Placení kartou je svoboda, kde je neberou, tam nevkročím. Možnost platit kartou by měla být povinná

V posledních dnech se v Česku rozhořely debaty o placení kartami či hotovostí. Platby kartou rostou v posledních letech kontinuálně. V Praze můžete zaplatit ve třech čtvrtinách obchodů a restaurací. Naprosto běžné jsou i bezhotovostní platby v MHD. Naopak problematická je oblast gastronomie, a to zejména na menších městech a vesnicích. Lépe jsou dle statistik ČNB na tom kavárny a menší bistra. Celkově nejhůře se v podílu bezhotovostních plateb pohybuje Karlovarský kraj.

Co to pro mě znamená, když někde neberou karty? Osobně, že je to místo, kam se už vracet nechci, a u některých podniků mě to opravdu mrzí. Bývá tam dobré jídlo, drinky nebo zkrátka to má atmosféru, ale když není nikde poblíž bankomat, tak mám prostě smůlu. Sama zastávám také názor, že u sebe nechci nosit v současné době téměř žádnou hotovost, a to zcela z praktického důvodu - je to bezpečnější. Když ztratím kartu, zablokuju ji, a banka mi pošle novou. Když ztratím hotovost, už ji nikdo nevrátí.

Jako ekonom se na celou záležitost však dívám jinak. Zčásti chápu provozovatele, pro které se zkrátka nevyplatí pořizovat terminál a platit bankovní poplatky. Na druhé straně vidím krácení daní a podporu účetních podvodů. Zrušení EET byla podle mě obrovská chyba. Nejenže po letech narostl počet těch, kteří zavedli platby pouze v hotovosti, ale zároveň ti, kteří byli nuceni vystoupit z šedé zóny, se do ní po pár letech vrátili a pro stát jsou opět nedohledatelní. Zdá se to neuvěřitelné? Nefér to také je, hlavně vůči poctivým podnikatelům, kteří tu byli před i po EET. Ano, EET byla byrokracie, ale zároveň kontrola a zamezení nekalému podnikání. Taktéž peníze pro státní pokladnu, která je zoufale potřebuje. Bylo tedy zrušení EET politickým krokem, nikoli ekonomickým? Za mě rozhodně ano!

Argumenty typu, že restauratéři přicházejí o spropitné při platbách kartou, jsou dnes také vyvráceny. Podle nejnovějších údajů lidé často nechají podniku 10% navíc, při platbě hotovostí maximálně 5%. Právě nepřijímání karet může také ovlivnit míru konzumace. Konzumujete, dokud na to máte hotovost, a pokud není bankomat v dohledu, raději než řešit, kdo to za vás zaplatí, jdete domů. V tomto případě je na místě se z pohledu podnikatele zamyslet, zda v této situaci se například on sám neokrádá o zákazníky a výši zisku.

Také je v posledních letech populární strach ze stopování bankou vůči svým uživatelům. V případě, že někde zaplatíte, banka v podstatě sbírá vaše data, zná vaše zvyky a tvoří pomyslnou mapu o tom, kde se pohybujete. I tohle je argument uživatelů preferujících hotovost. Ti se v nejhorším případě setkají pouze s tím, že v současné době vznikají místa, kde je možné platit pouze bezhotovostně. Jedním z nejznámějších gastro podniků je například Manifesto na pražském Andělu, který hotovost nepřijímá.

Vhodné řešení? Obecně zastávám názor, že by měla být v zákoně zakotvena možnost platby kartou jako povinnost pro všechny podnikatele, samozřejmě za předpokladu určité podpory ze strany státu na zmírnění vzniklých nákladů. Kdo chce platit hotově, má na to právo. Vyjma pár míst, kde je možné platit pouze hotově, by tento člověk neměl mít problém s platbou kartou. Ovšem nárůst občanů, kteří preferují bezhotovostní platby, narůstá, a i oni by podle mého názoru měli mít možnost platit tímto způsobem. Česko tak může podpořit digitalizaci, odrazovat podnikatele od vstupu do šedých zón a motivovat zákazníky, aby bez obav z hledání bankomatů platili všude bezhotovostně.