Článek
Rodina Gutmannů podnikala již koncem 18. století, prodávali plátno, ale teprve roku 1849 začal Wilhelm Gutmann obchodovat s uhlím a nastal obrat. Z malých živnostníků se během několika let stali mocní uhlobaroni. Jako pozdější spolumajitelé Vítkovických železáren s Rothschildy přispěli ke zrodu nejen středoevropského průmyslového, ale i sociálního fenoménu na severu Moravy. Své veleúspěšné podnikatelské a filantropické aktivity rozšířily nejen po celé Evropě.
Zámek v Tovačově stojí nedaleko centra, je to komplex budov okolo dvou nádvoří. Původní tvrz Luxemburků, později renesanční zámek s arkádami z konce 15. století, je dnes majetkem města. Dominantou je zdaleka viditelná 96 metrů vysoká Spanilá (Formosa) věž postavená v roce 1492, nejvyšší zámecká věž v Česku. Památkově chráněné jsou též budovy předzámčí s vodním příkopem, parkem a barokní sochařskou výzdobou.
Během protektorátu v zámku sídlila Říšská pracovní služba, tovačovský zámek se stal centrem germanizace Hané, také sloužil Wehrmachtu k rekreaci. Dnes je v zámku Muzeum a Lidová škola umění.
David Gutmann během rozsáhlé rekonstrukce také zvýšil z prestižních důvodů věž zámku na současnou výšku z původních 85 na 96 metrů, aby převyšovala věž kroměřížského zámku.
David Guttman založil i anglický park u zámku, také ve vesnici Annín vybudoval cukrovar, v té době vznikla železnice Kojetín-Tovačov navazující na trať Brno–Olomouc. Poslední stavební úpravy zámku proběhly v roce 1924 pro Wilhelma Hermanna Guttmana (1889–1966), na fotografii je zámecký interiér.
Bohatě zdobená barokní kaple byla dokončená v roce 1673, nachází se zde unikátní varhany. V roce 1783 zde došlo k ničivému požáru, poté se zámek stal se prakticky neobyvatelným.
David Gutmann v roce 1887 zámek přestavěl, tehdy také nechal vybudovat jižní křídlo, takzvané vídeňské, jeho monumentální vstupní schodiště je zmenšenou kopií schodiště slavné vídeňské opery.
Na zámku rodiny Gutmannů, polovičních majitelů Vítkovických železáren v Ostravě-Vítkovicích, nemůže chybět připomínka na tuto dlouholetou chloubu našeho průmyslu.
Na fotografii je pohled na část podzámčí s renesančními arkádami a bývalým vodním příkopem. Posledním soukromým majitelem tovačovského zámku byl Wilhelm Hermann Gutmann (1889–1966), vnuk Davida Gutmanna, ten před hrozbou nacismu kvůli židovskému původu v roce 1939 emigroval. Podařilo se mu získat kubánský pas a odjel do Švýcarska. Část jeho příbuzných byla zavražděna během holokaustu, například sestra Anna v Osvětimi
Po druhé světové válce Wilhelm jednal s československými úřady o navrácení majetku, bohužel bezúspěšně.
Šestiramenný lustr připomíná svou jednoduchostí vybavení synagog a také šesticípou židovskou Davidovu hvězdu.
V expozici zámku se nachází tato dětská kniha Marbulínek v nebi, což znamená, že děti Gutmannů byly vychovávány najen německy, ale také uměly česky.
Nádherná zámecká koupelna s modro-bílými kachličkami s geometrickým vzorem, také tato barevnost odkazuje na židovství Gutmannů, dnes barevnost vlajky státu Izrael.
Reprezentační sál ve Spanilé věži s unikátní kruhovou dřevěnou intarsovanou dlažbou dnes slouží jako předsálí svatební obřadní síně.
Tovačovská synagoga stála asi už v polovině 17. století, v 19. století byla novorománsky úpravená. Vnitřní vybavení synagogy bylo během války svezeno do Prahy, dnes je uloženo v Židovském muzeu.V roce 1956 byla zchátralá stavba synagogy zbořena. Dodnes prázdný pozemek, na kterém synagoga stála, se nachází nedaleko vchodu na židovský hřbitov naproti bývalé židovské škole s rabinátem (č.p. 330 na fotografii).
Dominantou areálu hřbitova je novorenesanční obřadní síň, na fotografii, z roku 1889 postavená Gutmanny, autorem byl vídeňský architekt Max Fleischer, rodák z Prostějova. Koncem 20. století byla zrekonstruovaná, nyní zde nalezneme exponáty z historie tovačovské židovské obce a židovských pohřebních zvyků, vnitřní vybavení je částečně původní.
Tovačov, německy Tobitschau, byl povýšen na město v 15. století. Židovské rodiny se zde usazovaly zejména po roce 1452, po vyhnání z Olomouce a dalších královských moravských měst, kde až do roku 1848 legálně bydlet nesměli. Od konce 18. do poloviny 19. století dle familiantského zákona (založit rodinu mohli jen nejstarší synové) mohlo ve městě žít jen 25 židovských rodin. V roce 1869 zde žilo 244 osob židovského vyznání (15 % obyvatel), v roce 1930 pouze 52 osob. V židovské čtvrti se nacházelo přes 30 domů, většina dodnes stojí.
Bývalá kohenská vstupní branka na hřbitov. Starý hřbitov z 15. století zničili Švédové v roce 1643 v průběhu třicetileté války, ve zdi u branky jsou zazděné dva zde nejstarší náhrobky z r. 1614 a 1615 přenesené sem ze starého hřbitova. Pohřbívalo se zde do roku 1941.
Na ploše přes 3 tisíc m² se zachovalo 291 náhrobních kamenů (macev). Jakoby nedokončený či zlomený náhrobní kámen, na fotografii, znamená, že něčí život byl násilně ukončený, například sebevraždou.
Na hřbitově se nachází cenné náhrobky barokního a klasicistního typu.
Na fotografii je bývalá kolonie pro vedoucí pracovníky Vítkovických železáren na dnešním Mírovém náměstí se zahrádkami, dnes parkoviště u domů. Dodnes se jedná o kvalitní bydlení.
Gutmannové z Lipníka nad Bečvou patřili k nejbohatším podnikatelským rodinám v Rakousku-Uhersku. Zbohatli na obchodu s uhlím a spoluvlastnili s Rotschildy Vítkovické železárny. Byli i významnými filantropy. Ve Vítkovicích vybudovali první závodní nemocnici na kontinentu a v anglickém průmyslovém stylu z cihel postavili na vítkovickém náměstí (dnes Mírové) kostel, radnici, společenskou budovu, také kolonie s domky a byty pro téměř 50 tisíc zaměstnanců na konci 19. století. Založili jako první židovské učiliště.
Oba bratři žili ve Vídni, v roce 1878 byli povýšeni do rytířského stavu. Mladší Wilhelm se narodil v roce 1826 a studoval ješivu v Uhrách. Po smrti otce a zrovnoprávnění Židů v Rakousku-Uhersku se vrátil do Lipníka a začal obchodovat nejprve s obilím, poté se sádrou, nakonec s uhlím, což mu vyneslo obrovský majetek, záhy se zařadili spolu s mladším bratrem Davidem (narozen 1836) mezi nejúspěšnější podnikatele v monarchii.
Na fotografii vlevo je budova původního vítkovické železniční nádraží poblíž náměstí, dnes omítnutá.
Na počátku 19. století s postupující průmyslovou revolucí patřily hutě na severní Moravě zejména Olomouckému arcibiskupství. Arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan Habsburský v roce 1828 rozhodl o stavbě vysokých pecí ve Vítkovicích, blízko uhelných dolů a vodní síly řeky Ostravice. V roce 1830 byla ve Vítkovicích otevřená pudlovna s názvem Rudolfova huť, již po roce byla v provozu i válcovna, soustružna a zámečnická dílna.
Spolu s rozvojem železáren se rozvíjí obec Vítkovice. Železárny darovaly pozemek, materiál a finančně přispěly na stavbu trojlodního novogotického kostela (na fotografii) sv. Pavla, ten dostal jméno podle osvíceného ředitele Vítkovických železáren Paula Kuppelwiesera, kostel byl dokončen v roce 1886. Věž kostela stála již v roce 1880, původně to byla věž vodárenská, pod ní se nacházela studna, takže ve Vítkovicích již tehdy lidé měli nejen doma tekoucí vodu.
Na počátku 19. století s postupující průmyslovou revolucí patřily hutě na severní Moravě zejména Olomouckému arcibiskupství. Podnikavý arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan Habsburský v roce 1828 rozhodl o stavbě vysokých pecí ve Vítkovicích, blízko uhelných dolů a vodní síly řeky Ostravice. V roce 1830 zde byla otevřená pudlovna s názvem Rudolfova huť, již za rok byla v provozu i válcovna, soustružna a zámečnická dílna.
Bývalá farní budova v těsné blízkosti kostela sv. Pavla od architekta Hanse Ulricha dnes slouží Charitě Ostrava, nachází se zde poradna a šatník pro potřebné.
V roce 1835 se majitelem Vítkovických železáren stalo Vítkovické těžířstvo ovládané bankéřem Salomonem Mayerem Rothschildem, od roku 1843 byl jeho jediným majitelem, tehdy nastává rozmach železáren, byla zprovozněná první vysoká pec, jako první v mocnářství zde vyrábí železo pomocí koksu.
Jednou z nejvýznamnějších zakázek té doby byla dodávka kolejnic pro stavbu Rothschildovy Severní dráhy císaře Ferdinanda, ta byla dokončená v roce 1839. Rostoucí poptávku po kolejnicích od roku 1847 řešila nová válcovna Anselmova huť. Severní dráha se stala klíčovou pro průmyslový rozvoj severní Moravy a Ostravska, spojovala Vídeň a Krakov.
Za druhé světové války byly Vítkovické železárny začleněny do komplexu Hermann Göring Werke, vyráběly se zde zbraně pro nacisty, výroba pro říší během války celý komplex úplně vysála. Na konci války byly průmyslové Vítkovice postižené spojeneckým bombardováním, byly zničeny i objekty přímo v centru, také část U-Haus vlevo na fotografii, později provizorně opravená.
Firma také za války výráběla munici a součásti raket V-2. Podnik se začal rozšiřovat přes hranici Moravy a Slezska směrem do Kunčic, kde později vznikla Nová huť.
Paula Kupelwiesera (1843 – 1919) přivedli v roce 1876 noví spolumajitelé železáren Gutmanni do Vítkovických železáren jako generálního ředitele, tento zkušený a úspěšný mladý muž měl za úkol obnovit prosperitu firmy po hospodářské krizi v Rakousku-Uhersku.
Ihned nahradil těžbu nekvalitní a nerentabilní domácí rudy dovozem ze Slovenska po košicko-bohumínské dráze. K pohonu začal používat parní stroje vlastní výroby a vodní turbínu, založil novou koksovnu, vybudoval novou vysokou pec. V roce 1883 zde začal vyrábět pancéřové plechy, kvalitnější než německé a anglické.
Kuppelwieser byl duchovním otcem výstavby moderního průmyslového města Vítkovice. Zřídil zde jesle, mateřské školy, odborná učiliště, školu pro dělnické dívky, pokračovací školu pro mladé mistry, první závodní nemocnici na kontinentu.
Počátky nemocnice se datují k roku 1853, tehdy majitel Vítkovických železáren baron Rothschild inicioval založení první závodní nemocnice na evropském kontinentu. Pavilony jsou postavené ve slohu většiny vítkovických staveb z režných neomítnutých cihel.
Kupelwieser inicioval vznik několika odborných škol, chlapci/učni se učili praktické dovednosti a děvčata se připravovala na práci v kancelářích nebo v nemocnici. V roce 1878 přišel vídeňský lékař Maxmilián Munk a vybudoval zde systém zdravotní péče. Munk založil nemocnici, v té sloužil 41 let, ta funguje dodnes. Předtím tady působil jeden felčar, ten zvládal jen základní ošetření.
Na náměstí stojí rozlehlý rohový bývalý luxusní závodní hotel postavený v roce 1887, dnes Rotschild Palace. Vítkovický dělník měl řadu možností, jak si zpříjemnit život. K hotelu přiléhá novější velkoryse řešená tělocvična se zázemím z roku 1891.
Vítkovická radnice na fotografii je zachovalá historická budova dokončená v roce 1902, dodnes jako jedna z mála v Ostravě slouží původnímu účelu. Byla postavená rakouským architektem Maxem von Ferstelem v eklektickém stylu.
Kupelwieser nejdříve vybudoval takzvané I-Hausy (tvar písmene I) s jednopokojovými byty.
Gutmann David (1834 – 1912) od počátku podnikal se starším bratrem Wilhelmem jako společník firmy Gebrűder Gutmann. Založili několik místních železnic - Kroměřížskou a Studénsko-štramberskou.
David byl velice aktivní, stal se předsedou Izraelitské aliance ve Vídni a prezidentem Hirschova školského fondu v Haliči. Byl z největších mecenášů rakouského umění. S bratrem Wilhelmem se věnoval charitě, se synovcem Maxem postavil v rodném Lipníku Gutmannův nadační dům se zimní modlitebnou a prostory pro chudé židovské občany.
Na fotografii detail stěny Rotschild Palace z neomítnutých cihel se zdobením. Cihly lze očistit tryskáním, opravit lze výměnou cihel.
Starší z bratrů Gutmannů Wilhelm Isak Wolf (1826 – 1895) založil rakouský Průmyslový klub a Svaz průmyslníků železářského a strojírenského průmyslu. Za zásluhy o rozvoj průmyslu byl roku 1878 povýšen s mladším bratrem do rytířského stavu.
S podnikatelem Vondráčkem si pronajali arcibiskupské uhelné doly v Orlové a doly barona Rothschilda v Moravské Ostravě a v Doubravě. Wilhelm zaujímal v hospodářském rozvoji Rakousko-Uherska zcela výjimečné postavení, zasahoval i do průmyslové politiky monarchie v oblasti tvorby nových celních zákonů a tarifů.
Spoluzaložil asi první Izraelitské učiliště na světě, filantropický ústav v rakouském Dőblingu a dětskou nemocnici ve Vídni. V rodném Lipníku nad Bečvou založil ústav pro přestárlé.
Pro své dělníky stavěly železárny domky a noclehárny, ještě před příchodem Kuppelwiesera byla vybudovaná tato ubytovna pro muže se sprchami s tekoucí teplou vodou a splachovacímí záchody, v polovině 19. století v Evropě věc nevídaná.
Vedle ubytovny stojí dodnes budova bývalé jídelny, ta denně poskytla zaměstnancům železáren tisíc porcí teplého jídla. Její původní podobu ukazuje pan Majliš z provedu.cz.
Ve Vítkovicích si lze nyní přečíst i tento asi ne původní nápis, na fotografii.
Jeden příslušník rodu Gutmannů, Guntard, byl po roce 1989 krátce ve službách České spořitelny. V současnosti spravuje původní rodinné jaidhofské panství v Rakousku, ve volném čase se věnuje lovu.
Na fotografii Štítová kolonie, soubor 32 obytných domů z období 1883–1885 se dodnes příliš nezměnil.
Lidé z vesnic si přivezli slepice i prasata, a tak brzy vznikly domy s předzahrádkou, tam dělníci pěstovali zeleninu a chovali zvířata. Celá oblast Vítkovic je památkově chráněná.
Fungovaly tady dvě tržnice, v tehdejší době se vzácným tropickým ovocem nebo čerstvými mořskými rybami. Vítkovice měly železniční spojení do celé Evropy. Ze Švédska se dovážela ruda, do Terstu se dodávaly plechy na stavbu lodí pro celé Rakousko-Uhersko. Spolu s nákladem přijely do Vítkovic bedny s potravinami do tržnic, z nichž jedna dodnes plní svůj účel jako Žabka.
Byly zde jesle i školky, kde se děti učily sestavovat jednoduché stavebnice a trénovaly tak jemnou motoriku potřebnou pro práci v továrnách. Jinde musely děti pracovat od předškolního věku, umíraly na podvýživu, ve Vítkovicích o ně bylo postaráno včetně jídla.
Jedno ze dvou bývalých vítkovických kin se před několika lety proměnilo ve veleúspěšné divadlo Mír. Jeho ředitel Čuba plánuje v roce 2027 nedaleko původního divadla zahájení výstavby fungl nového divadla s podzemním parkovištěm.
Celá investice přijde na 400 milionů korun, ty chce divadlo financovat pouze z vlastních zdrojů. V rámci crowdfundingové akce Blázni sobě proto hledá sponzory, partnery a investory, obrací se také na veřejnost. Kampaň nabízí spousty odměn – od malých až po adopci sedadel, dokonce si dárci mohou vybrat vlastní divadelní hru do repertoáru divadla.
Budova soukromé Střední odborné školy AHOL ve Vítkovicích, SOŠ AHOL byla založená v roce 1992. Předtím zde sídlila střední a základní škola. Na místě vypálené synagoga má škola sportovní areál.
Na fotografii ukazuje pan Majliš z provedu.cz podobu vítkovické synagogy, dnes má škola AHOL na jejím místě sportovní areál.
Synagoga zde stála od roku 1911 do léta roku 1939, kdy byla vypálená. Z 10 tisíc židovských občanů celé Ostravy jich bylo přes osm tisíc zavražděno během holokaustu. Po válce se do Ostravy vrátilo asi 500 osob, z nich téměř všichni po roce 1948 a 1968 emigrovali. Dnes má Židovská obec v Ostravě jen přes sto členů, mnoho židovských emigrantů se i dnes hrdě a s láskou hlásí ke svému rodnému městu.
Začátkem 20. století bylo rozhodnuto o stavbě vítkovického templu, který by důstojně reprezentoval zdejší židovskou komunitu, její vyšší sociální status a její příslušnost zejména k reformnímu judaismu. Architektem byl vybrán zkušený moravskoslezský židovský projektant a stavitel Felix Neumann, žák slavného Wilhelma Stiassného. Neumann již v Ostravě a okolí postavil hlavně obytné a obchodní domy, také Německý spolkový dům či obchodní dům Rix. Na stavbu významně přispěli i židovští majitelé Vítkovických železáren Rotschildové a Gutmanni.
Rothschildův empírový zámek, původní sídlo majitelů železáren dokončené v roce 1847, je nejstarší zachovaná budova ve Vítkovicích.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovick%C3%A9_%C5%BEelez%C3%A1rny
Prohlídka Vítkovic s provedu.cz
https://www.ostrava.cz/cs/o-meste/aktualne/kupelwieser-se-vratil-do-vitkovic
https://www.patriotmagazin.cz/vitkovicka-nemocnice-paul-kupelwieser-se-stal-ostrovnim-panem-na-malarii-suzovanem-brioni
