Kdy přijmeme euro? Očima ekonoma raději nikdy

Tato otázka by se dala rychle zodpovědět, že patrně nikdy, a to hned z několika důvodů. Při vstupu do Evropské unie se Česká republika zavázala přijmout jednotnou evropskou měnu – euro. Pravdou nicméně zůstává, že Česká národní banka každoročně vydává vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti Česka s eurozónou.

Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004. Nyní jsme v roce 2023 a téměř za celých 20 let, co Česko v Unii je, nedosáhlo ani jeden rok požadovaných kritérií, aby euro mohlo přijmout. Česká ekonomika zkrátka s eurozónou sladěná není a výhledově dle ekonomických odhadů ani v následujících letech nebude.

Sama jako ekonom zastávám názor, že v příštích 10 letech by Česko do eurozóny rozhodně vstupovat nemělo, i kdyby kritéria splnilo. Proč? Česká republika nemá zdravé veřejné finance. I když dlouhodobě existuje argument pro přijetí eura z důvodu vysoké míry otevřenosti české ekonomiky a silné obchodní i vlastnické propojenosti s eurozónou, stále zůstávají problémy jako nedokončený proces ekonomické konvergence nebo výzva zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou za posledních 20 let nedokázala udržitelně zkrotit jediná vláda a ani ta nynější nemá nakročeno lepším směrem.

V průběhu posledních let došlo v eurozóně ke změnám v pravidlech jejího fungování a v uspořádání institucí. Jednání o prohlubování integrace pokračují a nové instituce a pravidla přinášejí transformaci podoby eurozóny a povahu závazku spojeného s přijetím eura. Je nezbytné pečlivě analyzovat a zohlednit tato nová opatření při zvážení správného času pro vstup do měnové unie; zvlášť pro Českou republiku tato pravidla proces přijetí ještě více ztěžují.

Kde je přesně problém? Rozdíly v intenzitě růstu cenových hladin a divergentní přístupy České národní banky a Evropské centrální banky k měnové politice způsobují rozdílné úrokové sazby. Veřejné finance nyní nesou důsledky vysokých strukturálních schodků, které vznikly v důsledku opatření zavedených během pandemie covid-19, a ty jsou dále zatíženy novými kroky zaměřenými na zmírnění dopadu energetické krize na domácnosti a firmy. Kromě toho Česká republika formálně nesplňuje kritérium týkající se fluktuace měnového kurzu. Zjednodušeně řečeno, ať už se jedná o vládu Andreje Babiše, tak nyní Petra Fialy, dělají se kroky, které zvyšují schodky a prodlužují zatíženost veřejných financí.

Dalším důležitým bodem je plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, které má několik bodů, a téměř se všemi má Česko taktéž problém.

Zavedením eura bude eliminováno kurzové riziko vůči eurozóně, což povede ke snížení nákladů spojených se zahraničním obchodem a investicemi. Nicméně vedle uvedených výhod s sebou přijetí eura rovněž nese rizika, jako je ztráta nezávislé měnové politiky a funkce stabilizačního účinku flexibilního směnného kurzu. Pro úspěšný provoz České republiky v rámci měnové unie bude proto klíčové zejména dosažení součinnosti ekonomického vývoje s eurozónou a schopnost ekonomiky eliminovat možné asymetrické šoky pomocí jiných nástrojů.

Sečteno a podtrženo, vliv na schopnost země přijmout euro má spousta aspektů: fiskální, trhu práce a finančních trhů. Česká ekonomika bojovala s pandemií covidu, pocítila citelnou energetickou krizi spojenou s invazí na Ukrajinu. Tohle všechno jsou faktory, které budeme vyrovnávat roky, a nikdy nemůžeme vědět, co za další otřes přijde. Na euro zkrátka připraveni nejsme a z mého ekonomického pohledu bych jeho přijetí odklonila silně na dobu neurčitou.