Článek
V rozhovoru s významným kremelským propagandistou Vladimirem Solovjovem naznačil ruský generálplukovník Andrej Mordvičev, že Ukrajina může být vnímána jako jakýsi průchodný krok v ruských snahách o větší vliv východní Evropy.
Rozhovor a slova jsou prazvláštní, lehce řečeno možná vyslovená v manické fázi. I když to není u ruských politiků nic neobvyklého, můžeme si hravě vybavit slova Dmitrije Medveděva, který v podstatě nonstop i přes výtky ruského prezidenta Vladimira Putina vyhrožuje jadernými zbraněmi. Rovněž Mordvičev zdůraznil, že válka bude trvat dlouho.
Je to v podstatě válka opotřebovávací, ovšem slova, kdy Rusové pomýšlejí na to, že by se chtěli zkoušet rozšiřovat do východní Evropy a pomyslně navázat na území bývalého Sovětského svazu, jsou spíše úsměvná, a to hned z několika důvodů. Už jen na území Ukrajiny mají problém s postupem. Je pravda, že oni ani celý svět si nemysleli, že Ukrajinci by mohli klást takový odpor a vzdorovat, ale Rusové rovněž nečekali, že se západní svět semkne a Ukrajinu podpoří v takové míře a v takovém časovém horizontu.
Jejich problém je rovněž i politická a vojenská nestabilita. Vedení jejich armády je v rozkladu, a pomoc, která měla být poskytnuta skrz Wagnerovy žoldáky, nejenže nepřispěla znatelně k postupu na frontě, ale zároveň už tak vratkou politickou situaci ještě zhoršila. Jevgenij Prigožin je možná pryč, a s ním i významní hodnostáři tohoto vojenského uskupení. To, co však Prigožin udělal při tažení na Moskvu, nemůže být zapomenuto.
Je možné se tedy na tato slova dívat střízlivými očima a brát je jako potenciální hrozbu, nebo jako žvást, který prohlašují fanatici zaslepení mocí a touhou po imperialismu? Osobně si nedokáži představit, jak by daný postup měl probíhat, jelikož strategie, kterou si Kreml zvolil, nefunguje ani na Ukrajině. Často chybí technika, či součástky. Problém jsou pro Rusy i inovace, a v neposlední řadě se začínají potýkat s úpadkem ekonomiky. Malou vzpruhou a nadějí pro ně by podle mě mohlo být uskupení BRICS, které však v současné době sužuje velmi chladný vztah mezi Čínou a Indií. Rovněž zajímavou příležitost vidí Rusové v Africe, kde vycítili vhodný prostor pro zabydlení v náručí těch nejchudších.
Na druhou stranu, jak řekl samotný Mordvičev, válka bude dlouhá. Je to pravděpodobně i jedna z možností, na kterou Rusové spoléhají. Ukrajina je z velké části závislá na pomoci Západu, jedna z možných strategií je i to, že Rusové zkrátka čekají, až pomoc poleví. Západ však právě tuhle možnost nesmí dopustit, a dle současné politiky a vize ani nedopustí.
Rusko se krmí touhou po imperialismu a nezná hranice. Stejně jako je neznal Sovětský svaz. Touhy po anexi Jižní Osetie a Abcházie jsou nadále aktuální. Sama si pamatuji, když jsem jako dítě viděla v Gori jezdit tanky. Rusové jsou invazivní, akorát tenkrát to západ příliš nezajímalo, zatímco u Ukrajiny jej to zajímat musí.
Rusové se stále brání, že se bojí NATO, a že tato válka je vyvolaná Západem. Rusko své hranice jasně dostalo vymezené po rozpadu Sovětského svazu, to že jim nestačí, je už problémem ryze politickým.
Takže ano, tato válka bude dlouho trvat, ale Rusko v ní nikam expandovat nebude. Nakonec zjistí, že Ukrajina získá zpět svou nezávislost a zažene Kreml společně s pomocí Západu zpět na východ. Myšlenky jsou ambiciózní, ale některé jsou nad ruské možnosti.
