Článek
Českou veřejnou debatou se prohnala nová hrozba. Nejde o inflaci, nedostupné bydlení, válku, klimatickou krizi ani o to, že na máslo si člověk mimo akci v diskontu bere doplňkovou půjčku.
Tentokrát je v ohrožení samotné manželství.
Viníkem má být vcelku jinak zcela neškodné slovo „nadšený“ v letáku organizace Konsent, který dospívajícím v rámci sexuální výchovy vysvětluje, jak vypadá souhlas se sexem. Souhlas má být dobrovolný, informovaný, odvolatelný - a ano, také nadšený.
A v tom tkví ta aktuální celospolečenská katastrofa.
Protože co když si to ti mladí lidé zapamatují? Co když jednoho dne vyrostou, naskočí do krysího závodu, vstoupí do manželství, pořídí si hypotéku, první dovolenou v Chorvatsku, ovulační test, první auto, druhou dovolenou v Chorvatsku - a v rozhodující chvíli je napadne, že sex by měl být něčím víc než položkou v reprodukčním kalendáři?
Daniel Hůle ve svém ranním postřehu pro Respekt vyjádřil obavu, že požadavek „nadšeného“ souhlasu může být nerealistický a potenciálně škodlivý. Jako příklad uvedl páry, které se po letech vztahu snaží otěhotnět a jejichž sexuální život nemusí pokaždé připomínat finále mexické telenovely. To je jistě pravda. Nikdo rozumný si nemyslí, že dlouhodobé partnerství, únava, reprodukční medicína, ovulační testy a sdílená domácnost vytvářejí pokaždé kulisy pro erotickou symfonii.
Zvláštní to věc. Leták určený pro děti v osmé, deváté třídě a na středních školách se najednou začne číst jako manuál pro vyčerpané dospělé páry snažící se třetí rok o dítě.
Není to tak trochu jako kritizovat dopravní výchovu pro prvňáky, protože neobsahuje kapitolu o zipování na D1?
Pozor, děti si možná zapamatují, že sex mají chtít
Leták Konsentu nemluví k lidem, kteří spolu po letech vztahu řeší, jestli dnes ještě zvládnou sex, protože ovulační test právě ukázal dvě čárky a po večeři přiveze tchyně sazenice rajčat, co zajdou, když se do rána nezasadí. Mluví k mladým lidem, kteří se teprve učí, co znamenají hranice, vztah, tlak, stud, touha, nejistota a hlavně slovo ne.
A právě u nich je věta „sex má být opravdu chtěný“ naprosto zásadní.
Protože mnoho dívek - a také chlapců - nezažívá první sexuální situace jako svobodné dobrodružství dvou sebevědomých bytostí, které si umějí říct, co chtějí a co nechtějí. Zažívají je často jako nejasné pole očekávání. Šla jsem k němu domů, tak asi musím. Vzal mě na večeři a zaplatil, tak asi musím. Už jsme spolu dlouho, tak asi musím. Říkala jsem možná, tak asi musím. Nechci ho zklamat. Nechci být trapná. Nechci, aby si myslel, že jsem frigidní. Nechci, aby se naštval. Nechci, aby mě opustil. Nechci dělat drama.
A do tohoto světa přijde leták a řekne: nemusíš.
Nemusíš mít sex proto, že se to očekává. Nemusíš pokračovat jen proto, že už jste začali. Nemusíš splácet pozornost tělem. Nemusíš být vděčná. Nemusíš být hodná. Nemusíš se přemáhat, aby byl klid.
To není útok na manželství. To je poměrně základní civilizační informace pro dospívající.
Nejde o jásot. Jde o svobodu.
Velká část nedorozumění stojí na tom, že slovo „nadšený“ se začne brát doslova. Před každým sexem fanfáry, na obzoru třaskající rachejtle vzrušení a oba účastníci nejlépe ještě před samotným aktem podepsat prohlášení, že se nacházejí ve stavu erotického jásotu.
Jenže o to přece nejde.
Nadšený souhlas neznamená, že člověk musí být pokaždé zaplaven roztřesenou sžírající touhou jako v šestnácti na letním táboře. Neznamená, že dlouhodobý vztah nemá prostor pro něhu, kompromis, únavu, humor, reprodukční plánování nebo rozhodnutí: „Dneska to není na výbuch vášně, ale chci být s tebou.“
Znamená něco mnohem prostšího.
Že do sexu nevstupuji ze strachu.
Že do něj nejdu proto, že se bojím následků odmítnutí.
Že ho nemám proto, aby nebylo dusno.
Že moje tělo není nástroj na udržování partnerské pohody.
Že moje ano není jen unaveně kapitulované „tak jo“.
Protože mezi „hořím touhou“ a „radši to vydržím, ať není problém“ je velké území. A právě o něm je dobré mluvit.
Sex nemusí mít pokaždé 50 odstínů
Dospělí lidé v dlouhodobém vztahu samozřejmě mohou mít sex z různých důvodů. Z touhy. Z blízkosti. Z něhy. Z hravosti. Z potřeby znovu se potkat, potulit nebo i z pragmaticky reprodukčního záměru. Někdy i z velmi praktického důvodu, že děti konečně usnuly a nikdo neví, kdy se tenhle moment zase bude opakovat.
Sex nemusí být pokaždé erotický thriller. Ale neměl by být ani faktura po splatnosti.
A to je ten důležitý rozdíl. Dva dospělí lidé se mohou svobodně dohodnout, že dnes spolu budou mít sex, i když jeden z nich z toho zrovna neskáče metr vysoko. Mohou si říct: chceme dítě, jsme v tom spolu, dnes je vhodný den, pojďme to zkusit a uvidíme, co to dá. To není popření souhlasu. To je jeho zralá dospělá podoba.
Problém nezačíná tam, kde není filmové nadšení. Problém začíná tam, kde není svoboda.
Kde jeden tlačí a druhý ustupuje.
Kde jeden chce a druhý se bojí odmítnout.
Kde se neptáme, protože odpověď by se nám nemusela hodit.
Kde se „vztah“ stane argumentem proti hranicím.
Kde se sex mění v povinnost, důkaz lásky, údržbu domácího klidu nebo manželskou službu.
A o tom přesně je potřeba mluvit s mladými lidmi dřív, než si začnou myslet, že takhle vypadá normální intimita.
Skutečná panika není z nadšení. Je z autonomie
Na celé debatě je fascinující, jak silně některé dospělé znervózní představa, že by si mladí lidé mohli odnést do života větu: sex máš opravdu chtít.
Nebezpečné přehánění? Jako by právo říct ne bylo hezké na papíře, ale v reálném vztahu se mělo uložit do vitríny vedle svatebního porcelánu: pro návštěvy pěkné, pro každodenní život zjevně nepraktické…
Jenže skutečný problém není v tom, že někdo mladým lidem říká, že sex má být chtěný. Skutečný problém je, že to tolika lidem pořád zní jako příliš vysoký nárok.
Mnoho žen velmi dobře zná sex, který není násilím v trestněprávním smyslu, ale není ani svobodný. Sex, který se „nějak stane“, protože odmítnout ho by bylo složité. Sex, který je levnější než konflikt. Sex, který udržuje klid v domácnosti. Sex, po kterém se člověk necítí zraněný dost na to, aby měl právo si stěžovat, ale ani svobodný dost na to, aby v něm nebyla pachuť ústupku.
A právě proto je ono pranýřované slovo „nadšený“ tak důležité. Ne proto, že by mělo měřit intenzitu vášně. Ale proto, že posouvá laťku od „nebránila se“ k „chtěla“.
A to je setsakra velký rozdíl.
Leták manželství nerozkládá. Jen může pokazit špatné výmluvy
Obava, že si mladí lidé kvůli letáku jednou rozloží fungující vztah, protože jejich sex v dospělosti nebude dostatečně nadšený, je pozoruhodná. Především proto, že předpokládá velmi zvláštní model dospělosti.
Mladý člověk si z workshopu zapamatuje slovo „nadšený“. Pak dvacet let žije, miluje, pracuje, platí daně, možná vychovává děti, řeší hypotéku, neplodnost, únavu, nemoci, péči o rodiče, krize a radosti. A potom jednoho večera pohlédne na partnera a řekne: „Promiň, v roce 2026 mi v tělocvičně řekli, že mám projevovat nadšený souhlas. Takže končíme.“
To není pravděpodobný sociologický scénář, že?
Ve skutečnosti mladí lidé nepotřebují méně jasné informace o souhlasu. Potřebují jich víc. Potřebují slyšet, že souhlas není jednorázové razítko. Že vztah není trvalá licence k tělu druhého člověka. Že i v partnerství se ptáme. Že i v manželství může zaznít ne. Že i v dlouhodobé lásce má člověk právo nebýt k dispozici.
A také že ano může mít různé podoby. Někdy je vášnivé. Někdy něžné. Někdy klidné. Někdy hravé. Někdy praktické. Ale pořád má být svobodné.
Co když to děti pochopí?
Možná se opravdu stane, že si mladí lidé z podobných workshopů něco odnesou.
Možná si některá dívka v rozhodující okamžik vzpomene, že nemusí mít sex jen proto, že už přišla na návštěvu.
Možná si nějaký chlapec uvědomí, že mlčení není pozvánka sahat dál a hloub.
Možná si někdo poprvé dovolí říct: „Já teď nechci.“
Možná se někdo jiný poprvé naučí odpovědět: „Dobře.“
Možná se v některých vztazích začne víc mluvit a méně předpokládat.
Možná se méně lidí naučí zaměňovat tlak za touhu a rezignaci za souhlas.
A ano, možná se některé vztahy opravdu rozpadnou.
Ale možná právě ty, které stály na tom, že jeden člověk měl právo chtít a druhý měl povinnost vyhovět.
To není tragédie způsobená letákem. To je dlouho odkládaný jarní úklid.
Nadšený souhlas není pokyn k rozvodu ani výzva, aby každý sex vypadal jako scéna z Cizinky.
Je to kompas.
Ukazuje mladým lidem, že dobrý sex není ten, který někdo vyargumentuje, vyčeká, vymrzí, vytrucuje nebo vynutí atmosférou. Dobrý sex je ten, ve kterém jsou lidé přítomní svobodně. I když nejsou pokaždé v extázi. I když jsou unavení. I když se snaží o dítě. I když je jim čtyřicet, padesát nebo sedmdesát. I když se zrovna nezachvěje země a neobjeví osmý div světa.
Protože sex nemusí být vždycky ohňostroj.
Ale neměl by to být ani domácí úkol.
A jestli jedna věta z letáku o souhlasu ohrožuje nějaké manželství, možná problém nebude ten leták.
