Další evropská země závislá na plynu z Kataru. Ukázka toho, jak Green Deal nefunguje

Italská společnost Eni SpA uzavřela tento měsíc s QatarEnergy smlouvu na zkapalněný zemní plyn na 27 let, což je třetí významná dohoda této země Perského zálivu se státem Evropské unie.

Společný podnik blízkovýchodní firmy a společnosti Eni bude od roku 2026 dodávat až 1,5 milionu tun LNG ročně do plovoucího dovozního terminálu v italském Piombinu, oznámily společnosti v pondělí v tiskové zprávě. Podobné smlouvy začátkem tohoto měsíce uzavřely společnosti TotalEnergies SE a Shell Plc, které jsou investory do rozvoje katarského LNG.

V době, kdy se region připravuje na druhou zimu poté, co Rusko zastavilo dodávky plynu z plynovodů, uzavírají evropské společnosti jedny z nejdelších a největších kontraktů na LNG v historii. Dlouhodobé kontrakty, kterým dává přednost Katar, jenž soupeří se Spojenými státy a Austrálií jako největší světový vývozce LNG, se staly atraktivnějšími, protože Evropa byla nucena klást důraz na bezpečnost dodávek.

Zároveň zpochybňují klimatické cíle kontinentu, neboť Evropská unie usiluje o nulové čisté emise do roku 2050 a prosazuje celosvětové ukončení využívání většiny fosilních paliv.

Katar investuje desítky miliard dolarů do rozšíření výroby o 64 procent do roku 2027 a spěchá s hledáním zákazníků. Jeho projekt North Field East, jehož partnerem je společnost Eni, by měl produkovat 32 milionů tun LNG ročně, zatímco rozšíření North Field South přidá 16 milionů tun ročně. Katar již přislíbil zhruba 20 milionů tun ročně dodatečné kapacity LNG, což je více než 40 procent objemu, včetně smlouvy se společností Eni.

Společnost Eni, která dříve patřila k největším odběratelům ruského plynu z plynovodů, dováží na základě dlouhodobé smlouvy z Kataru do Evropy od roku 2007 2,9 miliardy metrů krychlových plynu ročně a nová dohoda podle firmy zvyšuje bezpečnost dodávek do Itálie. Cílem dohod s Katarem, včetně investic do společného podniku, je postupně zvyšovat podíl plynu na těžbě společnosti Eni a do roku 2030 dosáhnout 60 procent.

Cílem Zelené agendy EU a německé Energiewende bylo dosáhnout energetické soběstačnosti EU. Místo toho posílila svou závislost na Putinovi, což napomohlo jeho rozhodnutí napadnout Ukrajinu, kterou si v podstatě vzal jako rukojmí. EU zase posiluje svou závislost na Kataru, který je hlavním financiérem teroristů z Hamásu. Nizozemsko a Francie se dohodly, že budou odebírat katarský plyn až do roku 2050, kdy budou zcela uhlíkově neutrální, teď i Itálie. Ani uhlíková neutralita tedy nemá EU zajistit dostatečnou energetickou nezávislost a bezpečnost, protože stále dokola se Evropa dostává pod energetický dohled a závislost vůči dalším zemím. Green Deal zkrátka nebyl dobrý tah a poslední měsíc se o tom přesvědčujeme raketovou rychlostí.