Článek
Výborné sladkosti a něco slaného k zakousnutí včetně lahodných nápojů nabízí už několik let kavárna ve zrekonstruovaném bývalém zámečku v Třemešku u Šumperka. Obslouží vás nejen tam žijící klienti, ale také mladý a ochotný brigádnický tým.
Pravidelně navštěvujeme kavárnu v neděli odpoledne, podle chuti i jindy. Tentokrát nebylo počasí zrovna na kolo, vydali jsme se tam tedy několik kilometrů pěšky v mrazu a mlze. Už jsme se moc těšili na teploučko a dobroty.
Podle meteorologů se v Šumperku, ale pouze tam, vyskytl z důvodu silné inverze neobvyklý jev, v neděli ráno zde napadl průmyslový sníh. Pro srovnání, na nejvyšší hoře Jeseníků naměřili v té době 12 stupňů nad nulou, objevilo se tam také sluníčko. Kromě Šumperka nikde žádný sníh a i v nejbližších obcích svítilo slunce, zázrak.
Ta příroda opravdu kouzlí, co myslíte. Námraza na keřích a stromech vytvářela neobvyklé obrazy. Zejména kouř a průmyslové zplodiny stoupají do výšky, tam se ochladí a dolů padají třeba jen na malém území v podobě sněhu, prý může napadnout až 10 centimetrů. Psalo se o tom ve všech médiích.
Konečně jsme dorazili. Na první pohled mě zaujal karamelový řez, neodpustila jsem si ještě punčový řez a kapučíno. Zaujali jsme oblíbené posezení na pohodlné sedací soupravě v rohu. Kavárna je skoro prázdná.
Nacházíme se právě v nadmořské výšce 307 metrů s možností dalších vycházek do okolí. Snad příště, až bude líp.
Během krátké doby přichází do kavárny další zmrzlíci a mlsouni.
„Dobrý den, myslíte, že bychom si k vám mohli přisednout, my tu máme vyhlídnuté to pohodlné křeslo pro manžela, on špatně chodí,“ osloví nás velmi zachovalá a upravená blondýnka důchodového věku.
„Samozřejmě, aspoň nám bude veseleji,“ zveme je k posezení.
S paní přichází další černovláska s manželem podobného věku. Přivádí dalšího pána a usadí jej do křesla. Pán se viditelně zotavuje po infarktu, vypadá velmi milý a hodný. Druhý muž, asi jeho bratr, se o něj pečlivě stará.
To je ale mlha, že jo.
Pán v křesle je manželem blondýnky, objednává si malé pivo. Ostatní si dají kávu, černovláska punčový řez, blondýnka karamelový, asi se inspirovaly mým výběrem. Punčový řez je osvědčená volba, karamelový mě na první pohled zaujal, hnědý korpus se spoustou ořechů prokládaný a ozdobený krémem karamelové barvy.
Během povodně v polovině září řeka Desná naplavila na cyklostezku vrstvu bahna, tu po povodni nahrnuli do pole, zde se vytvořily v půdě jakoby jizvy.
Mlha kupodivu přináší nejen fotkám více světla, rozumíte tomu?
„Jak ti chutná?“ ptá se černovláska blondýnky mračící se na karamelový řez.
„Nechutná,“ ohradí se blondýnka a ohrne svůj pěstěný nosík.
Její okolí to přijme bez komentáře, asi jsou zvyklí.
„To má být lungo?!“ blondýnka si právě dolévá horkou vodu do kávy a nosík se opět ohrne.
„Moje kapučíno bylo výborné,“ naivně bráním mladou a ochotnou obsluhu, není to nic platné.
Napadne mě: Proč postihne milého a hodného muže infarkt v tomto věku? Mám bohatou zkušenost se členkou rodiny: „Ty s tím tvým optimismem,“ neváhá mě často usadit, naštěstí se nevídáme moc často.
Rozloučíme se.
„Vy jdete pěšky? Tak pozor, je tam hustá mlha!“ starostlivě nás instruuje blondýnka.
„To se vám zdá z auta, není to tak hrozné. Kolem Třemešských rybníků je to kousek a pak už jsou ve městě chodníky,“ vyvětlujeme.
Na to se paní rozpovídá o nebezpečnosti mlhy a chození pěšky po silnici v ní. Moje pohodová nálada se rozplývá a nastupuje nepříjemná nervozita.
„Nestrašte!“ vyhrknu. Okolí se začne smát, blondýnka se naštěstí zarazí. Raději kvapem odcházíme.
Třemešské rybníky v mlze nabízí nový pohled na okolní krajinu. Od jara jsme tam chodili pozorovat přírodu a zvířata, poslouchali kvákání též vzácných druhů žab. Jeden ze dvou párů labutí na hnízdě u břehu jednoho z rybníků vyvedl pět mláďat.
Vody řeky Desné se opět vrátily do svého koryta. Jakoby se nic nestalo, ovšem vypořádat se s miliardovými škodami po ničivé povodni bude trvat ještě dlouho.
Takto se valila voda v řece Desné v polovině letošního září.
Cyklostezka okolo rybníka u plaveckého stadionu, také zde mlha kouzlí.
