Článek
„Tak jste všechno vyfotila,“ osloví mě pan biskup Nuzík, který mě viděl fotit v katedrále sv. Václava. Bavíme se o životě nejen v jeho diecézi, vysvětluji mu, že já do ní, přestože žiju v Šumperku, nepatřím.
Přistoupí k nám mladý muž s manželkou v hidžábu a chce hovořit s biskupem. Překládám jim a dozvídám se, že je to pražský imám, který má zájem o spolupráci. Přizvu ještě k rozhovoru bývalého ministra kultury Daniela Hermana a všichni se fotíme.
Konference Sdružení Ackermann Gemeinde, tedy sdružení sudetských Němců žijících u nás, se koná pravidelně každý rok. Loni jsme se vydali do vzdáleného Ústí nad Labem, kde se po válce uskutečnil jeden z nejhroznějších masakrů místních Němců, kdy z mostu Eduarda Beneše místní Češi shodili do Labe také maminku i s dítětem v kočárku. Pro mě je nejhorším závěrem to, že za zvěrstva během odsunu Němců nebyl nikdy nikdo potrestán, a tudíž mezi námi v klidu a úspěšně žili lidé, kteří vraždili, znásilňovali a mučili jiné lidské bytosti, většinou ty nevinné ženy, děti a staré.
Tématem letošní česko-německé konference bylo Evropa na rozcestí mezi mírem a válkou, samozřejmě byla hlavním tématem válka v Ukarajině. Toto tragické a pro mě děsivé téma jsme probírali mimo jiné s Ukrajinci a Bělorusy žijícími dnes v naší zemi.