Článek
Na to, že Češi zkrátka milují utrpení jiných, mě přivedla nedávno zajímavá myšlenka. Viděla jsem sestřih největšího českého televizního bizáru na YouTube. Zcela jistě tomu kralovaly reality show. Důvod je zcela jednoduchý, zkrátka účinkující nejsou profesionálové, a celý zážitek je o to více naturalistický.
Co si vlastně slibuje průměrný divák reality show „Výměna manželek“? Je to sonda do života českých domácností, které zkrátka ve vidině poměrně jednoduchého výdělku vidí příležitost. Forma je sice jednoduchá, ale otvíráte tak soukromí zhruba před několika desítkami tisíc lidí. Pokud žijete zvlášť zvláštním životem, dostanete se hravě na miliony. Miliony lidí, kteří se budou bavit nad tím, že se vám v životě nedaří.
V mých očích je účast v takovéto soutěži pochopitelná, zvlášť pokud nemáte peníze. Ovšem jaká musí být motivace někoho, kdo zkrátka rád sleduje bídu a nouzi? Dost rodin v tomto pořadu žije na okraji chudoby. Jejich členové často mívají problémy se závislostí nebo zanedbávají péči o své děti. Věřím, že existují i rodiny, které se tam přihlásí s vidinou zlepšení vzájemných vztahů, ale to jsou spíš výjimky.
Důležité je, aby to bylo drama, aby se tam točily zcela bizarní situace, a vrcholem všeho byla konfrontace manželských párů na konci pořadu. Právě tam často padají ty největší perly typu „Mačkáš mi hada, debile“. Je to dokument o disfunkčních rodinách. O tom, že zkrátka ti, co tento typ pořadu rádi sledují, často hřeje u srdce, že se uklidní nad myšlenkou, že jejich životy jsou oproti těmto případům ještě naprosto v pořádku.
Je to depresivní zážitek, zvláště některé díly. Ovšem podobnou depresi můžete zažít i u lehce nevinné soutěže „Prostřeno“, kdy zjistíte, že vlastně nejde ani tak o to, zda umíte vařit, ale záleží na spoustě dalších aspektů – od úklidu po rozbor vlastní duše. Pozorujete inspektory čistoty, architekty, šéfkuchaře, psychology. Je to zvláštní počin a mix odborníků na všechno. Opět poháněni vidinou poměrně lehce získatelného zisku. A pár z nich opravdu rádo vaří.
Je to povrchní hodnocení a pohled, ale co si vlastně od zhlédnutí něčeho takového slibuji? Odpočinek, zábavu, nebo zkrátka jen vyplnění času? Nebo se mi udělá líp ve chvíli, kdy vidím, jak je na tom někdo jiný? Můžu to srovnávat, vyhodnocovat, promýšlet, aplikovat na svoji situaci.
Není to však smutné? Stane se z toho virál, uvidí to miliony lidí, kteří se nad tím budou bavit. Nad čím? Nad vaším životem, který jste tam prodali za sto tisíc korun. Často je to k pláči, občas zamyšlení. Ale ukazuje to realitu tím nejhorším možným a toxickým způsobem.
Češi nejsou jediní, kdo si v tomto typu pořadů libuje. Samozřejmě většina těchto pořadů je převzata z obdobného díla ze zahraničí, kde měla podobné úspěchy. Jen ty případy občas nejsou vyloženě na hraně, ale to pro vysílací stanici znamená samozřejmě sledovanost a tím pádem i zisk. Který však nedostanou zúčastnění, nýbrž vysílací stanice a tvůrci této bizarní zábavy.
Je to něco, nad čím je vhodné se pohoršovat? Není to asi to správně zvolené slovo. Není to ani kritika tohoto typu pořadů, že zúčastněné v podstatě ponižují, tak se to ani nazvat nedá, koneckonců je to dobrovolné. Tohle je zkrátka business. Je to spíše myšlenka nad hodnotami a pohledy Čecha, který si tyto pořady rád pouští. Jestli mu dávají útěchu, pohoršení, či zkrátka jeho sledování vyvolá radost. Ovšem, kdo jsem já, abych to soudila.
