Článek
Během včerejšího odpoledne proběhl pochod aktivistů z iniciativy 30 pro Prahu po pražské magistrále. Soud nakonec demonstrantům povolil k protestu využít jeden pruh vozovky, navzdory příkazu magistrátu, aby demonstranti mohli využít pouze chodníky. Počet demonstrantů čítal desítky lidí, kteří jsou zarytými bojovníky za snížení rychlosti na 30 km/h.
Účast je nižší a nižší, boj za snížení rychlosti už příliš netáhne, minimálně ne tolik na české poměry. V sousedním Německu se aktivisté přilepují na silnice poměrně stále se stejným nábojem. Kdo je ten aktivista? V Česku vidím člověka, který zejména rád protestuje a je poměrně jedno, za co. Ty argumenty jsou zkrátka slabé.
Je to dopravní tepna, která zajišťuje chod města, ale i okolí; jsou na ní závislé obchody, služby a veškeré další firmy. Už jen to, že se na ní velmi často tvoří kolony, je problém. Jak by tedy vypadal běžný den magistrály, kdyby byla nejvyšší povolená rychlost 30 km/h? O tom, že by to nikdo nedodržoval a konstantně rychlost překračoval, není potřeba vést rozsáhlé debaty. Osobně by mě spíše zajímalo, jestli tato iniciativa, bojující za práva chodců, si v nějaké analýze nebo studii spočítala, jak by jejich požadavek ovlivnil chod města.
Bavíme se o veřejné dopravě, zásobování firem, záchranných složkách; tohle všechno jsou ti, které by to ovlivnilo nejvíc. Je v pořádku, že údajně bude zajištěna větší bezpečnost chodců, ale někdo, kdo bude čekat na sanitku stojící v koloně, na tom bude tratit. Stejně tak firma, která bude mít absolutně narušený chod z důvodu toho, že nebude schopna zajišťovat své služby pro zákazníky ve stejném režimu jako doposud.
Absolutním paradoxem však je, že auto ve chvíli, kdy stojí nebo jede pomalu delší dobu, spálí daleko více paliva, takže vyprodukuje daleko více emisí. Na to, že se jedná poměrně často o demonstranty, kteří bojují za Green Deal a udržitelnost, tohle si nikdo z nich evidentně také nespočítal. Ano, částečné řešení je zakázat spalovací motory, ale to není otázka následujících let, a automobilové firmy proti tomu aktivně bojují.
Tohle jsou ryzí výkřiky do neznáma, podložené argumenty, které bych osobně čekala od desetiletého dítěte. Jsou to argumenty o ničem, bez podložených důkazů, dopadů a v případě implementování bez jakéhokoli rozboru jejich vlivu.
V těch autech také sedí lidé, lidé, kteří pracují, a záleží jim na tom, aby byli někde včas. Ti, co protestují, nemají žádné povinnosti? Žijí ze vzduchu jako ekologický způsob života? Chovají se iracionálně, zcela neekonomicky, bez jakéhokoli návrhu řešení. Co je však v mých očích obrovské plus, je, že tyto akce už tolik netáhnou. Jestli se už omrzeli sami před sebou, nebo se chystají přechod na nějakou jinou formu boje a aktivismu, je otázkou.
Legislativa by neměla aktivistům ustupovat a počítat s tím, že v dnešní době je tato forma odporu velmi populární k tomu, aby narušovala zažité pořádky. Je zcela v pořádku projevit názor, ale něco jiného je měsíc co měsíc blokovat dopravu a život v několika milionovém městě, jen aby z toho měl někdo dobrý pocit, že se vzepřel systému bez jakékoli přidané hodnoty.
