Článek
Název nově založeného města vzešel z veřejné soutěže, z 625 dopisů s 2350 návrhy byly vybrány tři nejlepší: Šachtín, Havířov a Cingrov – názvy dobře vyslovitelné a vystihující jeho hornický charakter.
Zde jsou příklady dalších návrhů: Klementov, Gottwaldův Horníkov, Nový Gottwaldov, Bezručov, Fučíkov, Petrov, Janáčkov, Ostravský Mírumilov, Všemírov, Šťastnov, Nový Život, Čestmírov, Oryon, Lidobudovatelov, Budosocikolektivov, Dělníkov, Rudohvězdov, Uhlín, Horníkov, Faratín, Čurdov, Havířovany, Baník, Kahanov, Stokomínů, Kombajnov, Nové Slezsko, Slezanov, Slezský Donbas, Čechurov, Melsgottwald, případně návrhy kombinující v sobě názvy původních obcí – Šumdovice, Šešudolvice, Šembarkovice, Šešublu, Šešumblud.
Před železničním nádražím byl vybudován moderní přestupní autobusový terminál.
V Havířově zastavují i vlaky dopravce RegioJet, některé zde mají konečnou a zároveň výchozí stanici, namísto Návsí, na trase Praha – Ostrava – Havířov – Třinec – Žilina – (Košice).
Tento vynález umístěný u nádraží v Havířově mohou k bezpečné úschově svého kola použít lidé dále cestující vlakem či autobusem.
Železniční stanice Havířov stojí na trati z Ostravy do Českého Těšína, odtud odbočuje trať společnosti PKP Cargo International ve směru do Prostřední Suché k bývalému dolu Dukla a dále.
První nákladní železniční stanice zde vznikla v Šumbarku v roce 1910 na trase zajišťující dopravu uhlí z dolů. Po založení Havířova v roce 1955 vznikla potřeba nového osobního nádraží, to bylo postaveno v letech 1964 až 1969 v současné venkovní podobě.
V rámci rozšiřování a přestavby železniční sítě na Ostravsku byly v té době postaveny nové architektonicky hodnotné budovy ve Vítkovicích (1967), ostravské Hlavní nádraží (1974) a nádraží v Karviné.
Nová havířovská nádražní budova v tzv. bruselském stylu byla postavená podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou, návrh byl vybrán v soutěži v roce 1959.
Na počátku 21. století se vedení města a České dráhy rozhodly budovu zbourat, důvodem byla podle mě již od počátku předimenzovanost stavby. Různé organizace a občané vznesli protesty, a tak bylo v roce 2019 rozhodnuto, že hala zůstane, byla vypsaná soutěž na její rekonstrukci, Nyní slouží boční malá část haly cestujícím, do velkého prostoru byla umístěná horolezecká stěna či squashové kurty. Rekonstrukce se dotkla také okolí nádraží, před halou vznikl přestupní autobusový terminál.
Právě probíhá dlouhodobá rekonstrukce s prodloužením podchodu do městské části Šumbark, opravou nástupišť a vybudováním bezbariérového přístupu, ještě loni se odjezdy vlaků oznamovaly ruční změnou plechové cedule s názvem cílové stanice.
Kostel svaté Anny nad rondelem je hlavním kostelem v Havířově, byl dokončen v pozdně empírovém stylu v roce 1845 pro tehdejší obec Šumbark. Po vzniku Havířova kapacita zdejších kostelů nedostačovala potřebám věřících, byla zvažována výstavba nového kostela. Zejména z finančních důvodů bylo rozhodnuto o rozšíření stávající stavby o přístavbu, ta byla dokončena v roce 1971.
Zdejší varhany byly v kostele instalovány v roce 1985 krnovskou firmou Rieger-Kloss. Varhany mají elektromagnety a elektrickou trakturu. V 70. letech 20. století zde probíhaly tzv. rytmické mše za doprovodu kytary a dalších hudebních nástrojů, mše byly hojně navštěvované, jeden spolužák z gymnázia, působící oblékáním a chováním spíše jako rocker, tehdy vstoupil do kněžského semináře. Toto vše tehdy sledovalo místní vedení strany s nevolí, a tak byl pan farář brzy převelen do malé farnosti v Beskydech.
Náhrobek hraběte Friedricha von Arco stojí v areálu kostela sv. Anny.
Památník všem obětem 2. světové války z oblasti Těšínska z roku 1998 se taktéž nachází v areálu kostela sv. Anny.
Většina fotografií v článku je z oblasti památkově chráněné oblasti Hlavní třídy a okolí.
Havířov je statutární město v okrese Karviná, leží v ostravské aglomeraci 11 km od Ostravy na řece Lučině. Žije zde přibližně 70 tisíc obyvatel, jde tak o největší české město, které není krajské a dokonce ani okresní.
Havířov je nejmladším městem v Česku, slavnostně vyhlášeným dne 4. 12. 1955. Architektonicky nejcennější a nejzajímavější částí města je centrum postavené v 50. – 60. letech ve stylu socialistického realismu, v roce 1992 zde byla vyhlášená chráněná památková zóna nazvaná ve zkratce podle tohoto stylu Sorela.
Po druhé světové válce přicházeli na Ostravsko pracovníci s rodinami za prací, nastala velká poptávka po novém sídle poblíž Ostravy, které nebude poddolováno.
Havířov leží na tektonickém zlomu s hloubkou těžby až 1,2 km, to zaručuje dostatečnou hloubku zamezující poklesům terénu. Již na podzim 1947 zde byla zahájená výstavba nového sídliště Šumbark, v létě 1949 tak zde bylo předáno do užívání prvních 96 bytů zejména pro obyvatele ze zanedbaných hornických kolonií v Dolní Suché, Lazech či Radvanicích.
V roce 1961 byl zahájen provoz Kulturního domu Petra Bezruče (loutkové divadlo, klubovna, restaurace, galerie), který řešil poptávku po kulturním vyžití.
V roce 1954 bylo nutno upravit územní poměry, tehdy různé části patřily dokonce k různým okresům, koncem roku 1955 vzniklo tedy nové město s názvem Havířov, v té době s téměř 17 tisíci obyvateli.
Dne 7. července 1961 došlo na Dole Dukla, na ten jsme měli později výhled z 13. podlaží paneláku, k požáru, tehdy zahynulo 108 horníků. Ve filmu Dukla 1961 je vidět neustálá obava nejen horníků, ale také jejich rodin a blízkých, o jejich životy. Nikdo si nebyl jistý, zda se vrátí ze směny domů.
Moje matka hovořila o strachu, když se děda, štajgr na šachtě Jan Maria na Hranečníku jen o několik minut opozdil ze směny, jak mu hned běžela naproti. Také jsme měli v rodině jednu hornickou vdovu, těch bylo na Ostravsku nepočítaně.
V roce 1964 byla zahájená výstavba již dlouho očekávané havířovské nemocnice, přestože jsme bydleli ve čtvrti U nemocnice, nikdy jsme její služby nevyužili.
V Životicích bylo otevřeno v roce 1973 Muzeum boje proti fašismu, dnešní Památník životické tragédie. V roce 1967 začala výstavba zimního stadionu, který jsem navštívila poprvé a naposledy během napůl utajeného koncertu Eltona Johna ještě před rokem 1989.
Kulturní dům Radost (dříve podle původního účelu budovy Kino Radost) se nachází v chráněném památkovém území města Havířova. Je nejtypičtější ukázkou architektury ve stylu socialistického realismu (Sorela) ve městě.
Někdejší Kino Radost bylo projektováno jako jedna z hlavních kulturních institucí nového města – bylo zde první kino a taneční sál. V ještě nedokončené budově byla 18. prosince 1955 městu slavnostně předána zakládací listina a insignie. Prvním filmem, který se v kině promítal, byla Rudá záře nad Kladnem. Poslední promítání se uskutečnilo v červnu 1993.
Po rekonstrukci dokončené v roce 2007 byl změněn účel budovy a Kino Radost přejmenováno na Kulturní dům Radost.
Multigenerační centrum Lučina je komunitní centrum pro širokou veřejnost, od rodin s dětmi až po seniory. Podporují zde komunitní život v rámci města Havířova, podporují zde propojování generací, spolupráci se sociálními a navazujícími službami. Poskytují vzdělávací, aktivizační, preventivní a pohybové aktivity směřující k posílení každého člověka.
Je zde k dispozici příjemný přednáškový sál, prostor pro pohybové aktivity, poradenská místnost, dětský koutek pro pestrou programovou skladbu pravidelných či jednorázových aktivit, kurzů apod.
Na programu se podílí členové klubu i široká veřejnost. Centrum Lučina je jedním z komunitních center Spolku Aktivsen, jeho posláním je podpora a posilování komunitního života v regionu. Lučina je jedním z mnoha projektů společnosti Heimstaden Czech s.r.o., ta finančně zajistila nákladnou vnitřní rekonstrukci Lučiny a průběžně financuje kulturní, vzdělávací a aktivizační program pro veřejnost.
Dominanta havířovského Náměstí Republiky, hlavního městského prostranství, je nefunkční kyvadlo. Bránu s kyvadlem vytvořil sochař, designér a hudebník Stefan Milkov, instalace byla dokončena v roce 2005. Kovový artefakt není jen kyvadlem, ale vlastně i fontánou, pohyb kyvadla zajišťují dva lineární motory, s nimiž jsou neustálé problémy. Zřejmě ne zcela vyjasněná technologie a nevydařená protikorozní ochrana způsobují, že kyvadlo se většinou nekývá.
Problémy provázejí dílo od začátku, celé dílo je posazené v úrovni dlažby. Kyvadlo se podařilo rozkývat až v roce 2007, původně totiž autor předpokládal, že kyvadlo rozhýbe vítr, proto se přistoupilo k motorovému řešení.
Občané města v loňské anketě vyjádřili většinově přání kyvadlo z náměstí odstranit.
Rekonstrukce náměstí Republiky, kdysi jako ve většině našich měst se sochou V. I. Lenina, začne příští rok, včetně zachování cyklostezky a metasekvojové aleje.
V bytě na střeše tohoto věžáku na náměstí Republiky žila rodina architekta Josefa Hrejsemnou se 4 dětmi v době, kdy vyprojektoval slavné havířovské nádraží v bruselském stylu.
Legendární Labužník má od roku 2019 nový svítící nápis. Na donedávna prázdné fasádě domu s prodejnou potravin a cukrárnou technici nainstalovali a rozsvítili zbrusu nový nápis Labužník. Starý nápis s neony byl značně poruchový, proto byla vyrobená jeho věrná replika.
Labužník je jednopatrová rohová budova na náměstí Republiky otevřená v listopadu 1962. Vyznačuje se funkcionalistickým zaoblením, bruselským interiérem a stylovými neony. V přízemí je umístěná prodejna potravin, v poschodí oblíbená velká cukrárna s lahůdkami.
Při obnově nápisu byla použita nová technologie, namísto neonů je použito LED osvětlení a intenzitu jasu regulují stmívače.
Labužník je symbolem bruselského neonového fenoménu
Labužník je nedílnou součástí velkoryse pojatého náměstí Republiky, původně se však s tak velkým otevřeným prostorem nepočítalo, původně zde měla stát radnice, ovšem v 90. Letech město koupilo od společnosti OKD objekt Korčagin, kde dnes sídlí magistrát.
Obchodní dům Budoucnost přežil jako ELAN. Funguje už přes 50 let. Rádi jsme navštěvovali místní restaurci s výborným smaženým sýrem s hranolkami a tatarkou, ten mnozí doma neumí připravit jako v restauraci.
Slavnostní otevření, na tehdejší dobu nejmodernějšího obchodního domu v regionu, se uskutečnilo v září 1973. Již 9. září se konal tradiční Den horníků a svou premiéru měla akce Havířov v květech a s ní oblíbený květinový průvod.
Sortiment zde byl velmi široký, pořádaly se zde také nepravidelně týdny prodeje zboží především z Německé demokratické republiky a Polska.
Řízení a fungování obchodního domu bylo velmi moderní a progresivní. V rámci propagace konfekčních výrobků, kusového a dětského textilu se konaly předváděcí akce nejrůznějších výrobků nebo módní přehlídky. Obchodní dům dále zajišťoval rozvoz zakoupeného nábytku a průmyslového zboží, provozoval střihovou službu, úpravu konfekce, potahování knoflíků, šití a lemování záclon, montáž sportovních potřeb a sběr fotoprací amatérů.
Novou historii začal psát obchodní dům na přelomu tisíciletí, v roce 2000 budova změnila majitele, ten se pustil do její celkové rekonstrukce, změnil se také název na ELAN.
V roce 1972 bylo otevřeno hřiště při ZŠ Marie Kudeříkové, kam jsem chodila.
Havířov má jednu z nejstarších a největších okružních křižovatek (tzv. rondel) v Česku postavenou na počátku 60. let, ta se stala ještě neobvyklejší po přestavbě v roce 2010 s doplněním o světelnou signalizaci a střídáním jedno- až tříproudých uspořádání jízdních pruhů. Do budoucna existují projekty na její přeměnu na mimoúrovňovou.
Rozlehlá a hojně navštěvovaná restaurace NELLI se nachází na nábřeží řeky Lučiny. Zde se pravidelně konají setkání naší třídy z havířovského gymnázia, dříve s názvem Rudé armády.
Z Havířova pocházejí některé zajímavé osobnosti:
David Ondráčka – pedagog, aktivista, ředitel české pobočky Transparency International
René Zavoral – generální ředitel Českého rozhlasu
Dominik Graňák – slovenský hokejový obránce
Dominika Hužvárová – česká modelka, Miss EURO 2008 a vítězka mnoha soutěží krásy
Radka Rosická – česká moderátorka, bývalá modelka a II. vicemiss České republiky pro rok 2002
Robert Mayer – švýcarský hokejový brankář
Simona Krainová – topmodelka, ředitelka a patronka modelingové soutěže Czechoslovak TopModel, moderátorka a příležitostná herečka
Jaroslav Bába – český skokan do výšky
David Pastrňák – právě obdržel při slavnosti v Havířově čestné občanství svého rodného města. David je český hokejista, aktuálně hraje za Boston Bruins v NHL
Martin Roman – manažer a podnikatel, v letech 2004 až 2011 generální ředitel společnosti ČEZ
Šárka Kašpárková – atletka
Michaela Maurerová – herečka a moderátorka
Borrtex – český hudební skladatel
Aneta Vignerová – modelka a Miss České republiky
Krzysztof Lukas – polský varhaník a pedagog
Michal Cimala – sochař a designér
Adéla Elbel – česká nederlandistka a překladatelka z nizozemštiny, zpěvačka, performerka, textařka, herečka a (stand-up) komička
Radek Petráš – stand-up komik, herec, režisér a řečník
Vladimír Skórka – režisér, scenárista a producent
V Havířově vyrostla spisovatelka Karin Lednická, autorka trilogie Šikmý kostel.
V Havířově byla také v roce 1993 založena kapela Kryštof.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%AD%C5%99ov_(n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD)
