Bizár jménem Jaroslav Dušek. Rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život

Dlouho se mi nestalo, že bych zůstala z nějakého rozhovoru opařeně koukat vpřed. Dnes tento šok způsobil v rozhovoru s Čestmírem Strakatým Jaroslav Dušek, ezo muž, který tvrdí, že rakovina je vůle lidí, kteří odmítají žít a nenávidí život.

Sám pracuje s názorem, který staví na své rodině, na své matce a jejích rodičích, o kterých tvrdí, že zemřeli na rakovinu, jelikož nechtěli a neměli vůli žít. Já se ptám, jak tohle někdo může říct? Jsem pro pluralitu názorů. Ovšem tvrdit, že někdo, kdo má rakovinu, nechce žít, a že tato nemoc je ta pravá chvíle na to, aby mohl svůj život změnit, to je zcestné, ať se na to dívám z kterékoli strany.

Je to smutné, pro někoho, kdo s tak zákeřnou nemocí bojuje, urážející. Jak to vysvětlí malému dítěti, které má rakovinu? To si ve svých dvou letech vybralo, že nechce žít? Někdo tento názor obdivuje za to, že Dušek dokáže vytvořit svůj pohled na svět a prezentovat ho široké veřejnosti, ovšem tohle jsou přesně ty pohledy, které by si někdo měl nechat pouze v hlavě.

Obecně mi nikdy nevadila alternativní forma léčby různých nemocí, ale jako podpůrná verze. Nemyslím si, že by člověk, který dostane rakovinu, měl primárně začít zkoušet alternativní terapii, ezo přístupy a radovat se ze života. Neumím si ani představit, jak by se někdo v takovém případě mohl začít radovat ze života a nějak ho měnit.

Dušek šíří celé spektrum dezinformací, které přiživuje na přednáškách, za které si účtuje nemalé peníze. Vlastně se to dá podat i tak, že vydělává zkrátka na hlouposti a nerozhodnosti druhých.

Nemusí nosit boty, brát antibiotika, když dostane angínu. Používat ekologické prostředky, či být vegan, to je všechno v pořádku. Ovšem vybízet ostatní k tomu, aby se neočkovali, nenechali očkovat ani své děti, to je zkrátka výmysl. Dobrovolné očkování je zkrátka dobrovolné z nějakého důvodu, ale radit někomu, aby nenechal své dítě neočkovat povinnou vakcínou je zcestné a za mě i velmi nebezpečné.

„To, že někdo říká, že chce žít, neznamená, že to skutečně chce, protože když se díváte na to, jak žije, tak přece vidíte, jestli chce, nebo nechce,“ to jsou slova Jaroslava Duška. Údajné útěky od problémů, které lidé neumějí řešit, proto zkrátka dostanou rakovinu a odejdou.

Šlo o metaforu, nějakou zábavnou formu pohledu na život, či filozofickou úvahu. Ať už tohle bylo cokoli, určitě není na místě, aby to zůstalo bez reakce. Jsou zkrátka věci, které z důvodu jejich dopadu říkat nemá nikdo, ať už se mu v hlavě prohánějí lecjaké teorie.

Filozofické úvahy o změně života, vůli žít. Jsou to velmi zajímavé koncepce. Sám Dušek má i řadu teorií, které opravdu mohou někomu pomoci rozvíjet myšlení, ale obviňování lidí s rakovinou, nebo navádění k tomu, aby se lidé nenechávali očkovat, je pouhý ezo výkřik, aktivistický manifest a blábol.

Je zajímavé, jak někdo dokáže na vzorku několika lidí, které znal a kteří se s daným problémem potýkali, analyzovat společnost. Vůle žít je něco, co není hmatatelné, sama nevím, jak bych to přesně popsala. Mám dny, které jsou temné, bez energie, prožila jsem i měsíce v depresi, ovšem žádný z nich jsem nepomyslela na to, že bych vůli žít neměla. Minimálně to můžu považovat za snahu, na převratné zvraty nevěřím. Ani nechci, abych byla podle Jaroslava Duška testována, zda mám vůli žít přes rakovinu, nebo jinou zákeřnou nemoc.

Měl by vážit slova, ať už jde o metaforu, filozofickou myšlenku, tohle bylo zkrátka mimo. Mohl by to jít vysvětlit všem těm, kteří s něčím takovým bojují, rodičům na dětských onkologických oddělení, lékařům, kteří svůj život zasvětili onkologickému výzkumu. Asi by si vysvětlení zasloužili, co teda udělali v tom životě podle Jaroslava špatně.