„Ženy si znásilnění vymýšlejí.“ Tak jistě, pane Vondrášku. Pak se nedivte, že policii lidé nevěří

Slova policejního prezidenta Martina Vondráška zněla, že během rozhovoru pro pořad Spotlight sdělil, že ženy si „velmi často“ vymýšlejí oznámení o sexuálním násilí. Nicméně v úterý se pokusil svůj výrok zjemnit. Ve svém oficiálním prohlášení uvedl, že nezamýšlel bagatelizovat danou problematiku a že jeho skutečné přesvědčení je zcela odlišné.

Je sice chvályhodné, že pan policejní prezident se pokusil svá slova uklidnit, avšak takové formulace by si osoba na jeho postu rozhodně neměla dovolit. Policie by měla představovat otevřenou instituci, která budí důvěru u veřejnosti. Jak by se měla cítit žena, která by byla konfrontována s takovým výrokem? Může mít obavy, že kdyby se jí něco takového stalo a přišla by na policejní stanici, automaticky by byla podezřelá z lhaní.

Česká republika momentálně eviduje pouze zhruba 12 % nahlášených případů sexuálního násilí, což jsou alarmující nízká čísla. Taková slova, jaká vyslovil Martin Vondrášek, určitě nepřispějí k posílení důvěry v naše bezpečnostní orgány a soudnictví.

Mnoho žen má oprávněný pocit, že systém není na jejich straně. Tresty za sexuální zločiny jsou v Česku velmi mírné. Mnohé obětí proto raději mlčí, než aby se vydaly na náročnou cestu soudního procesu, který může trvat několik let a často nepřinese dostatečný trest pro pachatele. Není zdaleka dostačující, aby za zničení života někoho jiného dostal pachatel pár let vězení nebo podmínku. Část obětí pak nese následky po celý život - problémy v partnerských vztazích, psychiatrickou péči a v nejhorším případě až sebevraždu.

Policejní prezident se v úterý pokusil danou situaci objasnit a poukázal na statistiky. Nicméně tyto statistiky rozhodně nepodporují jeho tvrzení. Podle údajů z roku 2022 policie vyšetřovala 1375 podezření na znásilnění, z nichž 578 bylo odloženo. To však neznamená automaticky, že šlo o neopodstatněná obvinění nebo vymyšlené události. To, že si policejní prezident vykládá tato čísla takto, je výsledkem jeho osobního pohledu.

Sexuální zločiny jsou obtížné zejména tím, že často závisí na důkazech, které mohou být nedostatečné nebo chybějící. Nicméně žena, které se něco takového stane, by neměla být nucena mít 100% jistotu ohledně důkazů, než se rozhodne oznámit trestný čin. K tomu slouží právě policie, a ta by měla spíše podporovat oběti, než je zpochybňovat.

Pokud porovnáme český právní systém s tím anglosaským, například v USA, jsou zde markantní rozdíly. Tresty za sexuální zločiny jsou v Česku mnohem mírnější než ve Spojených státech. V případě nejobvyklejšího deliktu znásilnění, tedy donucení k souloži, je v Česku trestní sazba 2 až 10 let a ve státě New York v USA 5 - 25 let. V případě těžkého ublížení na zdraví je v Česku trestní sazba zvýšena až na 12 let. Samozřejmě záleží na aspektu každého jednotlivého případu. Je to fér? Za to, že dotyčný někomu zničí život dostane pár let ve vězení, pokud vůbec, a následně se vrátí k životu, který žil předtím, jako kdyby se nic nestalo.

Ministerstvo spravedlnosti pracuje na nové verzi trestního zákoníku, která by měla přinést několik změn. Jedním z hlavních cílů je přepracování definice znásilnění. Navíc je pravděpodobné, že se dočkáme i úprav v trestním řízení týkajících se pohlavního zneužívání dětí a domácího násilí. Důležité však bude nejen revidovat definice, ale i přehodnotit výši trestů, aby se systém stal spravedlivějším pro oběti sexuálního násilí.