Článek
Seděla v autě a nevěřícně hleděla na displej mobilu.
No to snad ne?
Chtělo se jí křičet, ale někde její mozek vyhodnocoval, že tohle je konec.
TOHLE JE KONEC.
Zašeptala a rukávem si otřela slzy.
Draly se jí z očí jako sněhové vločky ze zimní oblohy.
Úsměv taky zmrznul.
Třebaže mozek to věděl, tělo ještě věřilo v PŘÍŠTĚ.
Vyťukala další sms.
Další trapnou sms.
A pak ještě jednu, ještě o kus trapnější.
Chtěla to zastavit, ale prsty si dělaly svou práci.
Svůj smutek nedokázala kočírovat.
Ani bolest.
Co se natrápila kvůli němu.
Kolikrát si říkala, že to nemá cenu.
Ale?
Seděla v autě, koukala jak déšť olizuje přední sklo.
Byla úplně ztuhlá.
Teprve teď cítila tu bodavou bolest v hrudi.
Ten šílený strach.
ZASE SAMA.
Nechtěla to.
Nechtěla další seznamky a schůzky,
další naděje a zklamání.
Myslela si, že tohle je chlap pro ni a napořád.
A stačila jedna sms.
**************************************
Znáte to ženy?
Prošly jste tím?
Tím nenápadným zavíráním očí nad jeho špatným chováním.
Tou kontrolou všeho, co řeknete, abyste neprudila příliš.
Těmi očekáváními, které nebyly naplněny.
Těmi oběťmi, které nikdy neocenil.
Tou prázdnotou, když vám došlo, že tohle stejně nevydrží.
Tou bolestí, že jste se snažily a nic.
Tak pokud tohle znáte, jste na dobré cestě.
Teď to tak nevypadá.
Teď byste ještě možná pořád otevřely dveře, kdyby přišel.
Ale nejde.
Kolikrát Vás má ještě zklamat?
Zranit?
Ponížit?
Abyste se zastaly samy sebe.
Pohladily se a uklidnily se.
Podívaly se do zrcadla a pocítili k sobě tu lásku.
Tu, kterou pořád hledáte v těch cizích postelích,
odkud tak snadno vyprchává.
Patříte k těm ženám, co milují příliš?
Co si pletou lásku se sexem?
Co nedokážou být samy?
Máte jedinečnou šanci to změnit.
TEĎ.
Teď, když už to je těžko snesitelné.
Když už nemáte kam couvat.
Když už se prostě musíte zastavit a milovat se.
JAK?
Představte si sebe, jako zurčivý potok v horách.
Své oči jako planoucí hvězdy na noční obloze.
Sebe jako královnu moří, jež vládne vlnám a ty ji nadnáší a hladí.
Sebe jako pouštní krásku, co se zjevuje mezi dunami, jen těm, kteří si ji zaslouží.
Sebe jako bosorku s věncem kytek ve vlasech, jinak nahou, svobodnou, běžící po rozkvetlé louce.
Tohle všechno jste vy.
Ne můra, ale motýl.
A v okamžiku, kdy tomu uvěříte, máte vyhráno.
Ano, takhle vás může vidět nějaký nový muž.
Ale jen když mu to ukážete.
Cítíte jak krabatíte čelo údivem?
Jak se Vám prodlužuje dech a koutky úst se kroutí vzhůru?
Když tomu uvěříte, bude možné všechno.
A to můžete jen tehdy, když tu ženu budete milovat.
Proto, jaká je.
Co vše zvládla.
Co vše nezvládla, ale nevzdala.
Tohle je láska. Soucit.
To jste vy.
Nejlepší verze vás samých.
Nebojte se.
