddanosti bojovat za svoji zemi a národ. Na tom, abychom se prosadili podle toho, co jsme schopni vytvořit, záleží. Já kapitalismus ctím a ten, kdo v něm vidí problém má hlavně strach ze svého selhání.