Článek
Tento článek věnuji jako vzpomínku na mého anděla, paní Aurélii, ta mi zachránila život, když jsem v mládí měla hlad a potřebovala jsem porozumění a lásku. Její nejstarší dcera byla mou nejlepší kamarádkou. Přistěhovaly jsme se obě do jednoho věžáku v Havířově ve 13 letech z Ostravy, ona do 4. a já do 12. patra, odkud se jevila silnice nahoru k Tětlicku jako runway.
Paní Aurélie přišla do Vítkovic se svou malou dcerkou koncem 50. let ze Spišské Nové Vsi. Později se jí narodily ještě dvě dcery.
Po odsunu německého obyvatelstva zejména z Čech a Moravy po druhé světové válce bylo potřeba osídlit vylidněnou krajinu, byli potřeba pracovníci do hospodářství, firem, továren.
V té době byli v Československu Romové formálně zrovnoprávnění s ostatními občany země. Českých a moravských Romů se z koncentračních táborů vrátila jen nepatrná část. Nejpočetnější skupinou jsou dnes proto u nás Romové původně ze Slovenska a jejich potomci.
Po druhé světové válce došlo u nás k obrovským společenským, hospodářským a politickým změnám. Bylo zapotřebí vzkřísit válkou vydrancovanou ekonomiku, začal se upřednostňovat těžký průmysl.
Romové za války ve fašistickém Slovenském státě se sice většinou vyhnuli deportacím do koncentračních táborů, ovšem vytrpěli si mnohá příkoří, diskriminační nařízení orgánů fašistického státu, např. zákaz svobodného pohybu a vstupu do měst, vyhláška o vysídlování romských sídel dál od veřejných cest a silnic způsobila, že Romové nemohli nadále vykonávat své tradiční profese.
Romové byli někde naložení na vozy a vyvezení na místa daleko od sídel a komunikací bez jakéhokoli přístřeší. Dodnes se některé romské osady na Slovensku vyskytují na místech válečného živoření Romů, dodnes bez tekoucí vody, elektřiny a dalších moderních vymožeností.
Přesídlením Romů na vzdálená místa došlo ke zpřetrhání vazeb s neromskými sedláky, ti jim v předválečném období poskytovali možnost výdělku včetně určité formy ochrany. Také arizace židovského majetku a vyřazení Židů z veřejného života postihly Romy, kteří byli často součástí židovsých domácností jako služebné a pomocníci. Vystěhování Romů mimo obce způsobilo fyzickou nedostupnost původních pracovních míst. Romové tak většinou zůstali bez práce, sehnat si zaměstnání bylo pro ně téměř nemožné i v poválečné době. Mnozí přišli o střechu nad hlavou, museli se schovávat v lesích nebo přežívali v rozbořených chatrčích. Řada Romů po válce nechtěla žít v místech jejich otřesných zážitků, ta místa jim připomínala prožitá utrpení. Mnozí z nich se odstěhovali pryč, kde nebudou potkávat ty, kteří se k nim špatně zachovali, a kde jim vše připomínalo prožitá utrpení.
Romové odcházeli do Čech a na Moravu hned po válce, nejprve zde hledali lepší živobytí Romové kočovní, brzy se přidali ti na Slovensku dlouhodobě usazení. Zprávami, že je mnohem snadnější získat práci a bydlení v Čechách, nechávaly se zlákat l odchodu další a další rodiny, také dostaly finanční příspěvek na každou osobu. K příchodu do Čech vyzývaly noviny, rozhlas nebo takzvaní náboráři vyslaní na Slovensko z továren a podniků. Stát podporoval příliv dělníků, kteří by pomohli při obnově válkou zničeného průmyslu.Nejdřív přicházeli muži, když se jim podařilo uchytit se v novém zaměstnání a získat bydlení, následovali je další příbuzní. Přistěhovalci směřovali nejčastěji do pohraničí, zde zůstaly prázdné domy po Němcích, a do větších měst, kde se rozvíjel těžký průmysl s velkou potřebou dělníků. Romové ale našli uplatnění také v menších obcích kde pracovali na stavbách, v kamenolomech, v cihelnách, v lese nebo v zemědělských družstvech, na stavbě silnic nebo železnic.
Začátky v Čechách nebyly snadné, zaměstnavatelé zpočátku nepočítali s přistěhoáním celých velkých rodin, v mnoha městech bylo nutné vyřešit jejich ubytování. Romové přišli do měst z naprosto odlišného prostředí, museli se přizpůsobit městskému životu, to bylo velmi obtížné a neobešlo se bez pohoršení a stížností ze strany okolí, to jejich situaci nedokázalo a ani nechtělo pochopit.
Úřady se od počátku snažily Romy převychovat, řešily tzv. cikánskou otázku. Komunisté postavili pro Romy více tzv. pomocných škol. Jeden můj spolužák z jižního Slovenska govořící jen maďarsky a romštinou, přestože rodina byla vzorná, tam také skončil.
Cestou z nemocnice v Ostravě na Fifejdách, kde pracovala moje matka, jsme s otcem mířili na autobus domů. Prošli jsme podchodem pod tratí na Stodolní ulici, na schodech jednoho domu seděla cikáňata, sledovala nás. Otec najednou vzal z tašky housky a naložil na ně salám zabalený v papíru a ještě cosi a podal každému dítěti jednu housku. Myslím, že nejen já jsem byla překvapená.
„Tatííí, co to děláš?“ vzdávala jsem se s těžkým srdcem i u nás ne tak obvyklé večeře v rodině se třemi dětmi.
„Já nemůžu vidět, když má někdo hlad,“ svěřil se mi otec a já už mlčela, dodnes se mi ta příhoda vybavuje spolu s úctou k mému otci.
Ještě k fašistickému Slovenskému státu a jeho zacházení s Romy. Nejprve docházelo k soupisům a tvorbě evidencí, postupně přibývala nařízení a zákonů, ty Romům upíraly občanská práva, tzn., že přestávali být občany státu, ve kterém po genrace žili.
Slovenský stát se bez účasti Němců vypořádal za války nejprve s Židy a poté s Romy. Pro otce paní Aurélie přišli sousedé, že s nimi musí do povstání, rodina už jej nikdy neviděla.
Němci za účast v povstání v létě 1944 v jedné obci zlikvidovali romskou rodinu včetně šesti synů, všechny zastřelili na židovském hřbitově ve Zvolenu.
Na zvolenském židovském hřbitově bylo v šesti masových hrobech nalezeno 105 těl. Příčinou úmrtí byla téměř ve všech případech střelná rána do týla.
Romové si velmi dobře uvědomovali, že po Židech přijde řada na ně. V tisku z roku 1941 se už publikovaly články s názvy jako „Černí Židé“, což bylo o Romech.
V březnu 1945 se v lokalitě v té době patřící k Maďarsku rozhodli fašističté Nyilašovci nově u moci (členové antisemitské a fašistické Strany šípových křížů) vypořádat s Romy tak, že je nejprve zajali, pak je hnali neznámo kam. Blízko obce Trhová Hradská 37 z nich zastřelili a jejich těla hodili do koryta Malého Dunaje. V té době se také Dunaj v Budapešti zbarvil do ruda krví tisíců tam zavražděných Židů.
Zdroj:
https://www.svedectviromu.cz/
