Článek
Pojem Palestinský národ byl vytvořen v 60. letech 20. století sovětskou propagandou. Pojetí země v arabském světě neexistovalo a válka na Blízkém východě byla až do 60. let 20. století pouze válkou mezi Araby a Židy.
Palestinský stát v dějinách nikdy neexistoval. Název Palestina zavedli Římané, když potlačili povstání v provincii Judea, odtud pochází slovo Židé. Judea byla součástí dřívějšího Izraelského království. Po posledním židovském povstání však Římané původní obyvatele vystěhovali a vznikla tak židovská diaspora. Provincii za trest přejmenovali na Provincia Palaestina podle dávno zaniklých protivníků starověkého Izraele, Filištínů neboli Pelištejců.
Poté žilo v oblasti starého Izraele mnoho národností, včetně zbytků původního židovského národa, Samaritánů, což byla židovská sekta a následně arabizovaných příbuzných semitských kmenů a později Arménů a Čerkesů, kteří utíkali před Turky a Rusy. Nikdo z nich se nikdy nepovažoval za Palestince s vlastním státem.
Po rozpadu Osmanské říše se objevila možnost jejího rozdělení na moderní národní státy. Sýrie byla představována jako arabský muslimský stát, Libanon jako křesťanský stát, Suvajda jako stát drúzů, který nikdy nevznikl a Izrael jako útočiště pro Židy, kteří se již v obrovském množství vraceli do původních končin.
Po vyhlášení nezávislosti Izraele v roce 1948 Sovětský svaz krátce sponzoroval obnovenou zemi v naději, že se stane komunistickým spojencem. Proto také Stalin nařídil Československu, aby Izraeli v jeho boji za nezávislost pomohlo zbraněmi určenými pro říšskou armádu.
Rozhodnutí OSN o rozdělení mandátního území Palestiny, nově vzniklého státu po pádu Osmanské říše respektovali Židé, ale ne Arabové, přestože měli velkou početní převahu, deset arabských armád zaútočilo na Izrael a válku prohrálo. Tyto útoky se pak opakovaly v letech 1967 a 1973. V obranné bitvě v roce 1967 se Izrael zmocnil Gazy i historické Judeje a Samaří.
Okupace nebyla příčinou násilí, ale spíše jeho důsledkem. Sovětský svaz se v té době již plně postavil na stranu Arabů a prakticky zorganizoval Jomkipurskou válku v roce 1973. Když ozbrojená síla selhala, arabský svět a Sovětský svaz se obrátily k propagandě. Především byl vymyšlen „palestinský národ“ a jeho údajné pronásledování ze strany Izraele. Znělo to mnohem příjemněji než konflikt mezi Izraelem a arabským světem. Hitler tuto strategii použil v Sudetech a Putin ji použil v Donbasu. Tentokrát to však bylo sebenaplňující se proroctví, protože Izrael musel na arabské násilí a útoky reagovat omezeními, regulacemi a perzekucí.
Od té doby jede propaganda na plný plyn. Každá diktatura na světě by byla raději, kdyby se lidskoprávní organizace soustředily na bezpráví v Palestině než na skutečné problémy. Od roku 2006 je Gaza neobsazená a není v ní přítomen jediný izraelský voják. Po převzetí moci Hamásem jsou výrobky vstupující do pásma Gazy kontrolovány, zda neobsahují zbraně nebo cokoli, co by se dalo na zbraně přeměnit. Tuto blokádu prosazuje Egypt i Izrael. Zdá se, že to nestačí, protože islamističtí teroristé jen za posledních týden rozpoutali peklo neskutečných rozměrů a burcují další muslimské národy, aby se přidaly s cílem zničit Židy. Cílem není ani nezávislost, ani mír. Cílem je zničit neislámský židovský stát na Blízkém východě a vyhladit jeho obyvatele.
