Článek
Když se vysloví pojem nedostatek léků, první, co většinu Čechů napadne, je penicilin. V lékárnách se často setkávají s tím, že tato antibiotika nemají a neví ani, kdy by je v blízké době mít mohli. Tohle však je zodpovědností ministerstva zdravotnictví, nikoli magister a magistrů v lékárnách, kteří se denně setkávají s nevraživými pohledy pacientů, jenž jim vyčítají, že kvůli nim se nemohou začít léčit a že mnohdy běhají po celém městě, aby někde lék sehnali.
Klasickou stálicí v nedostatku léků jsou dětské sirupy proti horečce, které lékárnám chybí už přes rok. Snaží se nabízet alternativy obsahující ibuprofen nebo paracetamol, ale mnohdy to nestačí. Léky na vykašlávání jsou nedostatkové zboží roky, například Erdomed je jeden z léků, který během minulé zimy bylo prakticky nemožné v lékárnách napříč republikou sehnat.
Výpadky jsou někdy lokální, někdy celoplošné, otázkou však je, kdo za tyto výpadky může, nebo případně, kdo by měl být zodpovědný za jejich řešení. Lékárny jsou omezeny ve vytváření zásob léků, protože změny v úhradách mohou mít značný dopad na jejich zisk. To může vést ke snížení prodejní ceny pod nákupní hodnotu, což by mohlo způsobit ztrátu lékárny, nehledě na to, že léky mají také omezenou dobu expirace. Alternativně musí lékárna účtovat pacientům vysoké příplatky. Samozřejmě na situaci bude mít vliv i změna daňové sazby u léčiv, kterou schválila vláda v rámci konsolidačního balíčku.
Realita je mým pohledem taková, že se zkrátka firmy a pojišťovny tlačí na nejnižší ceny. Pojišťovny odmítají platit vyšší cenu na základě značky a nabízejí možnost hradit plně pouze některé alternativy se stejnou účinnou látkou. V lékárně pak v praxi dostanete lék od jiné značky, než kterou jste byli zvyklí brát doposud. Pojišťovny šetří, lékárny se snaží držet cenu co nejníže, aby nepřišly o zisk, a dohromady se tak dostávají do neudržitelné spirály.
V mnoha skupinách léků je český trh nekonkurenceschopný, a to má prokazatelný dopad na dostupnost. V případě, že u léčiv neexistuje jiná alternativa, je lék více náchylný na to, že u něj nastane nedostatek. Je to obraz klasické situace ekonomické substituce, kdy v případě, že jiné firmy alternativu nenabízí, či účinná látka nemá blízký substitut, nastává pro lékárny poměrně velký problém v dostupnosti.
Problém samozřejmě nastane, pokud chybí léky, které jsou životně důležité pro chod zdravotnictví. Ať už se jedná o antibiotika, léky na bolest, onkologické léky, či léky na cukrovku. Právě v těchto případech se do čela musí dostat stát, který bude schopný léčivo zajistit, to však ministr zdravotnictví Válek nezvládá.
Léky jsou velmi citlivá věc, jejich nedostatek dopadá naprosto na všechny bez výjimky. Léky tu nejsou, protože veřejné pojištění neumí zaplatit. Takže buď léky stále v Česku nebudou, nebo se musí zvýšit výběr zdravotního pojištění, nebo se bude muset zavést minimální poplatek za vydávané balení léčiv. Právě to, že velké množství léků je v Česku bez doplatku, je bohužel pro jejich dostupnost a stávající politiku v oblasti zdravotnictví výrazný problém.
Není to tak, že by například ve výrobě většiny nedostupných léků chyběly účinné látky. Právě penicilin je naprosto normálně dostupný v okolních zemích. Ministerstvo zdravotnictví může ovlivnit cenu, za kterou výrobce lék na český trh dodává a tím může tento problém navést na správnou cenu k řešení nedostatku.
Válek plánuje novelu zákona o léčivech. Já jsem k tomuto kroku jako ekonom velmi skeptická, v praxi to totiž může způsobit zcela odlišný efekt. Podle této novely mají být stanoveny přípravky, u kterých budou distributoři léků udržovat měsíční zásoby, které v případě potřeby uvolní lékárnám. Nevím osobně, kde ministr žije, ale nedokáži si představit situaci, kdy vláda donutí v určité ceně soukromou společnost dodat zboží, jen protože ho stát potřebuje. Tohle je nereálná myšlenka s lehce socialistickým podtextem.
