Článek
Tento unikátní dřevěný kostel náleží k desítce dřevěných kostelů v českém Těšínsku, další se nachází hned v sousední obci Sedliště. První písemná zmínka o dřevěném kostele v Řepišti je až z první poloviny 17. století, v té době jako většina kostelů na Těšínsku náležel evangelíkům. Během nedávné komplexní rekonstrukce byly v kostele identifikovány trámy ze stromů pokácených už v roce 1424.
Podle archeologického průzkumu zde předtím stála menší kaple, po obvodu pozemku pod současným kostelem byly totiž nalezeny hroby s kosterními ostatky, ty byly součástí dodnes používaného hřbitova okolo kostela.
Do této zrestaurované schránky můžou návštěvníci přispět na údržbu a provoz kostela, dokončuje se ještě restaurování obrazů křížové cesty, ty mají neobvykle velké rozměry vzhledem k velikosti kostela. Vypadá to, že sem byly obrazy přemístěny z některého většího kostela v okolí.
Jedna z dřevěných částí kostela byla oblepená novinami ze dne 26. července 1948 referujícími o Emilu Zátopkovi.
Varhany v kostele původně sloužily v kostele v Polsku, varhanní skříň byla zhotovená frýdeckým varhanářem Františkem Horčičkou v roce 1788. Dnes je nástroj po rekonstrukci plně funkční a doprovází mše, předtím nebyl téměř 30 let v provozu.
Křtitelnice je nově zabudovaná do boční zdi poblíž hlavního oltáře kostela.
Varhany jsou umístěny na taktéž opraveném kůru, ten je poměrně k velikosti kostela rozsáhlý, vedou na něj dřevěné schody přímo z kostela. V obci působí již 15 let pěvecký sbor, jeho členem je též bývalý starosta, dirigentkou je profesionální hudebnice působící v Ostravě.
Významným místním rodákem byl Ferdinand Stibor, narodil se zde v roce 1869, byl spoluzakladatelem a biskupem Církve československé husitské, inicioval stavbu prvního kostela této církve založené po vzniku Československa v Radvanicích v roce 1926, kde působil až do své smrti v roce 1956. Původně byl římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, duchovní a biskup Církve československé (husitské).
Studoval teologickou fakultu ve Vídni a Olomouci, kněžské svěcení přijal od arcibiskupa Dr. Theodora Kohna. Působil v Dolní Lipové, Skalici u Frýdku, Dobré u Frýdku, Jistebné, Polské (dnes Slezské) Ostravě, v roce 1908 se stal farářem nově zřízené duchovní správy v Radvanicích, od roku 1942 součást Ostravy. Již 25. září 1919 ještě jako katolický kněz se oženil s kuchařkou na Slezské Ostravě Žofií, měl s ní dva syny.
Spisovatelka Anna Marie Tilschová jej zachytila v kladné postavě kaplana Ctibora na stránkách rozsáhlé románové fresky Haldy z roku 1927: „…Ženy jako muži by byli šli za Ctibora do ohně, za svého hrdinu. To nebyl žádný velebný pán, ale chudý bratr kněz a jeden z nich…“ Byl neúnavným organizátorem národního života v těšínské části slezského regionu, houževnatým odpůrcem germanizačních snah (např. matriky vedl důsledně v českém jazyce) a zastáncem prostých lidí proti zvůli úřadů i zaměstnavatelů. V letech 1923 až 1950 byl opakovaně voleným biskupem ostravské diecéze.
Původně byl kostel zasvěcen sv. Mikuláši, ten je vyobrazen na kruhovém obraze nahoře na hlavním oltáři, současný název kostela je ze 17. století. Svatého Michaela archanděla vidíme na spodním obraze.
Oltář byl ponechán na původním místě, faráři tedy slouží mše zády k věřícím, pro některé je to velmi neobvyklé a setkávají se s tím zde poprvé v životě.
V Řepišti se také v roce 1901 narodil Oldřich Stibor, jeho otec vlastnil usedlost, hospodu a povoznictví. V letech 1921–1923 studoval v Praze tři semestry práv, poté působil jako úředník na okresním policejním ředitelství v Karviné, v roce 1925 po zásahu četnictva v Orlové proti stávkujícím místo opustil a stal se redaktorem Moravskoslezského deníku.
Od roku 1928 působil v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, od roku 1930 v Praze, tam z několika konzervatoristů (včetně Františka Filipovského) sestavil malý herecký soubor Umělecké divadlo a stal se jeho hlavním režisérem. Nejdéle působil jako režisér činohry v Olomouci (od 1931 do 1940). Jednalo se o výrazného levicově orientovaného avantgardního umělce silně ovlivněného dobovými vzory ze Sovětského svazu, tuto zemi navštívil v letech 1935 a 1936.
Během války byl členem ilegálního komunistického vedení na Olomoucku, v roce 1940 byl Stibor zatčen a odsouzen za přípravu velezrady na 8 let, ve vězení v Polsku v roce 1943 zahynul. V letech 1958–1991 po něm bylo pojmenováno olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora, dnešní Moravské divadlo Olomouc
Hřbitov okolo kostela je nejen po Dušičkách udržovaný, původní márnice byla během rekonstrukce upravená na toalety.
Během rekonstrukce byl kostel opláštěn šindelem, pod ním se nachází rákos a na něm je nanesená omítka. Pod kostelem se nachází dvě krypty, nebyly v nich nalezeny žádné kosterní pozůstatky.
Hodnotný mobiliář kostela prošel také důkladným restaurováním. Ve zvonařské dílně Josefa Tkadlece v Halenkově byly vyrobeny dva nové zvony - sv. Michal a sv. Mikuláš, slavnostní požehnání celého kostela včetně zvonů proběhlo 12. září 2020.
Dámy se fotí na hodnotné barokní kazatelně. Staré zvony z roku 1921 vyrobené ve Vítkovických železárnách byly sneseny a jsou položeny na dlažbě kostela, ten větší právě pod kazatelnou.
Kostel byl po rekonstrukci zařazen do projektu Otevřené chrámy a během pravidelné otevírací doby, nejen během mše, je zpřístupněn široké veřejnosti s možností výkladu průvodce.
Přímo naproti kostelu začala v obci od září 2024 sloužit Mateřská škola a Základní škola pro 1.- 5.ročník, její součástí je školní družina, jídelna a školní výdejna. Budova nové školy navazuje na budovu tělocvičny z roku 2010. Škola tak získala mimo kmenových učeben i odborné a speciální učebny, venkovní učebnu, zázemí pro zaměstnance, skladové prostory, přístup do vedlejší knihovny, prostor pro menší kulturní a vzdělávací akce. Školu navštěvuje 113 žáků v pěti třídách, mateřskou školu 84 dětí ve třech odděleních.
Nejen žáci školy mohou navštěvovat odpolední volnočasové aktivity, např. keramický kroužek, kurzy grafické techniky, sborový zpěv, vaření, šachový kroužek apod. Děti zde využívají možnost se učit hře na hudební nástroj, ve školní družině je možné také navštěvovat aktivity jako Coolišáci (zaměření na ekologii) nebo sportovní hry, jazyková škola The Spot - language school zde učí žáky konverzaci v AJ.
V této výstavní vile sídlí Obecní úřad Řepiště.
Sbor dobrovolných hasičů v Řepišti byl založen právě před 100 lety v roce 1924. Původní hasičská zbrojnice byla dokončená v roce 1934. Slavnostní otevření zrekonstruované a rozšířené hasičské zbrojnice proběhlo v roce 2022, hasiči jsou, jak už to v obcích bývá, jedním z nejaktivnějších místních spolků.
Proběhly velkolepé oslavy stého výročí založení hasičského sboru, pravidelně zde organizují hasičské soutěže také v historickém duchu, hasičský bál, mikulášskou stezku, hasičskou galusku, také si připomínají významné události státních a místních dějin.
Každý rok zvou místní hasiči na soutěž s historickými stroji například takto:
Hasičský sbor netvoří z většiny pověrčiví členové a díky nim se odsouhlasilo konání 13. ročníku soutěže v požárním útoku se stroji PS8. I letos se s nástupem mužstva ke strojům spojí nenadálé komplikace. Bude třeba sehnat hospitalizovaného strojníka a tohoto nebožáka dopravit k zásahu na nemocničním lůžku. Soutěžící musí být vybavení pracovním oděvem, pevným opaskem a také plechovou přilbou.
Klání bychom měli začít ve 14 hodin v neděli na travnaté ploše u tělocvičny Řepiště (v některých letech na travnaté ploše u větrného mlýnku, poblíž palírny/moštárny)
Sportu zdar! Požárnímu zvláště.
Bývalý hostinec U Máně stojící v centru obce byl několik let zavřený a chátral. Historickou budovu z roku 1869 po roce 1989 vrátili v restituci dědičce původních majitelů. Později objekt několikrát změnil majitele, obec Řepiště jej zakoupila v roce 2014 a opravila. V roce 2010 obec postavila chybějící tělocvičnu, tam zatím provizorně probíhaly společenské akce.
Obec od roku 2018 celý objekt pronajímá, ten slouží jako vesnický Společenský dům s kulturním sálem a přísálím pro 100–150 osob, s jevištěm a zázemím pro kulturní vystoupení, plesy, obřady, oslavy, koncerty, divadlo, dále jako zázemí pro spolky, volnočasové aktivity občanů a dětí základní školy. V budově se nachází kvalitní restaurace s kuchyní. Po dobu rekonstrukce místního dřevěného kostela sv. Michaela archanděla v roce 2019 se v sále konaly mše a další náboženské obřady.
Bývalý pan starosta a náš průvodce mi právě utíká ze záběru.
V Řepišti byla v roce 2014 postavena replika původního mlýnku z roku 1938, dřevěná stavba o půdorysu 3 × 3,5 metrů zakončená sedlovou střechou, skrz ni je vztyčen kovový stožár s větrnou turbínou. Původní mlýnek sloužil asi do roku 1950, jeho vnitřní vybavení bylo demontováno, poté sloužil jako chlívek, v roce 2004 byly trosky mlýnku rozebrány, v replice jsou zabudovány původní kovové části a podle vzoru okolních mlýnků byl vyroben hranolový vysévač.
Mlýnky využívající před zavedením elektřiny větrnou kovovou turbínu se v České republice nalézají pouze mezi Ostravou, Českým Těšínem a Frýdkem-Místkem, tedy v české části historického Těšínska. Jsou zde dokladem vlivu technického rozvoje na utváření vesnické zástavby a odkazem na styl života, praktičnost a řemeslnou šikovnost minulých generací.
Kdosi zde zřejmě zkoušel, jak vysoko a silně dokopne…naštěstí jeho síla nestačila.
Začátkem 20. století byla velká část obyvatel Ostravska zaměstnaná v průmyslových firmách, tedy i vesničané vlastnící několikahektarová zemědělská hospodářství, šlo o tzv. kovozemědělce. Práce v průmyslové firmě pro ně byla základem finančního zabezpečení rodiny, vlastní hospodářství jim zajišťovalo potravinovou soběstačnost, význam větrných mlýnků ještě stoupl v době nedostatku potravin během 1. světové války.
Ke šrotování obilí pro hospodářská zvířata se původně používaly ruční rotační mlýnky, takzvané žernovy, práce s nimi byla velmi namáhavá s nízkou produktivitou. Od přelomu 19. a 20. století si proto kovozemědělci s určitým technickým povědomím a taktéž dostatečným příjmem nechávali pro potřebu svého hospodářství stavět malé větrné mlýnky. Výrobě mlýnků se nejprve věnovala firma Kunz v Hranicích, později je vyráběly i další firmy či si je stavěli a zařizovali vybavením samotní zemědělci. Jemné melivo oddělené hranolovým vysévačem mnohdy nahrazovalo mouku na pečení chleba a jiných potravin.
Zdroje: Propagační materiály obce Řepiště
