Článek
„V Izraeli by se všichni měli naučit odpouštět (myšleno Palestinci a Židé) a žít normálně,“ dozvídám se od svého kamaráda katolíka, ten se právě vrátil z cesty po Izraeli.
Jako mnohé komentáře neznalců nejen situace v Izraeli, ale i židovské historie, mě i tento poněkud naštval. Jak už jsem se naučila, nejprve se nadechnu a odpovím: „Kdyby Židé neuměli odpouštět, tak nemůžou vůbec žít!“ Reakce na mé rozhořčení nepřišla, naštěstí.
Historie židovské komunity v Ukrajině sahá přes 1000 let zpět. Od roku 1790 do 1917 Židé mohli žít jen v tzv. Zóně osídlení v západní části ruské říše, žilo jich tam před druhou světovou válkou na 5 milionů. Na tomto území se zrodilo chasidského hnutí a kultura jidiš.
Velká část židovské populace byla soustředěna ve velkých městech, ale mnozí také žili ve štetlech, malých vesničkách rozesetých po celé Ukrajině. Antisemitské násilí bylo běžné. Židovská komunita v Kyjevě trpěla vícenásobným vyhnáním — na konci 15. století a znovu v 17. století. V obou případech se komunita dokázala obnovit. V roce 1648 byly desetitisíce ukrajinských Židů zmasakrovány a stovky židovských komunit zničeny kozáckými skupinami vedenými Bogdanem Chmielnickým, po této strašlivé tragédii byly položeny základy k uctívání falešného mesiáše Šabtaje Zviho.
Další z mnoha pogromů, tentokrát roku 1821 v Oděse, je považován za první v moderní době. Následovaly další útoky v Oděse proti Židům v letech 1859, 1871, 1881 a 1905. Po první světové válce, a tedy po bolševické revoluci, bylo během několika let zabito při pogromech až 100 tisíc ukrajinských Židů. Jak je patrné, historie ukrajinských Židů je historií vyhánění, utrpení, vraždění a emigrace směrem na západ, zejména do USA.
Může to být částečně kvůli rozsáhlému utrpení mezi ukrajinskými Židy, že zde vznikla nová duchovní, kulturní a politická hnutí. Z nejvýznamnějších to je dodnes chasidské hnutí, jeho zakladatel rabi Israel ben Eliezer – také známý jako Baal Šem Tov (doslova „mistr dobrého jména“) – se narodil v malé vesničce na Ukrajině. Baal Šem Tov založil svůj dvůr v Medzhybizh, kde je pohřben. Město bylo tehdy významným židovským centrem a narodilo se zde mnoho prominentních chasidských rabínů, včetně Rebbe Nachmana. Odtud se chasidismus rozšířil do Černobylu, Belzu a Umanu — a odtud do zbytku východní Evropy.
Chasidismus bylo hnutí, které usilovalo o duchovní povznesení prostřednictvím zasvěceného studia, učilo, že i méně vzdělaní Židé jsou schopni přímo se setkat s Bohem prostřednictvím různých rituálních praktik, zejména extatické modlitby. Další reakcí na neutěšenou situaci Židů v Ukrajině v 19. století byl vznik židovského osvícenství (Haskala), to usilovalo o židovskou kulturní obnovu a lepší integraci s okolní společností. Později se zde též zrodilo sionistického hnutí, které reagovalo na antisemitské násilí podporou návratu Židů do země předků v Izraeli.
Pod vlivem haskaly byli ukrajinští Židé nápomocni při vzniku moderní hebrejské i jidiš literatury. Jedna z prvních sionistických skupin byla založena v roce 1882 (v tomto roce byl spáchán úspěšný atentát na cara a opět následovaly pogromy a masivní emigrace), téhož roku poslala první osadníky do Palestiny.
Přesto byla Ukrajina v předvečer nacistické invaze domovem největší židovské komunity v Evropě. Západní část dnešní Ukrajiny byla pod polskou kontrolou, když Němci v roce 1939 napadli Polsko a zahájili druhou světovou válku. V létě 1941 Němci postupovali dál na Ukrajinu, krátce poté se odehrál z nejhorších masakrů války na předměstí Kyjeva, během několika dní bylo zastřeleno a pohřbeno 33 000 Židů v hromadném hrobě v rokli Babi Jar, další masové vraždy se odehrály nejen ve Lvově a Oděse.
V Ukrajině namísto koncentráků zavraždila Sonderkomanda s přispěním místních většinu židovské populace blízko místa, kde žili. Odhadem bylo v Ukrajině během holocaustu zavražděno 1,2–1,6 milionu Židů – tedy asi 60 procent zdejší předválečné židovské populace.
Po válce čelili vracející se Židé nepřátelství ze strany svých ukrajinských sousedů, stejně jako v celém Sovětském svazu. Státem schválený antisemitismus pod komunistickou vládou ztěžoval Židům život. Přesto žilo na Ukrajině v 50. letech 20. století asi 800 tisíc Židů, většina ve velkých městech. V SSSR byl židovský život velmi omezený, včetně procesů končících mnohdy tresty smrti. Proto zde židovská populace ve druhé polovině 20. století významně poklesla. Po rozpadu Sovětského svazu Židé hromadně emigrovali, odhadem po roce 1991 odešlo až 80 procent židovské populace, zejména do Izraele a Spojených států.
Odhadem dnes v Ukrajině žije asi 43 tisíc, při započítání těch, kteří se z různých důvodů k židovství nehlásí, je to až 140 tisíc Židů.
V SSSR byla hlavní synagoga v Kyjevě jediným fungujícím židovským chrámem v Ukrajině, dnes jich existují desítky. V Ukrajině je dnes 75 židovských škol, v roce 2012 bylo ve městě Dnipro otevřeno největší židovské komunitní centrum v Evropě s názvem Menora Center, 22 patrová budova postavená za 100 milionů dolarů zahrnuje hotel, synagogu, luxusní mikve rituální lázně, společenský sál a několik košer restaurací.
V roce 2021 vláda konečně odhalila památník zavražděným Židům v Babím Jaru, na místě má být vybudovaná synagoga, muzeum, a další památníky.
Přes všechny problémy a pronásledování vzešlo z Ukrajiny mnoho světově známých a významných osobností:
Baal Šem Tov byl zakladatel chasidského judaismu, ortodoxního duchovního obrozeneckého hnutí, které má dnes statisíce stoupenců. Narodil se v roce 1698 v Okopech na Ukrajině.
Golda Meir byla v roce 1969 zvolena předsedkyní vlády Izraele, narodila se v roce 1898 v Kyjevě. Meir byla čtvrtou ženskou premiérkou na světě.
Šolem Alejchem , narozený jako Šolem Rabinovič v roce 1859 v Perejaslavi, je jedním z nejoblíbenějších jidiš spisovatelů, jeho povídky o Tevjem rozvážejícím mléko daly vzniknout nejhranějšímu muzikálu na Broadwayi s názvem Šumař na střeše (Fiddler on the Roof) .
Mila Kunis se narodila ve známé židovské destinaci Černovice, když jí bylo sedm let, rodina utekla ze SSSR do Los Angeles s pomocí Hebrew Immigrant Aid Society. Úspěšně zahájila kariéru v That 70's Show.
Menachem Mendel Schneerson, známý jako „Rebbe“, byl z nejvlivnějších a posledním rabínem hnutí Chabad Lubavitč. Narodil se v Mykolajevu v roce 1902 a později skvěle vedl hnutí Chabad z ústředí v Brooklynu.
Krasobruslařka Oksana Bajul se v roce 1994 stala první sportovkyní, která pro novodobou Ukrajinu získala zlatou olympijskou medaili. Vyrůstala jako křesťanka, objevila a přijala své židovství ve 25 letech, tehdy ukončila sportovní kariéru a stala se správkyní Dětského domova Tikva (naděje), židovského sirotčince v Oděse.
Selman Waksman se narodil v roce 1888 v malé vesnici poblíž města Vinnycja, na Rutgers univerzitě v New Jersey objevil antibiotika, jako první vedla k úspěšné léčbě tuberkulózy, v roce 1952 obdržel Nobelovu cenu za medicínu. Další vědec židovského původu narozený v Oděse v roce 1860 Waldemar Haffkin vyvinul první vakcíny proti choleře a dýmějovému moru.
Natan Šaranskij narozený v Doněcku (dříve Stalino) v roce 1948 patří mezi tzv. refusniky (v SSSR žijící Židy, kterým bylo zamítnuto vystěhování do Izraele v 70. a 80. letech minulého století) v letech 1977 - 86 byl Šaranskij vězněn za aktivismus. Po propuštění byl vyměněn za Čechoslováka Karla Kochera odsouzeného v USA za špionáž (ten pak pracoval v Prognostickém ústavu se Zemanem a Klausem). V Izraeli jej osobně přivítal premiér Šimon Perés, od roku 1988 předsedá Sionistickému fóru, organizaci zastřešující aktivity sovětských Židů.
Vladimir Horowitz, z největších klavíristů všech dob, se narodil v Kyjevě v roce 1903, ve 22 letech přesídlil do Berlína, pak do New Yorku. Obdržel desítky cen Grammy, v roce 1990 cenu Grammy za celoživotní dílo. Dalším světoznámým houslistou je Isaac Stern, hrající mimo jiné ve filmové verzi muzikálu Šumař na střeše.
Jan Koum se narodil v Kyjevě v roce 1976, a jako teenager emigroval s matkou do Kalifornie. Pracoval v oblasti kybernetické bezpečnosti a programování, v roce 2009 vymyslel aplikaci WhatsApp, v roce 2014 aplikaci koupil Facebookem Meta Platforms za 19,3 miliardy dolarů.
Rav Nachman z Umanu se narodil v Medzhybizh v roce 1772. Rav Nachman, vnuk Baal Shem Tova, založil breslovské chasidské hnutí kombinující prvky mystiky s učením Tóry. Před smrtí v roce 1810 působil v Umani, jeho hrob zde je poutním místem pro desítky tisíc návštěvníků ročně.
Ilja Kaminsky se narodil v Oděse v roce 1977, v 16 letech s rodinou emigroval do USA kvůli antisemitismu na Ukrajině. Jeho básnické sbírky Tanec v Oděse a Neslyšící republika získaly mezinárodní ocenění, Kaminsky byl v roce 2018 vybrán jako Guggenheim Fellow.
Mendel Beilis byl po nálezu těla pohřešovaného 13letého chlapce poblíž továrny v Kyjevě, kde pracoval, obviněn z rituální vraždy, že použil krev oběti k výrobě macesů na Pesach. Přes dva roky byl vězněn, soud jej osvobodil. Měsíc trvající proces přitáhl mezinárodní pozornost k nekontrolovatelnému antisemitismu v Ruské říši. Stejně jako známější Dreyfusova aféra ve Francii o několik let dříve, případ utvrdil ukrajinské Židy, že vedení země je silně antisemitské a přimělo jich mnoho k emigraci.
Chajim Nachman Bialik se narodil na Volyni v roce 1873, je průkopníkem moderní hebrejské poezie. Za otce kulturního sionismu je považován Ze'ev Žabotinsky narozený v Oděse v roce 1880, založil také bejtarské hnutí mládeže a Irgun, polovojenskou organizaci ještě před vznikem Izraele.
Rabín a odborník na židovské právo Šlomo Ganzfried se narodil v roce 1804 v Užhorodu, je považován za zázračné dítě ve světě ješiv východní Evropy, napsal Kitzur Šulchan Aruch, zhuštěnou a snadno pochopitelnou verzi Šulchan Aruch, nejcitovanějšího kodexu židovského práva.
Volodymyr Zelenskyj se narodil ve městě Krivyj Rog v roce 1978 a vyrůstal v oblasti, která byla kdysi známá jako Zóna osídlení (Pale of Settlement), západní oblasti Ruské říše, kde bylo povoleno žít většině z postupně téměř 5 milionů Židů. Zelenskyj získal slávu nejen na Ukrajině jako herec a komik, v roce 2019 úspěšně kandidoval na ukrajinského prezidenta, po ruské invazi v únoru 2022 se stal hrdinou země.
Zatímco válka pokračuje, mnoho lidí na celém světě se staví za Ukrajinu a jejího prezidenta, nekonvenčního, 44letého židovského vůdce. Zde jsou některá fakta o něm a o současné krizi na Ukrajině.
Volodymyr Zelenskyj se narodil 25. ledna 1978 ve městě Krivyj Rog na východě Ukrajiny, jeho rodiče jsou židovského původu, jejich rodiny byly krutě postiženy holocaustem. Zelenskyj často upozorňuje na skutečnost, že čtvrtina všech Židů zavražděných během holocaustu pocházela z Ukrajiny, což je skutečnost, která není všeobecně známá. Těchto téměř 1,5 milionu Židů bylo povražděno ještě předtím, než začaly fungovat plynové komory a pece Osvětimi, Sonderkomandy a početnými místními kolaboranty i obyvatelstvem během strašných pogromů.
Během druhé světové války bylo město Krivyj Rog okupováno nacistickým Německem. Žila zde početná židovská komunita, před okupací se podařilo mnoha Židům uprchnout na východ. „Moje babička žila v Krivém Rogu, okupanti zavraždili všechny Židy, kteří zůstali. Ona odešla v rámci evakuace Židů do Almaty v Kazachstánu. Mnoho lidí tam uteklo. Ona tam studovala. Stala se učitelkou. Po druhé světové válce se vrátila. Tam jsem se narodil,“ vypráví Zelenskyj.
Když Zelenskyj v roce 2020 přijel do Izraele na oslavy 75. výročí osvobození Osvětimi, vyprávěl tehdejšímu izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi příběhy z Ukrajiny v době holokaustu. Než skončil, řekl, že má na srdci ještě jeden příběh, „o rodině čtyř bratrů“: „Tři z nich, jejich rodiče a jejich rodiny se stali oběťmi holocaustu. Všichni byli zastřeleni německými okupanty, kteří vtrhli na Ukrajinu. Čtvrtý bratr přežil… Dva roky po válce se mu narodil syn a za 31 let vnuk. Za dalších 40 let se tento vnuk stal prezidentem a dnes stojí před vámi, pane premiére.“
Zelenskyj popisuje svou rodinu jako „obyčejnou sovětskou židovskou rodinu“. Vzhledem k potlačení náboženských projevů v SSSR, nebyla jeho rodina zbožná, byla si však vědoma židovského dědictví. V dětství žil s rodiči na čas v Mongolsku, vrátili se, aby mohl Volodymyr chodit do školy v Krivém Rogu. Jeho mateřským jazykem je ruština, hovoří také plynně ukrajinsky a anglicky.
Zelenskyj vystudoval práva v Krivém Rogu, během studia se seznámil se svou ženou Olenou, scénáristkou a mluvčí ukrajinských hnutí za práva žen. (Olena Zelenská není Židovka; mají dceru Oleksandru a syna Kyrylo).
Zelenskyj nikdy nevykonával právnickou praxi, hrál už během studií, později založil produkční společnost Kvartal 95 – „Čvrť 95“ – podle části Krivého Rogu, kde vyrůstal. Postupně se komediální skupina stala populární po celém bývalém SSSR, Zelenskyj vystupoval se stand upem a hrál v komediích. V roce 2006 vyhrál ukrajinskou verzi televizní soutěže Star Dance, vystupoval také v Izraeli. Izraelským novinám řekl, že vystupoval „v Tel Avivu, v Beerševě, v Haifě, v Jeruzalémě, ve spoustě dalších měst, takže Izrael znám. A znám tam lidi.“
V roce 2015 hrál v seriálu Sluha lidu. Rusko v roce 2014 napadlo a později anektovalo Krym. Ruskem podporovaní povstalci bojovali proti ukrajinským silám v Doněcké a Luhanské republice na východě země, také mohutná korupce oslabila důvěru Ukrajinců ve vládu.
Po seriálu Sluha lidu Zelenskyj projevil politické ambice, v roce 2018 zaregistroval „Služebníka lidu“ jako oficiální politickou stranu.
Během prezidentské kampaně Zelenskyj spoléhal na sociální sítě, kde zveřejňoval vtipné projevy a skeče. Jeho neobvyklý styl kampaně mu přinesl v roce 2019 vítězství s fantastickými 73 % hlasů.
Řízení státu nebylo vždy jednoduché, čelil obviněním, krátce po volbách Rusko vyhlásilo zásadní provokativní opatření, rozšířilo ruské občanství na osoby žijící ve východoukrajinských regionech kontrolovaných separatistickými povstalci s podporou Ruska.
Zelenskyj na tento zásadní útok na ukrajinskou územní celistvost reagoval s humorem, když na Facebooku napsal, že bude rozšiřovat ukrajinské občanství lidem v Rusku a dalším, „kteří trpí autoritářskými nebo zkorumpovanými režimy.“
Během Zelenského kandidatury vrchní rabín z Dněpru řekl deníku New York Times: „Neměl by kandidovat, protože za dva roky tady budeme mít zase pogromy, pokud se to zvrtne.“ Naštěstí tyto obavy nebyly na místě, Zelenskyj se ve funkci otevřeně hlásí k židovství. Dohlíží na přejmenovávání ulic a pomníků v Ukrajině, kdy byla vymazána jména sovětských prominentů a nahrazena ukrajinskými hrdiny, včetně ukrajinských Židů.
V prvních hodinách ruského útoku na Ukrajinu prezident Zelenskyj přislíbil, že zůstane v Kyjevě. V narychlo natočeném videu na mobilním telefonu prohlásil: „Všichni jsme tady. Naši vojáci jsou zde. Občané naší země jsou zde… Všichni jsme zde, abychom chránili naši nezávislost, naši zemi, a tak to bude i nadále. Sláva našim obráncům. Sláva našim hrdinům. Sláva Ukrajině.“
Zelenskyj nadále vyzývá Ukrajince k obraně proti krutému ruskému náporu a mobilizuje svůj lid k odporu. Jeho ustaraná tvář a burcující rétorika se v mnoha ohledech staly symbolem války na Ukrajině. Sám sebe označil za „cíl číslo jedna“ a svou ženu a dvě děti za „cíl číslo dvě.“ Navzdory nebezpečí Zelenskyj slíbil, že zůstane a bude bojovat.
Politická pozorovatelka Julia McGuffieová, šéfredaktorka ukrajinského zpravodajského webu Novoje vremja, se postavila proti kandidatuře prezidenta Zelenského v roce 2019 a pokládala ho za neotesance bez politických zkušeností. Dnes má Zelenskyj na Ukrajině 96 % podporu a McGuffieová, stejně jako mnoho Ukrajinců, svého prezidenta nadšeně podporuje. „Plná podpora a respekt přišly poté, co Rusko začalo válku,“ řekla BBC. „Všichni Ukrajinci se kolem Zelenského semkli. Hraje sjednocující a inspirující roli, částečně i svým vlastním příkladem. Vede vládu, která odráží Putinovu armádu, a za to ho mnoho lidí upřímně obdivuje a respektuje.“
Zdroj: www.myjewishlearning.com
