Článek
S manželem jsme se poznali už na vysoké škole. Byl to přesně ten typ chlapa, který oslní každou ženu. Vysoký, tmavovlasý, s pronikavýma očima. Prostě ideál krásy. Pravidelně chodil sportovat. Do hospody téměř nechodil a za ženskýma se neotáčel. Většinu času ležel ve skriptech a školu ukončil s červeným diplomem. Začali jsme spolu chodit ve třetím ročníku. Nejdříve to bylo takové malé oťukávání, občas jsme zašli na čaj, občas se projít, ale bylo nám spolu čím dál lépe a postupně jsme se scházeli čím dál častěji a naše schůzky byly čím dál více intimnější. Promovali jsme společně a hned po promoci spolu šli do společného pronájmu. Manžel měl práci už při škole, já teprve hledala. Ale dříve, než jsem se stihla rozkoukat na pracovním trhu, jsem byla těhotná. Manžel neváhal a požádal mě o ruku.
Řekla bych, že tohle období bylo moje nejšťastnější. Svatbu jsme měli velikou krásnou se vší parádou. Hned po svatbě si můj otec vzal hypotéku, aby nám koupil byt. Přece se to nenarodí do cizího, vždycky říkal. A tak jsem zařizovala, budovala, a celých devět měsíců nevěděla co dřív. Pak se nám narodila krásná holčička. Jakoby manželovi z oka vypadla, byl tak nadšený, všem ji ukazoval jak je mu podobná, a že určitě bude i povahově po něm. Prostě se v ní viděl.
U mě už to tak zalité sluncem nebylo. Z dcery jsem byla hodně unavená, navíc při porodu mě museli nastřihnout, takže chuť na sex veškerá žádná. Manžel byl hodně v práci a doma mně prakticky vůbec nepomohl. Snažila se pomáhat moje mamka, ale také stále chodila ještě do práce. Upřímně jsem se těšila, až dcera povyroste a půjde do školky.
Když se blížily dceřiny třetí narozeniny, tak manžel přišel s tím, že bychom ji mohli pořídit bratříčka nebo sestřičku, přece nebude pořád sama. Práci ještě stejně nemám, tak je na to nejlepší čas. Při představě toho všeho nanovo se mně udělalo špatně. Jednoznačně jsem to zavrhla. Kdyby vůbec věděl, jak moc se už těším, až dcera bude ve školce a já konečně budu mít nějaký ten čas pro sebe. I přes velké naléhání jsem si našla práci, dceru zapsala do školky a už se těšila, jak začnu zase chodit na kávu s kamarádkou, zacvičit si do posilovny. Už jsem se prostě viděla jinde než u plotny. Nakonec se manžel smířil s tím, že teď asi žádné miminko nebude, ale snad za rok za dva mě to přejde, a ještě se naše rodina rozroste.
Začal nám nový režim. Vodila jsem dceru do školky, sama chodila do práce, a konečně měla pocit, že trochu žiju. Jednou týdně jsem si zašla s kamarádkou na kávu a pravidelně ve středy chodila cvičit. Dcera oslavila čtvrté, páté narozeniny a pomalu jsme se chystaly do školy. O dalším dítěti jsem už nechtěla ani slyšet. Manžel to ještě párkrát zmínil, ale já už byla ráda, že dcera je docela samostatná a dají se s ní podnikat různé věci.
Pak to najednou utichlo. Najednou o dítěti se už nemluvilo, manžel se zdál být více pozorný, než býval a já si říkala, konečně mě pochopil a budeme žít spokojeně ve třech.
Jak moc jsem se mýlila. Dcera byla na začátku první třídy, když mi volal do práce.
„Musím s tebou nutně mluvit,“ znělo to naléhavě. Domluvili jsme se tedy po práci, že zajdeme na kávu.
Už z dálky bylo vidět, že je dost roztržitý. Přemýšlela jsem, co jsem mohla udělat. Ale nic mě nenapadlo.
„Posaď se,“ usadil mě naproti sebe, aniž by mě jakkoliv, přivítal. Začala jsem mít mírnou bolest v břiše. Takového ho neznám.
„Musím ti něco říct,“ začal zeširoka. „Ani nevím, jak se to stalo a moc se omlouvám, ale čekám s mojí asistentkou dítě,“ vyhrkl ze sebe a očima těkal všude po okolí, jen na mě se ani jednou nepodíval.
V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Možná jsme úplně přestala dýchat. Každopádně se mi zhroutil svět. V jedné minutě, možná v pár vteřinách…Třesoucí rukou jsem se snažila napít kávy, kterou mi právě přinesli. Nepodařilo se mi to. Káva se rozlila po stole i na můj nedávno nový svetřík. Zatímco manžel dopíjel kávu, a pořád blekotal o nějakém řešení, já se dívala skrz jeho. Ani nevím, jak jsem se dostala domů. Každopádně se můj svět, moje představy rozpadly v jedné jediné minutě. Jak budu žít dál, v tuto chvíli vůbec netuším…
Manžel si ale splnil svůj sen. Má další dítě, po kterém tak moc toužil. Akorát s někým jiným než se mnou.
