Článek
Hospoda u Cingra je součástí povrchového areálu Dolu Michal, dnes hojně navštěvovaného muzea, v Michálkovicích v Ostravě. Je umístěná v přízemí administrativní budovy s cechovnou a řetízkovými šatnami, je to původní objekt z doby přestavby dolu v letech 1913-15. Vstupní rohová část do areálu byla přistavěna po r. 1956, sloužila jako šatny a koupelny žen a kanceláře, také jako zázemí pro Lidové milice.
Hospoda je v prostoru bývalých ženských sprch dolu. Zde byl určující striktní požadavek Národního památkového ústavu na zachování a zviditelnění původních obkladaček na stěnách ve stavu, v jakém se zachovaly – i s vysekanými kusy a pásy, které byly kdysi zatřeny pálenou cementovou omítkou. Tomuto určujícímu elementu byl podřízen celý barevný koncept prostoru. Šedá stěrka na podlaze, šedý nábytek – lavice, stoly a židle a výčepní pult jsou doplněny sklem a surovým železem na nohách stolů, věšácích a konzolách polic v zázemí. Pod neupravovanými pozinkovanými rourami klimatizace je umístěn bílý rošt z ocelových profilů, který kdysi nesl rozvody vody a sprchy, je využit pro umístění důlních osvětlovacích těles a zářivkové linie.
Hornický pozdrav Zdař Bůh ve štítu hospody U Cingra u trolejbusového terminálu v Michálkovicích. Pozdrav Zdař Bůh je jedním ze symbolů hornictví, vznikl zřejmě spontánně jako překlad původního německého pozdravu v průběhu národního obrození.
Dozvěděli jsme se, že v neděli v hospodě nevaří, a tak jsme přišli o možnost si vychutnat jistě vynikající baštu pojmenovanou ostravsky, například o jídla: „Polyvka z bachora“, „Pjersi z kurčaka, gřiby , koper, smjetanovy sos“ nebo „Amoleta a cosik slodkiho pro baby“.
Při vstupu do hospody spatříme důlní vozík s pravým uhlím a portrét Petra Cingra, jeho jméno nesl důl za „totáče“. Petr Cingr byl sociálně-demokratický politik a novinář, původně působil v severních Čechách, později se přesunul na Ostravsko, kde koncem 19. století organizoval dvě největší hornické stávky.
Jako poslanec ve Vídni vystupoval proti snahám o československou samostatnost, již tehdy zřejmě směřoval ke vzniku komunistické strany v roce 1921 u nás, zemřel v roce 1920, jeho heslem asi bylo známé: „Proletáři všech zemí spojte se.“
Naproti hospody stojí v parku socha Petra Cingra v nadživotní velikosti na podstavci.
„Víte, že nedávno uběhlo 100 let od jeho smrti?“ ptá se nás starší bodrý pán.
„Na jeho pohřeb tady přišlo 110 tisíc lidí,“ dodává.
„Jo, to byl nějaký komouš a po něm se jmenovala ta šachta za totáče, že,“ trochu drze dodávám.
„Neříká se za totáče, ale za nás,“ odzbrojí mě pán.
„Vy jste tady fáral, že,“ ptám se.
„Jo, jako předák,“ hlásí pán s pravou hornickou hrdostí, kterou měl v sobě i můj děda, štajgr na dole Jan Maria na Hranečníku, jeho o 2 roky starším kolegou byl pradědeček Václava Havla.
Autentická píchačka, zřejmě si zdejší štamgasti píchají docházku.
Hospoda je vybudovaná v areálu dolu, tam hospody nebyly, ale měly své místo v místech bydliště horníků, což byly často příjemné kolonie nedaleko dolů.
Pohled ke vchodu do hospody s nápisem: Zákaz vstupu ve fáračkách do čisté koupelny.
Před cestou do hospody se nezapomeňte osprchovat, popřípadě navonět a nalíčit, a vstupujeme ve svátečním oděvu, ne v teplákové soupravě, jako jeden z dnešních hostů.
Patronka horníků a havířů svatá Barbora, vedle původní hornické známky.
Některé atributy hornické historie, tabule ulice Havířská, cedule firem zabývajících se obchodem s uhlím a koksem, a další.
Zde visí sako, součást hornické uniformy. Symbolem hornického povolání je stavovský kroj. Jeho vývoj byl ukončen ve střední Evropě jako slavnostní oblečení studentů Vysoké školy báňské v Příbrami v roce 1853. Podoba kroje byla povolena výnosem rakouského c. a k. ministerstva kultury.
Hornický kroj má tyto části: černý kabátec se širokým pelerinovým límcem, kalhoty byly původně bílé, koncem 19. století se změnily na černé. Dále k uniformě patřila kůže na sjíždění do štol po zadní části těla kvůli ochraně kalhot, ke kroji patří dále švancara - hůl a pokrývka hlavy.
V hospodě v neděli po poledni seděli manželé s černým psem, vedle pán se zlatavým psem, který jej vždy doprovázel na WC. Vedle manželský pár, k paní si na lavici sedali po stranách oba psi. Po chvíli váhání mi skočil zlatavý pes na klín, jal se mě očuchávat a stříhat ušima, během očuchávání zjistil, že jsem majitelkou kocoura.
Tabulka s přáním k Vánocům a novému roku 1949.
Hornický znak tvoří dva zkřížené, historicky nejstarší nástroje používané v dole, mlátek a želízko již od 12. století. Nejstarší takové zobrazení je na znaku města Havlíčkova Brodu, také je na městských znacích dalších měst.
Toto je firemní štítek parní turbíny vyrobené v První brněnské strojírně.
Až pojedete na prohlídku Dolu Michal, nezapomeňte se zastavit v hospodě U Cingra.
