Článek
Anticyklonu Kerberos vystřídá anticyklóna Cháron, a meteorologové varují, že teploty na jihu Evropy se budou blížit až skoro 50 stupňům. Otázka je, zda to vnímáte jako ideální letní počasí nebo jako hrozbu. Kromě rizika požárů, které jsou neodmyslitelně spojené s extrémními teplotami, je také důležité zvážit dopady na zdraví, zemědělství a krajinu.
Podle nedávné studie zveřejněné v časopise Nature Medicine bylo v Itálii loni v létě zaznamenáno nejvíce obětí veder - přibližně 18 000. Španělsko obsadilo druhé místo s více než 11 000 oběťmi a Německo se umístilo na třetím místě s přibližně 8 000 oběťmi. Celkově tedy téměř 62 000 lidí v Evropě zemřelo v souvislosti s vlnami veder od června do začátku září. Vysoké teploty zatěžují tělo a ve spojení s různými chronickými onemocněními mohou vést až k kolapsu.
Klima se vždy měnilo, ale nikdy ne tak rychlým tempem. Během posledních několika set tisíc let docházelo na Zemi k cyklickému oteplování při přechodu z doby ledové do meziledové. Průměrná globální teplota se zvyšovala několikanásobně, ale růst teploty, který pozorujeme od začátku industriální éry, se odehrál za pouhých 150 let. V porovnání s tím trvaly přechody mezi dobou ledovou a meziledovou několik tisíc let!
Podle Národního úřadu pro letectví a vesmír došlo během konců dob ledových v posledním milionu let k průměrnému oteplení o 4 až 5 °C a tento proces trval průměrně pět tisíc let. Oteplení, které jsme zažili v posledních 100 letech, je ve srovnání s tímto tempem desetkrát rychlejší.
Podle nedávného výzkumu mezinárodního týmu klimatologů publikovaného v časopise Geophysical Research Letters došlo od padesátých let dvacátého století ke ztrojnásobení počtu letních dní s extrémním horkem a léta se celkově stala teplejšími. Naopak počet zimních dní s extrémně nízkými teplotami klesl a v současnosti jich zbývá pouze polovina nebo dokonce třetina oproti padesátým létům. Výsledky se lišily v závislosti na regionech. Průměrně jsou extrémně horké dny teď o 2,3 stupně Celsia teplejší, zatímco extrémně chladné dny jsou teplejší až o tři stupně Celsia.
Jedno je jisté, jsme si toho sami pánem, a ti, kteří popírají globální oteplování, si sami lžou. Oxid uhličitý a další skleníkové plyny samy o sobě nezpůsobují oteplení, ale slouží jako spouštěč pro další procesy, které zesilují růst teploty. Hlavním faktorem je zvýšená tvorba vodní páry, která představuje přibližně polovinu celkového skleníkového efektu. Další faktory zahrnují tání sněhu a ledu, což snižuje odraz slunečního záření, a také uvolňování metanu z tajícího permafrostu. Tyto zpětné vazby dále posilují efekt skleníkových plynů vytvořených lidskou činností.
Oteplení globálního klimatu o přibližně 1,2 °C je tak výsledkem přímého dopadu lidských skleníkových plynů, který je dále posilován „přírodními“ procesy. Bez vysokých koncentrací CO2 a dalších plynů produkovaných lidmi by nedocházelo k těmto procesům. Proto, když někdo popírá globální oteplování a tvrdí, že je to jen výmysl nadnárodních společností, stačí se podívat na fakta a studie, kterých je nespočet a které nezávisle potvrzují to samé.
