Článek
Andrej Babiš má problém s plastovými víčky, které nelze odejmout od lahve. Patrně nebude sám, kdo se pravidelně polije při jejich otvírání. Problém však je, že právě ona neodejímatelná víčka schválila vláda, když byl premiérem.
Dne 21. května 2019 byla směrnice Evropské unie týkající se připevnění uzávěrů k PET lahvím schválena Radou Evropské unie, přesněji řečeno Radou pro obecné záležitosti. V Radě Evropské unie mají rozhodovací pravomoc ministři členských států. V případě České republiky byl některý z ministrů z Babišovy vlády pověřen hlasováním v této záležitosti. Ze států, které se účastnily hlasování, podpořily návrh, jehož cílem je usnadnit recyklaci a ochranu přírody, všechny země s výjimkou Maďarska. Maďarsko se během hlasování zdrželo, což vzhledem k aktivní protievropské politice Viktora Orbána není neobvyklé.
Každopádně, že Andrej Babiš natočil video, je jedna věc, ale druhá je postavení Evropské unie v oblasti ekologie a udržitelnosti. Nařízení, která byla odsouhlasena jak v Bruselu, tak i vládou Andreje Babiše, zakazují konkrétní jednorázové plastové výrobky, pro které existují alternativy na trhu. Mezi zakázanými výrobky patří plastové vatové tyčinky, příbory, tácky a brčka. Dále tyto předpisy nařizují, že víčka by měla být navržena tak, aby byla spojena s lahví. Kromě toho mají od roku 2025 obsahovat PET lahve 25 procent recyklovaných plastů, a od roku 2030 by měly všechny plastové lahve obsahovat 30 procent recyklovaných plastů.
I když měla být povinnost připevňovat víčka na PET lahve v České republice zavedena až v roce 2024, výrobci začali na směrnici Evropské unie reagovat dříve. Zákon byl se zpožděním schválen senátem a prezidentem na podzim loňského roku.
Plasty zatěžují životní prostředí a znečišťují oceány, to je informace, se kterou pracuje v podstatě každý. Samozřejmě i já s tímto faktem souhlasím, ale osobně bych se například k problematice víček stavěla jiným způsobem, který je zcela běžný například v sousedním Německu. Funguje tam roky a Němci s jeho dodržováním nemají problém, a to jsou zálohované plastové lahve.
Kdyby místo toho, že někdo přidělá napevno víčko k plastové lahvi, přišel s povinností recyklovat a plastové lahve vracet, nejenže by se snížilo procento vyprodukovaného odpadu, ale podpořilo by to samotné třídění. V Německu jsou lahve zálohované roky, takže se jich vrací plných 98 %; platí záloha 0,25 eura, což je přibližně šest korun.
V případě, že by se záloha stanovila ve výši poměrné části nákladu na boj s plastovým odpadem, tento systém by byl efektivní. To, že je víčko připevněno k obalu, zkrátka dle mého názoru nikoho neodradí, aby když třídění nechce, nebo má problém flašku vyhodit i do směsného koše na ulici, od toho, aby ji zahodil na zem. To samé v případě urvání víčka z lahve, patrně se dotyčný polije úplně stejně jako Andrej Babiš, ale s trochu větší námahou víčko stejně z flašky sundá.
Recyklace v podobě zálohování plastových lahví by byla nejen efektivní pro životní prostředí, ale mohla by vytvořit i rozsáhlejší nabídku pracovních míst. Samozřejmě zde existuje i řada negativ, která jsou spojena s počátečními náklady na zavedení systému a argumentem, že v České republice velmi dobře fungují sběrná místa pro tříděný odpad, proto zavedení záloh by mělo vliv i na rozpočet měst a obcí, která nyní zřizují a spravují sběrná místa.
Upřímně zastávám názor, že nejlepší způsob, jak někoho donutit, aby třídil, je přes finanční stránku. Tudíž, kdyby každý měl v zakoupené flašce částku, která by se mu vrátila jako odměna za to, že jí vrátí zpět, byl by systém efektivní. V případě, že by například fungovala síť komerčních automatů, které by byly dostupné nejen v rámci obchodů, ale například i na ulicích, byl by tento způsob udržitelný a hlavně dostupný téměř pro každého.
