Vznik a současnost jazyka jidiš - Fotogalerie Lower East Side

Zde jsou nejdůležitější fakta o tomto nádherně pikantním a expresivním jazyce.

Neví se přesná doba vzniku jazyka jidiš, jeho kořeny sahají až do 9.–10. století, kdy se první Židé usadili v Porýní a Falci v dnešním Německu.

Souběžně s vývojem germánských jazyků v Porýní, si Židé postupně vyvíjeli vlastní jedinečný jazyk jidiš, to vysvětluje, proč má mnoho slov v jidiš původ v němčině. Oba jazyky se vyvíjely souběžně a navzájem se ovlivňovaly.

Židé v průběhu věků obecně upustili od používání biblické hebrejštiny, „svatého jazyka“, pro každodenní hovor. Hebrejština byla proto vyhrazena pro svatou, duchovní řeč, jako je modlitba a učení Tóry, zatímco jidiš se stal jazykem každodenné konverzace. V původní vlasti Židů v Judei a Samaří se hovořilo aramejštinou.

Když Židé migrovali do východní Evropy, přinesli s sebou jidiš. Přistěhovalci do Spojených států (a jinam) v 19.–20. století zároveň rozšířili jidiš globálně přes kontinenty a oceány.

Manhattanská Lower East Side na přelomu 20. století vstřebávala nově příchozí židovské přistěhovalce z východní Evropy. V dobách největší slávy jidiš ovládal tuto newyorskou čtvrť s nápisy na výkladních skříních, reklamami a novinami psnými v jidiš. Totéž platilo v menším měřítku v mnoha dalších čtvrtích na severovýchodě Spojených států i mimo ně, například začátkem 20. století byl jidiš třetím nejpoužívanějším jazykem v Montrealu v Kanadě po francouzštině a angličtině.

Na začátku druhé světové války žilo ve světě asi 13 milionů mluvčích jidiš, většina z nich ve východní Evropě, tento počet se drasticky zmenšil během holocaustu. Přes zejména amerikanizaci poválečných uprchlíků a i dalším faktorům zůstává jazyk stále živý a zdravý, ve skutečnosti se udržuje a vzkvétá v mnoha židovských kruzích, zejména v chasidských komunitách.

Vzhledem k používání jidiš v tolika zemích, není divu, že se postupem času vyvinuly různé dialekty. Němečtí Židé mluvili jedinečným dialektem jidiš s užšími vazbami na němčinu než je východoevropská varianta jazyka. Podobně se jidiš v Polsku a Haliči lišil od Litvy a Běloruska, většinou výslovností. Tyto rozdíly přetrvávají u mluvčích jidiš i dnes podle jejich původu. Například Židé polského původu si užívají kigel na Shabbos, zatímco Rusové jedí kugel .

Zatímco většina jidiš slov má původ v němčině, velké množství slov a výrazů bylo do tohoto jazyka začleněno z jiných jazyků, zejména z hebrejštiny. Seyfer (v hebrejštině sefer) je tedy posvátná kniha, kholem je sen a levone je měsíc – všechno jsou to slova převzatá z hebrejštiny). Během židovské migrace na východ přijal jidiš řadu slovanských slov, čajnik je čajová konvice, jagde je bobulové ovoce. Dalšími položkami jsou slova pocházející z aramejštiny, jako je mistame tj. pravděpodobně.

Výrazy z jazyka jidiš dnes běžně používají mluvčí v dalších jazycích aniž to tuší, například anglický slovník je obsahuje.

Jazyk jidiš je známý množstvím živých výrazů a aforismů. Zde je malá ukázka:

Chytrý člověk ví, co říká; blázen říká, co ví.

A kliger vejs vos er ret, a nar ret vos er vejs

א קליגער ווייס וואס ער רעדט, א נאר רוודט א נאר רודט רודט

Dítě může být horší než zloděj, přesto mu na svatbě zatancujete!

A kind ken zajn erger vi a gazln, un m'tantzt nokh af zajn khasene

א קינד קען זיין ערגער ווי א גאאנן, מאאאן, אאאן, אאלן ויף זיין חתונה

Svět je plný problémů, ale vy cítíte jen své.

Di velt iz ful mit tzores, ani jederer filt ani zajne

די וועלט איז פול מיט צרות, נארר יערערערערערערערעארעז פול מיט צרות, נאר יערערערעארערעארעז פול מיט צרות, נארות, נאר יערעארערעארעז

Ne každý je spokojený se svým vzhledem, ale každý je spokojený se svým mozkem.

Nisht jeder iz tzufridn mit zajn ponim , ober mit zajn sejkhl iz jeder tzufridn

נישט יעדער איז צופרידן איידן אביט זמיט זמיט זמיט יט זיין שכל איז יעדער צופרידן

Ačkoli je jidiš světským jazykem (na rozdíl od biblické hebrejštiny, „svatého jazyka“), skutečnost, že byl po staletí používán pro studium Tóry a dodržování micvy (pravidel) , mu dává určitou míru posvátnosti nad rámec jiných nehebrejských jazyků. (Některé další jazyky – například aramejština a starověká řečtina – mají podobnou úroveň svatosti.)

Jazyk jidiš byl v průběhu historie označován různými názvy, včetně: „Lashon Ashkenaz “ („jazyk Německa“), „teitč“ („překlad“ a odkaz na Deutch, „němčina“), „Žargon“ („národní jazyk“) a „Mamme Lašon“ („mateřský jazyk“). Jeho neznámější název je samozřejmě jidiš, což znamená „židovský“ – a skutečně je tento jazyk prakticky synonymem pro lidi, kteří jím mluví.

Jidiš není jediným nehebrejským jazykem, kterým mluví výhradně Židé. Ladino, jazyk Židů ze španělsky mluvících zemí, se dodnes používá, i když je v současnosti omezený na malou a klesající demografickou skupinu.

Jedním z nejvíce používaných všeobecných výrazů v jidiš je například slovo „Nu,“ je jako „ehm“. Je to užitečný výraz zejména v době jídla. Před jídlem si Židé speciálním způsobem umývají ruce a dávají pozor, aby mezi mytím a jídlem nemluvili, aby si nevědomky neušpinili ruce. V době mezi mytím a požehnáním nad jídlem řeknou „nu.“ To krátké slůvko může být také použito jako výplň v řeči, když nevíme, co říct.

Syn mých nových ukrajinských známých, přestože nejsou Židé, používá často toto slovo, zřejmě se na Ukrajině přicházel do kontaktu s Židy.

Zde jsou některá další česká slova pocházející z jidiš: čurbes, chucpe, jarmulka, klezmer a póvl.

Zdroj:

https://www.chabad.org/library/article_cdo/aid/6318054/jewish/13-Facts-About-Yiddish-Every-Jew-Should-Know.htm?fbclid=IwAR1h1VU2MmffyGL2BLrtlT9LlfU8aL0CgJq18CMnAMR3gMFc76ikl8hQBs8#utm_source=facebook&utm_medium=social&utm_campaign=fb_en