Článek
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Ať už z jakéhokoli důvodu, zkrátka se dostanete do situace, kdy si hledáte novou práci, například v oblasti financí a businessu. Máte poměrně zajímavý životopis, zkušenosti, odpovídající vysokoškolské vzdělání, ale zaměstnavatel se rozhodne pro jiného kandidáta. To by bylo pochopitelné a naprosto v pořádku, kdyby však neudal důvod, a to zjednodušeně řečeno, že jste žena. Jako žena pro něj nesu riziko, že bych ve svém věku mohla odejít na mateřskou a jemu bych způsobila další potíže s hledáním náhrady. Musel by věnovat další čas někomu, aby jej zaučil, zkrátka a jednoduše pro tu firmu by mě nebylo efektivní přijmout.
O tom, že se jedná o diskriminaci, asi nemusí být řeč. Ovšem je to něco, co ve mně vyvolalo otázku, kam až diskriminace na pracovním trhu může zajít. Osobně jsem nikdy nepochopila rozsáhlou diskusi ve Spojených státech o tom, že by na vysokých školách měly být vyhrazeny místa pro zástupce menšin, to samé na pracovním trhu. Chápu, že Spojené státy mají určité historické kontexty a boj za rovnost práv nemůžou brát na lehkou váhu, ovšem nemyslím si, že je správné, aby v dnešní době měl mít někdo jistotu, že jen díky tomu, jestli se narodil jako nějaké etnikum, nebo pohlaví, měl dostat privilegia.
Měl by dostat privilegia zejména ten, kdo má nejlepší předpoklady, nezávisle na pohlaví a barvě kůže, či náboženství. Překvapila mě ta otevřenost, s jakou mi taková informace byla sdělena. S tím, že daná firma na stávající pozici nyní má někoho, kdo bude odcházet na mateřskou, před touto dotyčnou tam také byla paní, co otěhotněla, a následně se chtějí vyhnout riziku, že bych otěhotněla i já.
Většina firem na dnešním trhu požaduje praxi i pro pozice, které jsou juniornějšího charakteru, ale jak pak má čerstvý absolvent něco takového získat, když ho zabrzdí na pracovním trhu diskriminace tohoto typu? Naopak chápu, že kdybych měla věk kolem 60 let, nemusím být pro danou společnost taktéž výhodná kandidátka, jelikož by na druhou stranu hrozilo zas riziko, že brzy odejdu do důchodu. V tomto už se dostávají do hledáčku samozřejmě i muži.
Mít děti, nebo jít v určitém věku do penze, je něco zcela přirozeného. Dnes není výjimka, že na mateřské může zůstat s dítětem i muž, není pravidlo, že na ní musí být zpravidla žena. Takový přístup ve mně vyvolal pocit lítosti nad současnou politikou na trhu práce. Sice mohu mít vzdělání, zkušenosti a ambice, ale pro někoho nemůžu být dobrá zaměstnankyně, jelikož nesu jako žena rizika.
Existuje nespočet studií o tom, kolik procent žen působí na vedoucích pozicích, v politice, o tom, jak jsou oproti mužům znevýhodněny platově. V rámci České republiky jsme se pohybovali přibližně s rozdílem 20 procent ve výši platů v neprospěch žen. Sice se situace postupně zlepšuje, ale stále je to málo.
Je to asi otázka určitého zbourání stereotypu, že pokud dokončíte jako žena vysokou školu, zpravidla byste rovnou měla jít na mateřskou. Věk prvorodiček se meziročně zvyšuje, už není trend mít děti ve dvaceti jako před padesáti lety. Je škoda, že přesto všechno nedochází k takové diverzitě na pracovním trhu, k jaké by docházet mělo, a hodnocení by zkrátka mělo být založené zejména na tom, co daná osoba umí a jaký bude mít celkový přínos pro společnost. Bylo to trochu vystřízlivění a pocit, že jsem se probudila včera.
