Článek
Program Světové noci muzeí po pěti kontinentech připravilo šumperské Vlastivědné muzeum v areálu přilehlého Pavlínina dvora. Muzeum sídlí v tzv. Chiariho paláci obklopeném rozsáhlým a půvabným přírodním parkem s několika dalšími historickými stavbami.
Muzeum obhospodařuje také pobočky v Zábřehu, Mohelnici, Lovecko-lesnické muzeum na zámku v Úsově a Památník Adolfa Kašpara v Lošticích.
Během otevírací doby muzea jsou k dispozici malým návštěvníkům venkovní atrakce včetně vláčku a dřevěné sjezdovky, ty děti bavily také v průběhu Světové noci muzeí.
Hudební skupina ZUŠ v Šumperku zahrála svižné americké country.
Country je americký hudební styl, jeho počátky sahají do konce 18. století, populárním se stal začátkem 20. století. Tato hudba je výrazně ovlivněná hudbou španělských, francouzských a irských přistěhovalců. Hudebníci většinou hrají na kytaru, steel kytaru, housle, banjo, kontrabas nebo basovou kytaru, bicí.
Manželé z taneční skupiny Old Country Dances si procvičili country tance, ty předvedli druhý den na hudebním a tanečním podvečeru v hospodě Na Krásném nedaleko Šumperka.
Mezi současné populární interprety country patří také Taylor Swift. Nejslavnějšími českými interprety jsou například Věra Martinová, Pavel Bobek, Country Beat Jiřího Brabce, Rangers, František Nedvěd, Ladislav Vodička, také Petra Černocká a další.
Taneční skupina dívek a žen Angel´s Tribe vznikla v Šumperku v roce 2009 z iniciativy tanečnic, které propadly kouzlu improvizačního břišního tance a zformovaly skupinu tančící American Tribal Style Bellydance. V současnosti skupina vystupuje na festivalech, historických akcích a také na soukromých a veřejných oslavách.
Během večera Světového dne muzeí v Pavlínině dvoře zatančily ženy a dívky strhující barevné představení indických, španělských a orientálních tanců z jednotlivých představovaných kontinentů.
Půvabné a autentické kostýmy si tanečnice vytváří samy včetně doplňků, mnohé jsou velmi zdatnými švadlenami a šperkařkami, často je potkávám v místních široko-daleko vyhlášených sekáčích, tam pátrají po vhodných kouscích pro své tance.
Půvabné tanečnice ze skupiny Démáirt nám předvedly irské tance.
Stejně jako irské hudbě, také irskému tanci se věnuje velká pozornost již od konce devadesátých let. V roce 1997 byl založen první klub irských tanců u nás Rinceoirí [rinkojrí], ten je dodnes největší taneční skupinou a školou irských tanců v ČR.
České diváky nadchlo vystoupení Lord of the Dance a Riverdance, Česká republika má v současné době 3 držitelky lektorského titulu TCRG, ten umožňuje vysílat svěřence na všechny úrovně soutěží v Evropě i ve světě.
Během vystoupení se tanečnici zula jedna bota, přesto to na vystoupení nebylo vůbec znát.
Závěrem vystoupení tanečnice společně zatančily nejpůsobivější část jejich vystoupení, rozvířily své sukýnky v kruhu.
Nejen děti se zapojily do kvízu o všech kontinentech. Jedna otázka zněla: Jaký je největší ostrov Evropy? Všichni jsme se zapotili při hledání odpovědi v našich líných hlavičkách. Znáte vy odpověď na tuto otázku?
Origami (japonsky: 折り紙; název vznikl z japonského oru – skládat, kami – papír) je japonské umění skládání rozličných motivů z papíru. Vzniklo přibližně v 9. století, nejprve našlo své místo při náboženských obřadech a výzdobě šintoistických svatyní.
Široce rozšířenou zábavou se origami stalo v 17. století, postupně až uznávaným uměním. Principem origami je přeměnit list papíru v objekt pomocí skládání. Použití lepidla je běžné až v moderním origami, používá se také stříhání či prostřihávání čtvercového základu. Pomocí kombinace různých postupů lze papír poskládat do rozličných tvarů, nejznámější je zřejmě papírový jeřáb.
Popularita origami v Japonsku je obrovská, již děti v mateřské školce se je učí skládat. Asi největším dokladem významu origami pro Japonce je pomník dětským obětem atomové bomby v Hirošimě – Děvčátko skládající jeřába, ten je vytvořen podle dívenky Sadako, ta v důsledku ozáření trpěla leukémií, podle staré japonské legendy se snažila poskládat tisíc papírových jeřábů, aby se jí splnilo jedno přání, aby se uzdravila; nemoc však byla rychlejší.
Šumperská umělkyně Petra Vantuchová s hudebním doprovodem zahrála na didgeridoo.
Didgeridoo, též didjeridoo je dechový hudební nástroj australských domorodců Aboriginců, je jedním z nejtypičtějších symbolů Austrálie. Tradičně se jedná o termity vyžraný dutý kmínek eukalyptu, zen se vyčistí a opatří z užší strany náustkem zpravidla ze včelího vosku, technikou vibrujících rtů se rozezní. Výsledkem je táhlý nepřerušovaný bručivý tón (drone) s vyššími harmonickými tóny. Při využití hlasivek lze dosáhnout alikvótních tónů. Nepřerušovanost hry zajišťuje speciální hráčská technika, tzv. cirkulační dýchání. Na didgeridoo je možné hrát poměrně omezený rozsah tónů, při hře se uplatňuje zejména velký dynamický rozsah.
Název didgeridoo pochází asi z irského slovního spojení dúdaire dubh tj. černý trubač nebo dúidire dúth tj. domorodý trubač. Původní obyvatelé Austrálie mají pro svůj nástroj mnoho různých názvů podle jejich kmenové příslušnosti.
Hudba didgeridoo má pro původní obyvatele Austrálie rituální význam, mnohdy doprovází léčebné obřady i slavnost iniciace mladých příslušníků kmene, jeho zvuk při obřadech reprezentuje hlasy duchů.
Tanečnice z Angel’s Tribe rozvířily široké sukně v dalším vystoupení, tentokrát španělských tanců.
Petra Vantuchová zahrála divákům nejen na didgeridoo, také předvedla své taneční a interpretační umění se svými kolegyněmi.
