Článek
Potřebuje stát 500 tisíc úředníků? Státní správa funguje neefektivně, obsahuje absurdní množství byrokracie a vyrábí pracovní místa. Vlády se mění, úředníci zůstávají a množí se. Řeší se konsolidační balíčky, vláda se snaží vymačkat peníze ze všeho, co jde. Absurdní situace vytváří debaty, jestli tampony patří do snížené daňové sazby, nebo proč se nedaní tiché víno. Místo toho se tu děje něco, čemuž se říká deep state, což je volně přeloženo hluboká byrokracie státu.
Kostra a vnitřek úřadů se nenechává reformovat, naopak zakládá si půdu pro to, aby se vytvářela místa nová, díky dalším pravidlům a nařízením. Firmy a obecně soukromý sektor, který přináší státu nejvíce peněz, zoufale nabírá a shání nové zaměstnance; zvláště v některých odvětvích je jich značný nedostatek. Pokud se podíváte na nábor ministerstev, zjistíte, že tam se nabírá stále a aktivně. Jedná se o nejrůznější pozice, které nemusí detailně vykazovat svůj pracovní výkon, jako tomu je dnes ve většině odvětví, a zaznamenávat tak každý svůj krok.
Navzdory tomu, že ministerstva živí portály na nabídky práce, reálné platy se propadají; v prvním čtvrtletí letošního roku o 6,7 procenta. Čím je to způsobeno? Dělá to inflace, kterou máme jako jednu z největších v Evropě. Vláda nereagovala na extrémní růst cen energií včas a účelně. Komentáře typu, že za to může všechno Babiš a jeho rozhazování během covidu, není také docela pravda. Babiš může za spoustu věcí, ale tady v tom je zrovna celkem nevinně a spíš je to odraz toho, že politika pěti stran, které těžko nalézají společnou řeč, nefunguje, zvláště v těch ekonomických otázkách.
Česko má velmi malý postcovidový deficit, pohybuje se okolo 45 procent HDP; jiné evropské země mají kolem 75 procent a více. Kdyby se stát postavil k inflaci čelem a zabránil například firmám v tom, aby získávaly nadměrný výnos z inflace mimořádnou daní, zabránil by v podstatě něčemu, co by se dalo nazývat oligopol. Navzdory tomu vláda a její četná úřednická armáda nenašla podobná východiska, jak by se dala inflace snižovat.
Predikce, že HDP má příští rok vzrůst o 2,3 procenta, je spíše přáním než makroekonomickým výpočtem. Což je opět velmi zvláštní, když ministerstvo financí zaměstnává řadu ekonomů, kteří by měli řešení přinášet. Můžeme si vyjmenovat několik aspektů toho, proč je toto číslo zkrátka střela do neznáma. Češi šetří, ať už je aspektem nejistoty, inflace, nebo něco jiného; to, že se peníze neinvestují, tak jak by ideálně měly, HDP státu opravdu nezvýší. Naopak, kdyby státní správa propustila kolem deseti tisíc zaměstnanců a snížila náklady, nemuselo by docházet k tomu, že se budou zvyšovat daně. To, že koalice slibovala, že to dělat nebude, je blud a blud to byl už před volbami; jen na to utáhli notnou dávku voličů, kteří teď jsou zklamaní, či ti naivnější překvapení.
Vedou se tu debaty o léčivech, tamponech, kojeneckých výživách a o tom, jak je tedy vhodně zdanit. Konsolidační balíček, který má nastartovat ekonomiku a státní kase přinést miliardy korun. Že se jedná pouze o odhady a predikce, to se nemusí zmiňovat, a ve výsledku částky samozřejmě budou nižší, právě i díky tomu, že trh a spotřebitel na danou situaci zareagují po svém. To samozřejmě málokdo z tvůrců zmíní.
Není to tvrdé odmítání zvýšení daní, ale je to spíše poměr vlivu na občany a státní správu. Ten je nezanedbatelný, protože občané a firmy právě díky těmto úsporným opatřením budou zasaženi nejvíce, zatímco státní správa ne. Ti budou dále nabírat, zaplňovat i něco, co už je dávno plné, bez trochy studu v domnění, že to společnost nevidí a neexistuje nikdo, kdo by jim náklady na státní správu v poměru zvyšování daní vysvětlil, hlavně to, proč je to tak směšný krok.
