Článek
Zaposlouchali jsme se do skladeb Jana Křtitele Vaňhala, Josepha Haydna, W.A. Mozarta a C.D. Dittersdorfa, tito čtyři hudební skladatelé působili nejen ve Vídni, kde společně koncertovali s radostí ve smyčcovém kvartetu.
Franz Joseph Haydn (1732 Rohrau – 1809 Vídeň) pocházel z nuzných poměrů. V 6 letech jej učitel hudby vzal do nedalekého Hainburgu, kde často trpěl hladem. Získal tam však potřebné hudební vzdělání. Zde si jej všiml varhaník Dómu sv. Štěpána ve Vídni a ihned jej přijal do tamního chlapeckého sboru. Již jako osmiletý se tak Haydn účastnil také koncertů v královském paláci. Když začal mutovat, byl též kvůli nevhodnému chování ze sboru vyhozen. Toulal se, později započal kariéru u hraběte Ferdinanda Maxmiliána z Morzinu v Dolní Lukavici u Plzně.
Haydn se v roce 1759 stal ve Vídni hudebním ředitelem hraběte Morzina s ročním platem dvě stě zlatých, vlastním bytem a stravou, zde konečně zažíval roky bezstarostné existence, což mu nesmírně vyhovovalo. Později dostal místo u hraběte Eszterházyho, hlavy nejbohatší a nejmocnější rodiny v Uhersku.
V roce 1791 byl pozván Londýna, kde zůstal rok a půl, v roce 1794 tam byl opět pozván, stal se zde velmi populární, tehdy v Oxfordu dokonce obhájil doktorát.
Melodie Haydnova Smyčcového kvarteta č. 62 C-dur Císařský, Op. 76, č. 3 se stala předlohou pro rakouskou císařskou a německou hymnu.
Eva Šašinková se věnuje sólovému a komornímu hraní na kontrabas. Kromě koncertování vyučuje na HAMU v Praze a Konzervatoři v Plzni. Je autorkou řady odborných hudebních publikací. Hudbě se začala věnovat na Lidové škole umění ve Strážnici. Po studiu na Konzervatoři P.J. Vejvanovského završila své hudební vzdělání na AMU v Praze ve třídě profesora Jiřího Hudce. V roce 2022 absolvovala doktorandské studium Hudební teorie a pedagogiky na PaedF UK v Praze, kde též působila jako umělecká vedoucí komorního orchestru Collegium paedagogicum. V roce 2024 dokončila MBA studium Sociologie a psychologie závěrečnou prací zaměřenou na využití koučovacích dovedností v hudebních profesích.
Petr Šporcl, bratr houslisty Pavla Šporcla, je žádaným sólovým i komorním hráčem na violoncello. Pedagogicky působí na Pražské konzervatoři a Konzervatoři J. Deyla. Na violoncello začal hrát v sedmi letech na LŠU v Českých Budějovicích. Ve studiích pokračoval na Konzervatoři v Praze ve třídě prof. Františka Pišingera a AMU v Praze u profesora Daniela Veise. Během studií na AMU byl na základě konkurzu vybrán jako jeden ze 30 studentů z celého světa a dostal nabídku stipendia v USA. Později 5 let působil jako koncertní mistr violoncell Pražské komorní filharmonie a v roce 1995 byl u zrodu M. Nostitz Quarteta, jehož je členem doposud.
Wolfgang Amadeus Mozart byl také geniálním matematikem, zde nám Eva Šašinková ukázala a rozdala part Mozartovy skladby s názvem Obrácený kánon, tedy jeden nástroj hraje originální partituru, ten druhý hraje partituru obrácenou vzhůru nohama. Měli jsme za úkol poznat, kterou z partitur hraje který nástroj, prý je to snadné, ale nikdo z diváků to nevěděl. Přestože jde o Mozartův vtípek, skladba je velmi krásná.
Wolfgang Amadeus Mozart (1756, Salcburk – 1791, Vídeň) už jako dítě podnikl s rodinou několik koncertních turné po Evropě. Později opustil stálé místo s jistým platem, přál si zůstat svobodným umělcem.
V roce 1781 poté, co doslova utekl ze služby u salcburského biskupa, se Mozart rozhodl zůstat ve Vídni. Tam se brzy proslavil, skládal v duchu tehdejších pokusů o vytvoření původní německé opery zpívané v němčině. Německá opera měla nahradit italské umění, považované za elitářské.
V roce 1782 se Mozart ve Vídni v katedrále sv. Štěpána oženil, manželům se narodilo 6 dětí, avšak jen dva jejich synové se dožili dospělosti, mladší z nich zemřel v Karlových Varech. Mozart však neuměl hospodařit s často značnými příjmy, byl stále zadlužený.
Praha se pyšní uvedením dvou premiér Mozartových oper ve Stavovském divadle: Dona Giovanniho (1787) a La clemenza di Tito (1791). V Praze vždy pobýval u manželů Duškových na Bertramce.
Mozart zemřel ve věku 35 let na infekční nemoc, byl pohřben do tzv. všeobecného jednoduchého hrobu, o tom se dnes vůbec nic neví.
Ve slavném vídeňském kvartetu hrál také Jan Křtitel Vaňhal (1739, Nechanice – 1813, Vídeň), ten pocházel z chudých poměrů, v 18 letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně, v roce 1760 jej majitelka panství hraběnka Schaffgotschová vzala do Vídně, tam mu umožnila studium u stejně starého Carla Ditters von Dittersdorfa. Vaňhal se brzy stal oblíbeným vídeňským hudebníkem ve šlechtických kruzích, také se vykoupil z poddanství.
Později strávil dva roky v Itálii, seznámil se zde s Christophem Willibaldem Gluckem, tady zkomponoval dvě opery, byly v Itálii také uvedeny. V roce 1771 odmítl místo kapelníka v Drážďanech, zápasil tehdy s duševní chorobou. Klid našel u hraběte Erdödyho ve Varaždíně v dnešním chorvatsku. Do Vídně se vrátil až po 9 letech. Stal se slavným symfonikem a skladatelem chrámové a komorní hudby. Ve stáří vyučoval hudbě a stal se vyhledávaným klavírním pedagogem, jeho klavírní skladby patří dodnes mezi dobrý pedagogický materiál. Komponoval ve stínu slavnějších spoluhráčů z kvarteta, Vaňhal tak trpěl pocity méněcennosti a atakami duševní choroby, tehdy řadu svých prací zničil.
Zde je ukázka několika pedagogických knih o hudbě Evy Šašinkové, některé v anglickém jazyce.
Koncert v Bludově se konal pod záštitou Nadace Český hudební fond (NČHF), ta podporuje významné, nezastupitelné a jinak obtížně financovatelné aktivity v rámci české hudební kultury (skladatelské a interpretační soutěže, tvůrčí dílny, hudební školství, koncertní činnost Kruhů přátel hudby).
Koncert v Bludově pořádal místní Kruh přátel hudby, ty pořádají koncertní cykly vážné hudby v menších místech a městech (minimálně 6 komorních koncertů během roku). Jsou stanovené Zásady pro poskytování finanční podpory NČHF Kruhům přátel hudby, především musí být zahrnut alespoň jeden koncert mladého umělce.
Dalším slavným členem vídeňského kvarteta, navíc spojeným s naším regionem, byl Karl Ditters von Dittersdorf (1739 Vídeň – 1799 Nový Dvůr u Lipovky) nastoupil v roce 1761 k císařskému dvornímu orchestru ve Vídni, V roce 1765 nastoupil jako kapelník u biskupa Patačiče ve Velkém Varadíně (dnes Oradea v Rumunsku).
V roce 1769 pak Karl vstoupil do služeb vratislavského biskupa Filipa Gottharda Schaffgotschema. Díky novému mecenáši též brzy získal šlechtický titul. Postupně u něj zastával úřednické funkce (byl hejtmanem Frývaldova (Jeseníku), Zlatých Hor, vrchním výběrčím daní, biskupským radou, viceprezidentem zemského soudu). Pobýval na zámku v Javorníku, letním sídle vratislavských biskupů, zde komponoval, sestavil zámecký orchestr, zřídil divadlo, kde se hrály jeho opery, strávil zde 29 let.
Později musel Jesenicko opustit, zhoršilo se mu zdraví, v roce 1798 přijal pozvání hraběte Ignáce Stillfrieda na zámek Červená Lhota, zde strávil zbytek života. Byl pohřben na hřbitově v jihočeské Deštné.
V Javorníku je každoročně na jeho počest pořádán Mezinárodní hudební festival Karla Ditterse z Dittersdorfu. V jeho bývalém domě zde bylo zřízeno muzeum s expozicí o jeho životě a díle.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_Haydn
https://cs.wikipedia.org/wiki/Wolfgang_Amadeus_Mozart
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_K%C5%99titel_Va%C5%88hal
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ditters_von_Dittersdorf
