Článek
Držím leták s reklamou na irskou whisky otáčející se ve větru. Paní si jej fotí na památku. Mluví s cizím přízvukem, ale nepoznám jakým.
„Vy máte i zeleně nalakované nehty,“ obdivuji její celozelený outfit na počast sv. Patrika.
„To je náhoda,“ překvapeně se dívá na své bosé nožky paní.
„Vy jste naboso…,“ zjišťuji překvapeně.
„Já chodím pořád bosky, v zimě i v létě: Tady plavali v zimě otužilci a hrozně se divili, že nenosím boty ani na sněhu,“ smějeme se, že otužilci přece musí snášet větší zimu. „Jenže oni se prý oblečou a zahřejí, ale já tak chodím pořád,“ vysvětluje paní.
„Taky ráda běhám po zahradě naboso, ale jen ve sněhu, v blátě to moc klouže, je to bezva pocit potom, že, úplně vás to nakopne,“ svěřuju se.
Paní odchází vypít jeden malý a jeden velký zelený drink na terasu nad vodní hladinou jezera.
Okolo nádraží Olomouc - Řepčín vede Moravská stezka.
V areálu Moravských železáren je živo už jen v pravé části fotografie.
Březový háj v areálu firmy zdobí okolí.
Příchod do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví přes starý most nad potokem.
Jezero Poděbrady je využíváno v létě jako přírodní koupaliště. Má rozlohu 28 hektarů.
Personál restaurace Terasa přichystal další víkendovou akci, oslavu sv. Patrika.
Paní si užívá skoro jarního slunečného dne.
Na jezeře je bohužel jen jedna labuť.
Přes nejužší místo jezera vede nad vodou starý pěší most.
Maminka drží neposednou holčičku za ruku.
Paní procvičuje ve studené vodě páteř. Vodní ptactvo ji už přijalo mezi sebe.
Mezi vodním ptactvem najednou spatřím paní procvičující tělo, neplave a u břehu si položila svě berle. Kačeny a labuť okolo paní zvědavě krouží a pomalu se k ní přibližují, snad se nechystá nějaký konflikt.
„Já si procvičuji páteř, ve studené vodě mi to dělá dobře. Léčím se po úspěšné operaci a je mi mnohem lépe,“ odpovídá paní na mé všetečné otázky.
Povídá a povídá a já musím pokračovat v dokumentování dění a přírodních krás okolo. Pomalu se vracím na nádraží Olomouc - Řepčín, za chvíli mi jede motorák na hlavní nádraží a pak do Šumperka.
Paní chodí bos celý rok, dnes s nehty nalakovanými na zeleno.
Hosté si užívají slunce a výhledu na jezero na terase nad vodou.
Hádejte, co jsem to vyfotila?
„Co je to za firmu, prosím vás, a co se tady vyrábí?“ ptám se pána v čekárně.
„To jsou železárny, ale už to funguje jen tam na pravé straně, ty novější budovy, plus dvě další firmy,“ informuje mě. Přijel do práce z 80 kilometrů vzdáleného Budišova nad Budišovkou, kde není práce ani obchod, lidé musí dojíždět daleko a dlouho za prací i nakoupit si.
Motorová jednotka do Olomouce.
