Článek
Putin označil v rozhovoru pro agenturu ТАСС invazi sovětských vojsk do Československa v roce 1968 a Maďarska v roce 1956 za politickou chybu narušující státní suverenitu. Zvláštní, že tohle tvrdí člověk, který je zodpovědný za tisíce životů vojáků, jejich rodin a příbuzných, které vyslal bojovat na Ukrajinu. Rovněž zodpovědný za utrpení ukrajinského lidu a únos ukrajinských dětí. Tento člověk nyní pronáší slova o tom, že narušovat politické zájmy jiných států je nepřípustné.
Nicméně tato slova měla poměrně zajímavé opodstatnění. Nikoli dále nepokračoval v rozpravách o tom, jak se toto jednání promítlo ve válečném tažení proti svému ukrajinskému sousedovi, ale o tom, jak Západ, a především Spojené státy americké, narušují suverenitu jiných států svými akcemi na poli mezinárodní politiky.
Putin na Východním ekonomickém fóru ve Vladivostoku reagoval na označení Sovětského svazu jako kolonizátora, když ho moderátor osočil z toho, že Sověti kolonizovali Pobaltské státy, Maďarsko a Československo od padesátých let minulého století. Zajímavá se mi nabízí otázka, ohledně současné „kolonizace“ Afrických zemí, které však nejsou kolonizovány fyzicky, nýbrž ekonomicky.
Je na místě říct, že některé africké státy měly velmi vřelý politický a ekonomický vztah už s bývalým Sovětským svazem. Někteří lídři těchto zemí mají vzdělání převážně získané na univerzitách v Sovětském svazu. Podobný vztah měly africké země i s bývalým Československem, ve kterém probíhaly nejrůznější vzdělávací programy a umožňovaly získat kvalitní vzdělání občanům afrických zemí.
Putin se na tuto politiku snaží navázat. Aktivně nabízí různé programy v afrických zemích, které kdysi měly styky se Sovětským svazem. Chce rozšířit výuku ruštiny na africkém kontinentu, aby následně daní studenti mohli být přijímaní na ruských univerzitách. Proč nabízí vzdělání? Rusové masově investují v Africe do těžby, energetiky, dopravy či digitalizace. Je v jeho zájmu, aby následně na těchto projektech pracovali lidé, kteří nebudou primárně z Ruska, ale místní, které si Rusko pro tyto projekty vyškolí. Budování business mostů mezi Ruskem a Afrikou je klasickou kličkou v tom, jak účelně uniknout západním sankcím, kterým Rusko aktivně čelí od roku 2014, kdy anektovali Krym.
Za obraz velmi nečisté hry se dá považovat rovněž fakt, že Putin účelně drží jako rukojmí obilí. Právě neprodloužení obilné dohody uvalilo Afriku do silné nejistoty a hrozby potenciálního hladomoru. Objevily se informace, že Putin by byl ochotný africkým státům dát obilí zadarmo. Ovšem, jak moc dobře víme, na světě není zadarmo nic a jedná se pouze o nákup přízně. Ať už v rámci podpory na poli OSN či úkrytu před západními sankcemi. Nakonec se to Putinovi může vyplatit, právě obilí ho případně opět připojí k mezinárodní finanční síti SWIFT. Právě za výměnu obilí za SWIFT lobbuje v poslední době turecký prezident Erdogan.
Nicméně celkově v mých očích politika, kterou Putin nyní razí, je diskutabilní. Snaží se vyvarovat chyb, které dělal Sovětský svaz, zároveň se obklopuje lidmi, kteří mají oči zaslepeny vidinou ruského imperialismu. Z ekonomického pohledu však je dobrým vyjednavačem, cílí na klíčové faktory a má velmi dobrou pozici, nejen na to, aby Rusko opět napojil na SWIFT, ale stejně tak, aby v Africe upevnil politické vztahy. Západ v tuto chvíli ztrácí v Africe vliv, nejen ekonomický, ale i politický. Realitou většiny zemí je, že sice chtějí samostatnost a suverenitu, ale většina z nich stejně na někom závislá je. Pravdou je, že v jejich očích je větší zlo EU a NATO než Čína a Rusko, investice a politika to dokazují.
