Článek
Zahrádkářům jistě nemusím uvádět, že se jedná o jednoletou rostlinu keříčkového vzrůstu. Velké jednodomé květy jsou žluté barvy.
Vzhledem k velkým rozdílům u plodů této dýně se tato rostlina člení na několik variet:
– kabačky a cukety
– patizony
– tykev (dýně) olejná
Mezi další typy tohoto druhu patří dýně špagetová.
Listy jsou nedělené nebo dlanitě laločné. Plodem je bobule různého tvaru a zabarvení. Z 90 % obsahuje vodu a důležité minerální látky (železo, hořčík, draslík, sodík). Dále také obsahuje alfa a beta karoten. Dýně je neodmyslitelným symbolem původně keltského svátku Halloween.
Park u bludovskéo zámku rodu Mornstein-Zierotin, dnes opě na zámku sídlí, vznikal v období barokní přestavby zámku v 18. století z původní zahrady. Později byly postaveny skleníky a budova oranžerie, ta na počátku 19. století.
Stavba skleníku je obdélníková s celou rozsáhlou prosklenou stěnou zhruba směrem na jih. Sedlová střecha je z větší části prosklená k severu. Po roce 1948 tato stavba sloužila dlouho jako skladiště zdejšího zahradnictví, po restitučním vypořádání po roce 1989 s majiteli zámku zůstala budova obci. Skleník se podařilo vrátit původnímu účelu, oranžerie je součást zahradnictví, je zde prodejna a velký prostor, sál.
Ve skleníku jsou dnes trvale vysázeny vzrostlé exoty, ctrusy, palmy a další. V centru se nacchází půvabné jezírko s vodotryskem a zlatými rybkami, po straně pěje ptactvo ve voli=rách, při koncertech zpěstřovalo huddební produkci.
Již několik let zde majitel Lesy Bludo provozuje hojně navštěvovanou kavárnou s rozlehlým venkovním posezením, a právě zde se již několik let vyřezávají na podzim dýně. Kavárna je velmi příjemná s originálními nápoji a neobvyklými sladkostmi i chlebíčky. Ve skleníku hřeje návštěvníky posezení u krbových ka,en. V létě by to někdy chtělo klimatizaci, ovšem kytkám by asi příliš nesvědčila. Ve skleníků se konají vernisáže výtvarných prací, taneční a poslechové večery, popřípadě trhy s různým zbožím. Kavárna v Oranžerii je otevřena nepřetržitě, tedypo celý týden, jen s malými výjimkami.
Ještě si proberme, k jakému u nás novějšímu svátku se vztahuje vyčezávání dýní do podoby mnohdy strašidelných obličejů prosvícených svíčkami.
Halloween je původně keltský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Svátek se zachoval především v anglosaských zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku a Austrálii. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows' Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.
Halloween je keltský svátek s historií sahající až do doby před naším letopočtem. Den 31. října byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou). Keltové tento den vnímali jako rozmezí, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Stavěli proto oltáře, které obsahovaly ptačí pera či zvířecí lebky za účelem navázaní spojení s mrtvými prostřednictví také uctívačích obřadů.
V keltštině se svátek nazývá Samhain. Mnohé z původního Halloweenu se dochovalo dones. Lidé před svými domy staví malé oltáře, ovšem k jejich stavbě jsou používány vyřezávané dýně, místo ohňů se zapalují svíčky.
Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země. Komercializace svátku začala počátkem 20. století, od třicátých let e nosí kostýmy a koledování po domech se objevuje kolem roku 1950.
Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích…) a „koledují“ o sladkosti. Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři atd. Typickými barvami jsou oranžová a černá, oranžová symbolizuje podzim a černá temnotu a smrt.
V anglosaských zemích, kde je Halloween nejvíce rozšířený, se slaví 31. října. V České republice dáváme přednost tradičním Dušičkám, které se slaví 2. listopadu, den po Slavnosti Všech svatých.
Ke strašidelné atmosféře Halloweenu patří také strašidelné hororové příběhy, které si mezi sebou vypráví děti a dospělí. Také se konají průvody ve větších městech. Děti v převlecích a maskách soupeří o nejlepší, nejstrašidelnější a neoriginálnější masku.
„Přemýšlím, co dělat s dětmi na workshopu v církvi,“ nahlas přemýšlí moje známá.
„Teď všichni vyřezávají dýně…“ napadne mě.
„To není křesťanský zvyk, to nejde,“ odpoví mi rázně.
„Aha,“ opáčím.
Krátce poté se v médiích objeví tato zpráva: V jedné obci na Břeclavsku se v polovině října konalo všeobecně oblíbené dýňování, děti s rodiči si zde nadšeně vyřezali halloweenské dýně, poté je umístili v parku poblíž kostela. Další den ráno našli dýně zničené, další den se vše opakovalo. Dýně zničil tamější farář, ke svému činu se vyjádřil v dopise starostovi obce. Dýně se svíčkami uvnitř označil za symboly zla a satanistického svátku Halloween, který se podle jeho vyjádření zrodil ve zpohanštělém současném světě jako protiváha Všech svatých a Dušiček. Proto jednal podle své víry a povinnosti být zastáncem svěřených dětí a duší, a symboly odstranil. Za své jednání se později omluvil.
