Článek
Dva mediálně známé případy během jednoho týdne – to je smutná česká realita. Podle neoficiálních informací ze sociálních sítí má být i v Praze pachatelem mladík z Ukrajiny. V Plzni je původ pachatele potvrzen a mladík byl již vzat do vazby. V Praze se k národnosti pachatele policie zatím nevyjádřila, ale zadržela jej a je obviněn z trestného činu znásilnění.
Nejsem zastánce kolektivní viny, ani toho, aby se něčí původ využil k veřejnému a politickému lynči. Velmi si vážím vyjádření prezidenta Petra Pavla, který zdůraznil, že pravidla musí platit pro všechny stejně, a to bez ohledu na původ, náboženství a barvu pleti. Někteří lidé pak využívají kolektivního strachu a šíření nenávisti, že všichni Ukrajinci jsou násilníci a sexuální devianti.
Informace o násilných útocích na dvě mladé ženy vnímám s velkým znepokojením. Je jisté, že i když se jim podaří zotavit fyzicky, trauma a šrámy na duši zůstanou. Přeji hodně sil obětem i jejich rodinám.
— Petr Pavel (@prezidentpavel) August 13, 2023
Jsem zastánce tvrdých trestů pro všechny případy znásilnění či zneužívání. Nepřipadá mi v pořádku, že v Česku jsou za tyto trestné činy tak nízké sazby. Ano, uznávám, že existuje něco jako falešné obvinění, ale právě z tohoto důvodu by měla mít policie vycvičené týmy, které by se na problematiku sexuálně motivovaných zločinů specializovaly a byly schopny tyto případy detailně prošetřit, aby nedošlo k chybám. V současné době není výjimkou, že právě při vyšetřování těchto případů nastávají citelné chyby. Nejen při práci s obětí, ale i při důslednosti výslechu a práci s pachatelem či zajištěním důkazů.
Každý druhý pachatel znásilnění je v ČR potrestán podmíněným trestem. Tři čtvrtiny pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí odchází od soudu s podmíněným trestem. To je celkově naprosto otřesná problematika sexuálního násilí a týrání v manželství či partnerských svazcích. Tato problematika je argumentována tím, že pokud mají spolu dotyční vztah, ke znásilnění dojít nemůže.
Ročně je v ČR spácháno až 12 tisíc znásilnění, avšak ohlásí se přibližně pouze 5 % případů. 22 % žen po patnáctém roce věku zažilo fyzické nebo sexuální násilí ze strany partnera. Co je největší problém? Jedná se o nedůvěru k policii, soudnictví či strach z možné pomsty pachatele a zveřejnění osobního traumatu. Nemůžeme se divit, že ženy, kterým se něco takového stane, případy nehlásí. Potýkají se dlouhodobě s psychickými problémy a nemohou po takové události navázat fungující vztah. Neměli bychom se tomu divit, protože čísla a statistiky jednoznačně hovoří ve prospěch pachatelů.
Naprosto absurdní mi přijde návrh ministerstva spravedlnosti, který říká, že za znásilnění by mohl být udělen peněžitý trest. Opravdu si někdo může myslet, že peníze někomu vykompenzují doživotní trauma? Pan ministr Blažek evidentně zpočátku ano, ale nakonec pod tlakem od tohoto názoru ustoupil.
Argumenty typu, že na tom nejsme nejhůře v Evropě, že například s výší a druhem trestů jsme na velmi podobné úrovni jako Německo, Polsko, Francie či Belgie, mi přijdou naprosto absurdní. Ano, to sice může být pravda, ale právě v těchto státech si různé lidskoprávní organizace kladou stejné otázky jako v Česku – proč jsou za sexuální delikty tresty tak nízké? Ve Spojených státech amerických může za znásilnění v některých státech následovat až 25 let vězení, zatímco v Česku je maximum 12 let, a to jen pokud je případ zvláště brutální. Statistiky ukazují, že na nejvyšší trest si odnese jen zlomková část případů.
Často právě psychické trauma není pro soudce stejně důležité jako trauma fyzické. To potvrzují i slova různých rozsudků, kdy soudci udělují pachatelům podmínky s polehčujícími okolnostmi, jako je například nedávná smrt otce pachatele. S jakým druhem frustrace by se měla potýkat žena, která byla znásilněna? To už evidentně českou legislativu moc nezajímá. Nemohu tvrdit, že jsem zarytá feministka, ale tohle je jedna z věcí, ve které vidím velký problém pro práva žen. Stejně tak hodnotím i problematiku znásilnění mužů – k závažnosti a trestu by se mělo přistupovat stejně, bez ohledu na pohlaví.
Psychické trauma není výmysl a společnost by to měla také brát v potaz. Může postihnout muže i ženu stejným způsobem. Soudy často neumějí pracovat s psychickými traumaty a nepřikládají jim dostatečnou váhu při stanovování trestu.
