Článek
Ze Slezské Ostravy vedou autobusové a trolejbusové linky městské dopravy do centra města přes Sýkorův most. Z mých rodných Radvanic tehdy ještě trolejbusy nejezdily, jen autobusy a z nedalekého Hranečníku tramvaje přes tehdejší Důl Zárubek okolo odkalovacích čpících nádrží u zastávky, poté tramvaj minula soutok Lučiny a Ostravice pod hradem a okolo Výstaviště Černá louka vjela do centra Ostravy na zastávku u Divadla tehdy Zdeňka Nejedlého. Hned za divadlem šlehaly plameny vysokých pecí a přijížděly a odjížděly bachraté autobusy do všech stran. Po přesunutí autobusového nádraží na Fifejdy proběhla velká rekonstrukce a rozšíření divadla.
V dětství mě při jízdě do centra města zaujal příběh mladého Miloše Sýkory, ten s kamarádem přestřihnutím natažených drátů zachránil na konci druhé světové války most před výbuchem, při návratu jej však Němci zastřelili. Socha jeho padající postavy stojí přímo u mostu. Myslím, že na konci druhé světové války šlo o poměrně ojedinělý příběh.
Mezi divadlem Antonína Dvořáka a bývalým hotelem Palace stojí funkcionalistická budova Knihcentra, bývalého obchodního domu Brouk a Babka, později Ostravanka.
Sedím v kavárně Knihcentra s kávičkou a přikusuji vánoční linecké slepované srdíčko, jako milovnice Ostravy pozoruji město. U okolních stolů sedí několik mladých dívek samozřejmě s mobily v ruce.
Do kavárny vpluje energická dáma a postupně oslovuje přítomné dívky, zastaví se také u mě: „Kdo jdete na pohovor, tak zaplaťte a pojďte,“ zve nás dále.
Jsem poněkud překvapená z její pozornosti a položím otázku: „O jaký pohovor se jedná?“
Paní ke mně přistoupí: „Hledáme pracovníka do marketingového oddělení, chcete jít také na pohovor?“
„Já bydlím v Šumperku, měla bych to asi trochu z ruky,“ směju se.
Paní to znovu zkouší: “ A opravdu se nechcete zúčastnit, aspoň to zkuste.“
Mohla to být zajímavá zkušenost, jenže mi jede za chvilku vlak, a tak se opravdu nezúčastním, škoda.
Možná si paní všimla vedle mě ležícího foťáku, možná to byl důvod jejího naléhání, asi jim v Knihcentru chybí dobrý a zapálený fotograf, napadlo mě.
Dodnes vzpomínám na honosné divadlo Antonína Dvořáka. Poté, co bylo zrušeno autobusové nádraží v jeho těsné blízkosti, bylo divadlo zrekonstruováno a rozšířeno.
Vybavuji si vzpomínku z dětství na představení opery Tanhäuser Richarda Wagnera, jeho opery jsou spíše pro náročného diváka než pro dítě. Až po dlouhé době mě moje prateta v Maďarsku vzala na představení maďarské lidové opery Háry János, ta odpovídá asi naší Prodané nevěstě, tehdy jsem začala mít opery ráda.
Divadlo Antonína Dvořáka zahájilo provoz v roce 1907, do roku 1919 se zde hrálo jen německy. Během druhé světové války soubor musel budovu opustit a působil v dnešním Divadle Jiřího Myrona (tehdy Národní dům).
Na nároží stojí před několika lety zrekonstruovaný komplex bývalého hotelu National, později Palace.
Naše matka byla typický kavárenský povaleč, často jsme do prostorné restaurace hotelu Palace chodili třeba i na večeři, jednou dokonce na tu štědrovečerní. Jídlo bylo chutné a výběr na jídelníčku širší než v běžných restauracích.
Rozsáhlá budova hotelu Palace byla opravdu monumentální, bohužel po roce 1989 chátrala, naštěstí bylo rozhodnuto o její přeměně na studentský campus Palace.
Dřevěná vrzající podlaha, večer před zavírací hodinou na ni rozsypali dřevěné piliny, které asi usnadňovaly dokonalé zametení nečistot z dřevěných prknech. Krásné látky a oblečení, to byl někdejší módní dům otevřený roku 1930, od počátku patřil k nejluxusnějším stavbám svého druhu v tehdejším Československu a po dlouhá desetiletí představoval jednu z ostravských architektonických skvostů. V roce 2022 se po letech chátrání dočkali všichni příznivci ikonické stavby, byla zahájena jeho přestavba.
Otevřený prostor s vnitřním dřevěným schodištěm působil impozantně, na širokém odpočivadle servírovala ty nejlepší chlebíčky v Ostravě ochotná a upravená obsluha, také kvalitní kávu a sladkosti, tehdy ještě poměrně levné. Vše bylo čisté a voňavé, což tehdy nebyla samozřejmost.
Hned vedle bývalé Ostravice v parku se každou zimu bruslí, také na okolních ledových tratích, vše každý den upravuje rolba.
Lidé si mohou půjčit brusle, asistent dohlíží na bezpečnost a pořádek, holčička se teprve učí udržet na bruslích, k tomu jí pomáhá figurína tučňáka.
Do této monumentální budovy jsme chodili s vkladními knížkami, do oválné haly s přepážkami okolo, říkali jsme na pohodlných kožených sedačkách. Přepážky byly zdobené prvky z mosazi, tehdy mi připadaly jako ze zlata.
Reprezentativní budova Moravskoostravské spořitelny s knihovnou ve vedlejší části byla dokončena v roce 1929, navazuje na komplex peněžních ústavů na Nádražní třídě. Monumentální budova představuje protiváhu Německému domu, dnes Elektra, který stál naproti. Čelní fasáda též reflektuje protilehlou Anglo-československou banku.
Dnes v budově sídlí kanceláře ostravského magistrátu.
Původně sídlila městská knihovna v jedné z vedlejších křídel Moravské spořitelny, viz výše. Knihovna tam byla dokončena v roce 1930, zahajovací řeč pronesl spisovatel Vojtěch Martínek. Knihovna zůstala v provozu i v letech 1938–1945, část vyřazovaného knihovního fondu se podařilo ukrýt a po skončení války zčásti vrátit zpět.
V roce 1992 KMO získala budovu s pasáží u Sýkorova mostu, v roce 2005 proběhla její rekonstrukce, knihovna tehdy dočasně sídlila v pavilonu C na výstavišti Černá louka. Budovu knihovny spoluužívá divadlo Komorní scéna Aréna
Vedlejší most Miloše Sýkory je ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou vedoucí přes řeku Ostravici, který spojuje moravskou a slezskou část Ostravy. Má ocelový oblouk o rozpětí 60 m a výšce 7 m, celková délka mostu je 92 m a šířka včetně chodníků je 16 m. Na mostě se nacházejí dva chodníky, každý široký tři metry.
Nový most byl postaven v roce 1914 Mostárnou Vítkovických železáren Vítkovického horního a hutního težířstva, podle návrhu Ing. B. Hermanna z projekční kanceláře Friedricha Bleichera.
Elektra je památkově chráněná kavárna z roku 1926, tehdy byl postaven někdejší Hornický dům, je ozdoben sochami horníků a tavičů. Mezi významné hosty patřili např. původně ostravský herec Oldřich Nový, také Jiří Voskovec a Jan Werich.
Po peripetiích s načerno provozovanými nevhodnými restauracemi nový nájemce budovy v roce 2012 po protestech institucí i občanů obnovil původní kavárnu, součástí jejího interiéru jsou umělecká díla zapůjčená ze sbírek sousedního Domu umění.
V rohovém domě na ulici Zámecké sídlí kavárna, kdysi jsme tam chodili na ovocný koktejl se štrůdlem, škoda, že mléčné bary vymizely.
Bachner byl ostravský obchodní dům, funkcionalistická budova architekta Ericha Mendelsohna na ulici Zámecké, po roce 1948 nesl název Horník, památkově chráněná budova je cenným dílem moderní architektury.
Mladí manželé Amalie a Mořic/Mauritz (původem z Wilamovic v Haliči) si roku 1908 otevřeli v Ostravě obchod s kuchyňským zbožím a domácími potřebami, úspěšné podnikání vedlo k úvahám o rozšíření obchodu.
Jeden ze synů Bachnerových Erich Bachner se na dovolené ve Švýcarsku seznámil s respektovaným architektem Erichem Mendelsohnem, již v roce 1932 byla dokončena stavba nového obchodního domu.
Majitel, stavebník i architekt byli ohroženi nacistickým pronásledováním Židů. Mendelsohn opustil Německo po uchvácení moci nacisty v roce 1933, synům rodiny Bachner se podařilo uniknout do britského mandátního území Palestina.
Po roce 1945 a návratu přeživších členů rodiny Bachner byl započat proces poválečné restituce zabaveného židovského majetku. Erich Bachner je doložen jako národní správce obchodního domu později znárodněného. Po roce 2000 vznikla o domě a Mendelsohnovi monografie, autorem je Martin Strakoš.
V této nárožní budově na Masarykově náměstí sídlila od roku 1902 populární kavárna Praha, nejdříve se jmenovala Habsburg. Jde o čistě secesní dům. Přes svoje jméno to byla od počátku kavárna ryze česká s unikátním interiérem.
Obchod s textilem v přízemí patřil Antonínu Mikeskovi, který v roce 1906 celý dům koupil. Po první světové válce se kavárna jmenovala Praha, podle vzpomínek herce Oldřicha Nového odstranili on a jeho herečtí kolegové z ostravských divadel 28. října 1918 nápis Habsburg.
Po roce 1948 kavárna zešedla a svobodný duch z ní vymizel. Po roce 1990 získal budovu v restituci syn původního majitele Zdeněk Mikeska. Ten ovšem na rozsáhlou rekonstrukci zchátralého domu, který je navíc památkově chráněn, neměl dost peněz, a proto celou budovu prodal.
Součástí každoročních adventních trhů na Masarykově náměstí je obrovské ruské kolo.
Další moderní památkově chráněný objekt, čtyřpodlažní funkcionalistický obchodní dům postavila firma Baťa v roce 1931, dům stojí na místě původních dvou menších městských domů.
Úspěšný ekonomický rozvoj firmy Baťa si vyžadoval vybudování nových reprezentativních obchodních prostor, nový obchodní Dům služby Baťa byl zprovozněn roku 1931.
Jeden ze stánků na Masarykově náměstí nabízí bramboráky s cenou 39 korun za 100 gramů, v dalším stánku chtějí rovnou 100 korun za jeden bramborák, doma jsme jim říkali bramborové placky.
Přes nový název po roce 1948 Hutník, jsme stále chodili nakupovat do obchodního domu ASO, ten i v té době patřil k velkým obchodním domům nejen v centru Moravské Ostravy, začal fungovat v roce 1939.
Funkcionalistický nárožní obchodní dům nechala postavit olomoucká firma Ander a syn s firemní zkratkou ASO.
Radnice Slezské Ostravy je od roku 1990 radnicí ostravského městského obvodu Slezská Ostrava a jedna z mála dochovaných budov původní zástavby Slezské Ostravy – Zámostí. stojí poblíž mostu Miloše Sýkory.
Tato nová budova radnice byla postavena v roce 1913 v pozdně historizujícím slohu.
Socha padajícího zachránce mostu Miloše Sýkory na slezské straně mostu.
Budova Živnostenské banky vznikla podle návrhu Kamila Hilberta v roce 1924 a stala se největším bankovním domem v Moravské Ostravě. Její průčelí poutá pozornost obrovským antickým portálem. Dnes zde sídlí Komerční banka.
Téměř 130 let starý dům je po rekonstrukci ozdobou Ostravy, v tomto domě v přízemí dlouhá léta fungoval obchod s koženým zbožím Galex.
Po náročné rekonstrukci je dům, ve kterém sídlí v přízemí Městský ateliér prostorového plánování a architektury (MAPPA), ozdobou centra Ostravy a příkladem citlivé a poctivé rekonstrukce.
Rekonstrukce probíhala od roku 2018 do roku 2023 a stála cca dvacet milionů korun, památkově náročnou část, fasádu a okna podle požadavků památkového ústavu investor financoval částečně z dotace.
