Článek
Zatímco česká debata se ráda zasekne u sporu porodníci versus porodní asistentky, britské zprávy posledních dní ukazují něco podstatně složitějšího. A také mnohem nepohodlnějšího.
Neříkají: vyberte si mezi bezpečím a volbou.
Neříkají: problémem jsou porodní asistentky.
Neříkají ani: problémem jsou porodníci.
Říkají něco horšího: když systém nemá odpovědnost, standardy, důvěru, personál, funkční systém eskalace na vyšší typ péče v případě potřeby a schopnost slyšet ženy, selžou v něm nakonec všichni.
V Británii během jediného týdne vyšly dvě zásadní zprávy o stavu porodnické a neonatální péče. První je finální zpráva přezkumu vedeného Donnou Ockenden k péči v Nottingham University Hospitals NHS Trust. Publikována byla 24. června 2026 a vychází z více než 2 500 rodinných případů. Jde o jeden z největších porodnických skandálů v historii NHS. Zpráva popisuje selhání péče, kultury, řízení, eskalace rizik i odpovědnosti.
Donna Ockeden
Druhá je národní zpráva Independent National Maternity and Neonatal Investigation vedená baronkou Valerie Amos, publikovaná 30. června 2026. Ta už nejde jen po jednom nemocničním trustu. Dívá se na systém jako celek a přináší osm doporučení k dlouhodobé systémové a kulturní proměně porodnické a neonatální péče v Anglii.
Baronka Valerie Amos
Obě zprávy jsou bolestivé čtení. Za jejich závěry nejsou abstraktní data, ale konkrétní rodiny, děti, ženy, ztráty, trauma a roky marného domáhání se pravdy.
A právě proto je důležité nepoužít je k další ideologické válce v porodnictví, ale jako odrazový můstek k systémové obrodě porodní péče.
Ve veřejné debatě se po britských skandálech opakovaně objevovala jednoduchá zkratka: problémem je prý údajná „ideologie normálního porodu“. Jenže šetření baronky Amos nenašlo žádnou celostátně zakořeněnou „ideologii normálního porodu“ jako příčinu systémových selhání. Naopak ukázalo na širší problémy: řízení a odpovědnost systému, dohled, týmovou spolupráci, infrastrukturu, kulturu služeb, nerovnosti a schopnost systému skutečně slyšet ženy a rodiny.
To je podstatné i pro nás.
Dobrá porodní péče nikdy nemá být o prosazování jednoho typu porodu. Ani „přirozeného“, ani toho technoindustriálního - chcete-li intervenčního. Má být o správné péči, ve správný čas, na správném místě, pro konkrétní ženu a dítě.
Péči bezpečné, odborné, dostupné, laskavé, odpovědné a založené na informované volbě.
Protože bezpečí a respekt nejsou dvě různé nabídky v porodnickém menu. Ženy si nezaslouží buď bezpečí, nebo důstojnost. Zaslouží si obojí.
A tady začíná být britská zkušenost pro českou debatu nepohodlná.
Nestačí říct, že porod má být bezpečný, pokud bezpečí znamená jen poslušnost ženy vůči systému a tvrdit, že ženy mají možnost volby, pokud ta volba existuje jen na papíře. A nestačí se chlubit dobrými perinatálními výsledky, pokud se neptáme, kolik žen z péče odchází zraněných, nevyslyšených nebo ponížených.
Jednou z cest, kterou britská debata znovu připomíná, je dobře nastavená péče vedená porodními asistentkami. Evropská síť porodních center MUNet ve svém prohlášení k reportům Amos i Ockenden nemluví o péči mimo systém. Mluví o dobře řízených, personálně zajištěných a do systému plně integrovaných midwifery units - tedy jednotkách vedených porodními asistentkami, porodních centrech přidružených k nemocnici i samostatně stojících. O porodních centrech, která mají jasné standardy, návaznost na specializovanou péči, funkční eskalaci rizik a kvalitní multidisciplinární spolupráci.
Velmi silný je také důraz zprávy baronky Amos na naslouchání ženám a rodinám jako na otázku bezpečí. Naslouchání je zdroj informací, bez kterého systém přehlíží varovné signály.
Pokud žena říká, že něco není v pořádku, může to být klíčová bezpečnostní informace.
Stejně důležité je, že zpráva Amosové pojmenovává rasismus, misogynii a nerovnosti jako bezpečnostní problém. Péče, ve které nejsou ženy slyšeny, kde se jejich zkušenost podceňuje a kde rozhodují předsudky místo individuálních potřeb, není bezpečná péče.
Pro české porodnictví z toho plyne jednoduchá, ale nepohodlná lekce.
Máme systém, který se umí učit z chyb?
Máme měřitelné standardy kvality?
Máme bezpečné cesty eskalace péče?
Máme dost personálu?
Máme data o zkušenosti žen?
Máme organizaci a řízení péče, které slyší přání a potřeby žen a rodin?
A máme porodní péči nastavenou tak, aby respekt a bezpečí nebyly stavěny proti sobě?
Britské zprávy jsou varováním, protože každému systému hrozí totéž pokušení: neslyšet nepohodlné hlasy, dokud už není příliš pozdě.
Když systém neslyší ženy, dřív nebo později přestane slyšet i vlastní selhání.
A když z debaty o bezpečí uděláme válku proti informované volbě, nechráníme ženy ani děti. Jen odvádíme pozornost od toho, co je skutečně potřeba opravit: odpovědnost, standardy, kulturu, spolupráci, dostupnost péče a schopnost systému učit se z chyb.
Bezpečí a respekt nejsou protiklady. V dobré porodní péči jsou to dvě strany téže mince.
Zprávy samy o sobě systémy nenapraví. Mohou to udělat jen lidé, kteří se podle nich rozhodnou jednat.
__________________________________________________
Díky, že mě čtete a sledujete - celou mou tvorbu najdete ZDE.
__________________________________________________
Zdroje:
Ockenden, D. (2026). Findings, conclusions and essential actions from the Independent Review of Maternity Services at Nottingham University Hospitals NHS Trust. Department of Health and Social Care, 24. června 2026.
Amos, V. (2026). Independent National Maternity and Neonatal Investigation: Final Report and Recommendations. National Maternity and Neonatal Investigation, 30. června 2026.
Midwifery Unit Network - MUNet. (2026). Hot off the Press: Summer 2026 Special Edition. MUNet response to the Ockenden Report and the Amos National Maternity and Neonatal Investigation.
